Mirek Topolánek: Zeman se ukázal jako slabý prezident, Babiše netlačí k většinové vládě

Cestu k premiérskému postu by měl předseda ANO Andrej Babiš složitější, pokud by byl prezidentem Mirek Topolánek. Prezidentský kandidát označil v Interview ČT24 nynějšího prezidenta Miloše Zemana za slabého, když Babiše netlačí k tomu, aby sestavil většinovou vládu. Zároveň by nechtěl, aby šéf ANO stanul v čele takové vlády, dokud se nevyřeší jeho potíže s dotační kauzou.

Video Interview ČT24
video

Mirek Topolánek v Interview ČT24

Zdroj: ČT24

Česká televize vysílá rozhovory s prezidentskými kandidáty v abecedním pořadí v rámci skupin dle nominace, jak je stvrdilo ministerstvo vnitra. První skupinu tvoří kandidáti navržení senátory, druhou ti s podporou poslanců a ve třetí skupině jsou kandidáti s podpisy od občanů.

Ještě před rokem jste kandidaturu na prezidenta vylučoval. Dnes říkáte, že zvítězilo srdce nebo emoce nad rozumem. Je vhodné, aby u kandidáta na prezidenta zvítězily nad rozumem emoce?
Za prvé, mé rozhodnutí vlastně po pořadu v České televizi bylo srdcem. Bylo emocionální, ale byl tam nějaký proces předtím. Nebyl jsem spokojen s tím, co se tady děje poslední čtyři roky. Byl jsem hodně v zahraničí, zvenku vidíte situaci daleko ostřeji, než když jste vevnitř – jako žába, která se vaří v horké vodě. Nemyslím si, že do té funkce patří jenom striktní rozum, komisnost. Patří tam rozum i pozitivní emoce. Lidé musí věřit, že zvládnete situace, které mohou přijít. Tam patří pozitivní emoce nepochybně. Takže se za to nestydím.

Proč byste měl být prezidentem právě vy? Co máte navíc oproti ostatním? Vy sám říkáte, že vaší hlavní výhodou je politická zkušenost. Ale co máte dalšího?
Není to jenom politická zkušenost. V životě jsem zažil spoustu peripetií. Výzvu jsem vždy přijal a byl jsem schopen se prosadit. Pak jsem šel zase dolů a úplně jsem změnil život – jako před osmi lety. Znovu jsem se dostal do úrovně, že jsem byl viditelným reprezentantem energetiky Slovenska a České republiky. Je moje nesporná výhoda, že nezůstávám ležet, že jsem bojovník. Kompetence není jenom v politické zkušenosti, že víte, co strany udělají, víte, jak myslí, víte, jak jsou ideologicky různé. Kompetence je hlavně v tom, že většinu protagonistů, se kterými se potkává prezident ve světě, v Evropě, znám osobně, vím, jak myslí a jakým způsobem je třeba s nimi jednat. Zažil jsem stovky diplomatických jednání. Takže myslím, že tato kompetence a hlavně znalost řemesla na vyšší úrovni, to znamená evropské a světové, je nepochybně moje výhoda. Mám spoustu jiných nevýhod.

V rozhovoru pro Reflex jste řekl, že vás přepadla ‚totální deziluze a deprese z české povolební situace‘. Kdy ta deziluze začala? Nezačalo to už za vaší vlády? Třeba bývalý šéf rozvědky Karel Randák mluví o vaší éře jako o období nejhrubšího klientelismu.
Pana Randáka bych z toho vynechal. Je to člověk, který musel svůj úřad opustit během mé služby a přesně jsem věděl proč. Nebudu komentovat jeho slova. Domnívám se, že zásadní změna přišla při prvních nestandardních krocích, které na politické scéně ve světě běžné nejsou. To se stalo 24. března 2009 během velmi náročného českého předsednictví, kdy všichni ministři, premiér, celá česká diplomacie a spousta lidí měla na starosti organizaci setkání a ještě regulérní řízení Evropské unie předtím, než přišel prezident. On to není prezident, ale myslím tím Donalda Tuska, případně paní Mogherini. To byl zlom, kdy najednou bylo všechno možné. Pak se nekonaly volby, pak byly takové volby-nevolby, kdy se dostaly nesystémové Věci veřejné. Možná to začalo ještě dříve. Skládá se to od revoluce za sebou a toto byl určitý spouštěč nestandardních kroků. Dnes už všem připadají normální a pohybujeme se v neústavním rámci.

Vy o sobě říkáte, že zvládnete úplně všechno, že máte manažerské schopnosti, že jste řídil Česko, Evropskou unii, účastnil jste se konference G20 a ještě nikdy jste neselhal. To jsou vaše slova. Právě to, že vaše vláda musela skončit uprostřed předsednictví Evropské unie, není selhání?
Situace byla jiná než dnes. Volby dopadly sto na sto a já jsem byl na politické scéně jediný, který trpělivě vyjednával i se sociálními demokraty, abychom sestavili většinovou vládu, vládu s mandátem, byla rozdílná od dnešní v tom, že dnes jde sestavit řada koalic. Některé jsou dokonce ideově homogenní. Nemyslím si, že to bylo selhání. Bylo to selhání politické scény, která vládu během předsednictví shodila.

Ale vy jste byl součástí politické scény.
Dobře, ale já jsem byl pouze jedním z 200 poslanců, kteří tomu mohli zabránit. Snažil jsem se za každou cenu vládu udržet, protože jsme získali negativní renomé v zahraničí. Nikdo tomu nerozuměl. Belgie byla bez vlády – nebo bez vlády s důvěrou – jeden a půl roku a nic se nestalo. My Češi si to dokážeme takhle sami udělat. V historii se stalo několikrát, že jsme viděli náš vlastní partikulární tuzemský zájem a neviděli okolí. Myslím si, že to nebyla moje chyba – ani náhodou.

Sám jste za svoji největší výhodu označil chyby, kterých jste se kdy dopustil a které už nikdy neopakujete. Co je největší chyba, kterou jste kdy udělal?
Neumím to pojmenovat. Udělal jsem celou řadu drobných chyb, které se časem ukázaly jako ale problematické. Problematické personální otázky – byl jsem velmi tolerantní a loajální ke svým lidem. Vím, že výběr musím dělat nejenom s ohledem na to, že jsou ti lidé kolem mě a dělají pode mnou, ale že musím mít i renomé navenek. Udělal jsem řadu chyb, které lidé ani netuší, že existují. V politice navíc platí – a to je na politice hrozivé a krásné – že někdy uděláte báječnou věc, kterou všichni chválí, a ona se za pět nebo deset let ukáže jako chyba. Udělal jsem mediální chyby, udělal jsem řadu věcí, kterých dnes lituji. Mohl jsem být trpělivější v půl třetí ráno, když mě někdo obtěžoval u vchodu do vlastního bytu. Nemám pocit, že bych udělal zásadní chybu, která by ovlivnila dění v této zemi.

Myslíte si, že chyby, které jste udělal, vám lidé odpustili? Z výzkumů vyplývá, že jste jako prezident nepřijatelný pro tři čtvrtiny lidí, což je mnohem více než v případě Miloše Zemana a ostatních kandidátů.
Tomu průzkumu naprosto rozumím. Lidé už si nepamatují, co jsem udělal dobře. Pamatují si mediálně multiplikované čtyři věci, které se točí pořád dokola, i když jsem z politiky osm let pryč. Je otázka, jakým způsobem pochopí moji kandidaturu. Já ty věci už nemíním vysvětlovat, na mých stránkách si každý může moji verzi přečíst. Jestli mi uvěří, nebo neuvěří, ukážou volby 12. a 13. ledna. Pro mě je výhoda a je to vidět při diskusích s protikandidáty, že když dostanou nepříjemnou otázku, když se dostanou do defenzivní situace, tak na ni neumí reagovat. Já musím říct, že jsou věci, které nepochybně už dělat nebudu. To vím zcela jistě po osmi letech toho, jak jsem se snažil postarat o rodinu a nějakým způsobem se prosadit.

Váš kdysi nejbližší spolupracovník Marek Dalík je teď ve vězení. Zřejmě vám ale neodpustil. Pro Neovlivní.cz řekl, že jste ho v kauze pandurů nechal takzvaně zahučet, že jste u soudu neřekl pravdu. Označil vás za absolutního alibistu, egoistu a oportunistu. Jste?
Rozumím tomu, že tyto debaty probíhají se všemi kandidáty. Podívejte se zpátky, na co jste se mě ptala prvních osm, deset minut. Pořád se ptáte na věci, které nejsou pro volbu úplně významné. Jsou významné pro ty lidi. Já k tomu nemám co říct.

Ale, lidé vás budou volit. Pro lidi je určitě důležité to, co máte za sebou.
Zkuste mě nechat domluvit. Děkuju. To, za co je Marek Dalík ve vězení, se podle mne nestalo. Já jsem vypovídal u soudu dvakrát a u odvolacího soudu – a vůbec se mi o tom nechce mluvit – se mě ptali, jestli mohl Marek Dalík ovlivnit českou vládu. A já jsem na to popravdě odpověděl, že nemohl. Kdyby se zeptali kteréhokoli z mých ministrů, tak by dostali stejnou odpověď. Jestli toto je podraz, to nevím.

Mně je to strašně líto, Marek byl můj kamarád a daleko víc přítel než cokoli jiného. To, že na něho naši klekli a že ho dostali do téhle situace, mě strašně mrzí. Nosím to v sobě, je to problém, který neumím ani v sobě vyřešit. To neznamená, že by to nějak ovlivnilo moje uvažování, moje rozhodování. To je pro voliče podle mě důležitější než to, jestli někdo z jejich okolí někoho nešťastnou náhodou zabije v autě. To se prostě stane, že máte kolem sebe lidi, kteří mají problém. Není to ale můj problém.

Máte vůči němu výčitky svědomí?
To tedy určitě nemám, musím říct zodpovědně.

Babiše by Topolánek nejmenoval premiérem

Andrej Babiš, pravděpodobný předseda nové vlády, o vás řekl, že jste nejzkorumpovanější premiér v historii. Umíte si představit, kdybyste se stal prezidentem, že byste s Andrejem Babišem musel spolupracovat?
Andrej Babiš určitě ví, co říká. Lidé, o kterých říká, že jsou nejzkorumpovanější, jsou ti, kteří se od něho nikdy nenechali uplatit. Říká to člověk, který snížil míru korupce v této zemi jenom tím, že už nemusí nikoho korumpovat, protože si to rozhoduje ve vládě a v parlamentu.

A já se vás ptám, jestli si umíte představit, že s ním budete jako prezident komunikovat. 
Já jsem profesionál. Vědí to lidé nejenom tady, ale vědí to lidé v Evropě a vědí to kdekoli ve světě. Jsem člověk, který si emoce nebere do jednání. Andrej Babiš, pokud bude premiér – a to považuju za velkou chybu směrem navenek vzhledem k reputaci České republiky – tak k němu budu přistupovat jako ke komukoli jinému. Pravdou je, že bych ho na rozdíl od Miloše Zemana nejmenoval. Určitě bych ho nechal jako vítěze voleb o vládě vyjednávat, a nepřipustil bych situaci dozrát do té míry, že vzniká vláda, která dopředu deklaruje, že je menšinová, Andrej Babiš nemá vyřešené své problémy a bude je řešit tím, že ho sněmovna nevydá, nebo to státní zástupci… Je to všechno špatně. Myslím, že se časem ukáže, že to byla chyba.

Takže byste člověka, který je trestně stíhaný, nejmenoval předsedou vlády?
Určitě ne. Miloš Zeman se ukázal jako velmi slabý prezident. Nechci říkat, že jsou dohodnutí, protože to nevím. Velmi slabý v tom smyslu, že prezidentskou kompetenci – skoro nejvyšší, kterou prezident má, a to je jmenování premiéra – nevyužil tak, jak by se slušelo v demokratické zemi, která má ústavu, která má vést k většinové vládě. Je asi třicet potenciálních koalic.

Miloš Zeman měl vítěze voleb pověřit vyjednáváním – i když to ústava takto nepíše, je to určitá zvyklost – a měl mu dopředu říct: ‚Milý pane předsedo hnutí ANO, potřebuji, abyste vyjednali vládu. Nepočítejte s tím, že byste byl předsedou té vlády, protože si musíte vyřešit své osobní problémy. A chci vládu většinovou.‘ Nechal by ho jednat, a kdyby nepřinesl většinovou vládu, tak mu měl říct: ‚Tak já budu muset pověřit vyjednáváním někoho jiného.‘ Nebo by nechal, jako se to stalo v mé době, uplynout první marný pokus, ale pak mu nikdy neměl slibovat ten druhý pokus.

Komu byste vy svěřil druhý pokus, pokud by první nevyšel?
Tomu, o kom bych věřil, že je schopen sestavit vládu s většinovou podporou Poslanecké sněmovny. Nežiji tam s nimi, takže přesně nevím. Každopádně je situace variabilní a Miloš Zeman nevyužil ani v jednom momentu své prezidentské pravomoci tlačit strany k jednání a dosáhnout toho, co z voleb vyplývá – aby tam byly preference občanů tak, jak volby ukázaly, obsaženy. V Německu jednají už dva měsíce. Zkrachovala koalice takzvaná Jamajka mezi CDU, CSU, FDP a Zelenými a vypadalo to, že SPD nechtěla jít do koalice. Co udělal prezident Steinmeier – člověk, kterého znám velmi dobře osobně? Přinutil je k jednání. Řekl jim, že předčasné volby nevyhlásí a že ty strany budou dále jednat, až se dohodnou.

To prezident Zeman avizoval taky.
Ale nic takového neudělal.

Jmenoval byste vládu, která by se opírala o podporu extremistů?
Snažil bych se přesvědčit toho, kdo to vyjednává, že pokud existuje jiná alternativa – a ta existuje, ODS, Piráti, KDU-ČSL, ČSSD, jde sestavit celá řada koalic – aby zasedli ke stolu a nechal vládnout vládu v demisi. Máte pocit, že je v Německu nějaký problém s vládou? Ta normálně vládne.

Pokud by to byla jediná varianta – vláda s podporou…
Jenže to není jediná varianta.

…se kterou přijde člověk pověřený jmenováním vlády a řekne: Já mám za sebou SPD a KSČM. O SPD třeba lidovci říkají, že to je strana extremistická. Vy byste takovou vládu jmenoval?
Nikdy bych tu situaci nepřipustil, protože k tomu dojít nemuselo.

Jak byste to udělal?
Nejmenoval bych ho, nechal bych ho vyjednávat dál. Nechal bych ho vyjednávat většinovou systémovou koalici, nejlépe ideově homogenní. Sněmovna nabízí třicet různých koalic, tak bych ho nechal vyjednávat dál. Pokud by to byla jediná varianta, bylo by to složité, to přiznávám.

Vy se vymezujete vůči Miloši Zemanovi. Neobáváte se, že se to může obrátit proti vám? Podívejte se, jak dopadly politické strany, které se v parlamentních volbách vymezily vůči Andreji Babišovi. Nemáte obavu, že vám to může spíše uškodit?
Ptáte se mě na strategii a taktiku. Nemyslím si, že to je součást tohoto interview. Já se nevymezuji ani tak vůči Miloši Zemanovi, ale vůči prezidentu republiky, což je…

…Miloš Zeman.
…což je pro mě spíše instituce. Je to sice Miloš Zeman, nicméně on jako prezident republiky má nějaké kompetence a s tím spojené povinnosti dané ústavou a on je neplní. Nemohu jinak než upozorňovat na to, co si myslím, že nedělá dobře. Jako prezidentský kandidát dokonce musím. Ptáte-li se mě, jestli mi to jeho voliči nebo případně voliči ANO spočítají, tak si počkejme na toho 12. a 13. a uvidíme.

Vy jste jako bývalý předseda ODS nevolil ODS, ale Miroslava Kalouska a TOP 09. Nevyčetl vám to někdo z ODS?
Já jsem nevolil TOP 09, já jsem volil Miroslava Kalouska. Mně by jeho hlas ve sněmovně opravdu chyběl. To, že už nebude předseda TOP 09, tomu rozumím. Prohrál, nebo nevyhrál volby tak, jak si ta strana představuje. Je to podle mě standardní krok, že předsedové po prohraných volbách odcházejí, je to anglosaská tradice, kterou si myslím, že bychom měli ctít i tady. Mně to v ODS nikdo nevyčetl, já v ODS nejsem. Tu stranu jsem neopustil dobrovolně, neodešel jsem z politiky dobrovolně. Nicméně pořád je mi ideově relativně nejbližší – na rozdíl od TOP 09, se kterou nesouhlasím v celé řadě věcí. Já jsem to nemusel říkat, mohl jsem si to nechat pro sebe jako všichni. Twitter unese všechno, nestydím se za to. Jsem rád, že ve sněmovně nakonec je i Václav Klaus junior i Miroslav Kalousek. Ty dva hlasy by mi tam chyběly pro to, aby politická scéna byla dostatečně stratifikovaná a byli tam lidé, kteří umějí promluvit. Mám pocit, že je to v poslední době spíše výjimkou.

Kancléř, mluvčí, tajemník? Topolánek zatím neví 

Máte představu, koho byste si na Hrad přivedl? Kolem vás se teď pohybují lidé, kteří byli v ODS – pan Kožušník, paní Kloudová. Nejsou to vaši blízcí spolupracovníci?
Jsou nejbližší.

A prošli ODS?
To asi ano.

Zatvářil jste se, jako že…
Vezměme si, nový předseda TOP 09 prošel ODA, ODS a je v TOP 09.

Ptám se, jestli si na Hrad přivedete lidi, které znáte z minulosti – jestli jste o tom přemýšlel?
Nevím. Určitě nebudu brát nějaké neznámé lidi, ale vůbec nad tím nepřemýšlím. Mám heslo, které se mi celý život vyplácí: Starosti si dělám tehdy, až přijdou, pak si je nedělám zbytečně.

Takže nemáte ani představu o tom, kdo by byl váš kancléř, kdo by byl mluvčí, kdo by byl šéf protokolu?
Vůbec to neřeším. Určitě platí, že nejsem spokojen s okolím Miloše Zemana. Nejsem člověk, který míní dělat dramatické změny na úřednických postech. To jsou lidé, kteří tam provádějí profesionální práci. Ale tým si přivedu nepochybně svůj. Nejsem tak daleko, abych měl vymyšleno, jak to udělám, když tam ještě nejsem. Nemá cenu to řešit dopředu, není to moje ambice. Že budu připraven a to, že ti lidé musí mít i renomé směrem navenek a musí reprezentovat ten Pražský hrad, to už jsem řekl a o tom nepochybujte.

Kolik vlastních peněz vložíte do prezidentské kampaně?
Vložil jsem hned na startu sto tisíc korun, aby tam vůbec něco přispělo. Nejsem jako Michal Horáček, rentiér, který má svoje peníze. Musíte ale vidět transparentní účet, kandidát ručí celým svým majetkem. Takže si myslím, že se ukáže na konci, kolik do toho vložím.

Kdo je zatím vaším největším dárcem? 
Úplně to nesleduju.

A neměl byste to sledovat – kdyby se tam třeba objevily peníze od někoho, od koho byste je nechtěl?
To je otázka, která je pro lidi venku, ale větší peníze mohou dát pouze ti, kteří větší peníze mají. Když dostanete peníze od Luďka Sekyry, velmi kontroverzního podnikatele s kontroverzní minulostí, tak je odmítnete?

A odmítnete, nebo ne?
Já bych peníze od Luďka Sekyry, kdyby mi je poslal, neodmítl. Proč bych to dělal?

A je někdo takový, od koho byste odmítl přijmout peníze?
Nemám pocit, že mi někdo takový peníze pošle, to si nemyslím, že je možné.

Může se to stát, aby vám třeba uškodil.
Pokud ty peníze nebudou na ten účet vloženy transparentním způsobem přesně podle zákona, tak je budu vracet.

Podpořil vás i bývalý ministr vnitra Ivan Langer. Jste za to rád?
Ivan Langer k tomu připsal poznámku, za kterou úplně rád nejsem.

‚Bez peněz do kampaně nelez.‘
Já jsem mu na to odpověděl, že se mohl pochlapit víc. Jsem rád. My jsme se nerozešli úplně v dobrém. Já ho pokládám za člověka, který přes všechny mýty kolem něho udělal pro vnitro a pro Českou republiku strašně moc. Měl na starosti vstup do Schengenu, měl na starosti zřízení Czech POINTu.

Takže jste rád, že vás podpořil?
Já jsem rád za každou korunu, kterou mi lidé pošlou.

A pan Křetínský, pro kterého jste pracoval a pracujete – teď máte všechny funkce pozastavené – kdyby vás podpořil, tak byste to přijal?
Samozřejmě. On mi může dát pouze osobní peníze. Není to firma, která by byla vzduchoprázdná. Děláme v Evropě, máme své vlastní zásady, spoluvlastníkem EP Infrastructure ČR je velký australský fond Macquarie a já si nedovedu představit, že bych mohl dostat od té firmy peníze. Když mně Daniel Křetínský pošle peníze, tak je neodmítnu zcela určitě.

Co by za svou podporu ti lidé mohli chtít? Neobáváte se, že vás někdo může obvinit z toho, že jste se nedokázal oprostit od vztahů a vazeb, které na ty lidi máte?
Když se podíváte na protikandidáty, kteří už na transparentní účty dostali desítky milionů, tak – až na ty, kteří říkají, že si to financují sami, anebo to nefinancují vůbec – ty peníze musí někdo dát. Malé peníze, těch si vážím skoro nejvíce. Dostal jsem peníze od kamaráda, který mi poslal 1956 korun – to je rok mého narození. Vážím si každých deseti tisíc, které je někdo schopen uvolnit ze svého rozpočtu. Budu si vážit každého milionu, který mi na účtu přistane, protože kampaň bude stát miliony. Těm lidem nic nedlužím, dávají to zcela dobrovolně. Musím říct, že jsem trochu nervózní z toho, že to dávají pomalu. Ale to je spíše provozní věc. Na druhou nikomu nic nedlužím. Jsem tady za Topolánka, nejsem tady za žádnou politickou stranu a lidé musí pochopit, že kampaň něco stojí. Mám tak krátký čas, že ty peníze ani nestačím utratit. Nepotřebuju tolik peněz, co ostatní, protože ti už na tom pracují rok. Já na tom pracuju čtrnáct dní.

Protiruské sankce ano, vyznamenání z Mašínových jen pro Zdenu 

Pojďme teď k otázkám, na které prosím stručné odpovědi, jsou to takové anketní otázky. Jaký je váš názor na protiruské sankce?
Jsme členy nějakého společenství a protiruské sankce, i když mám pochybnost o jejich účinnosti, jsou nezbytné. Na druhé straně je třeba vidět, že specielně Německo tlačí protiruské sankce v Evropě velmi silně a na druhé straně je ochotné na bázi Gerhard Schröder a Sigmar Gabriel prosazovat plynovod, který obchází Ukrajinu, a tím Ukrajinu dostává do situace podstatně horší než před tímto plynovodem. To znamená, je to třeba vidět v kontextu. Musíte rozumět zahraniční politice natolik, abyste byli schopni toto posoudit. Sankce ano.

Chtěl byste jako prezident větší pravomoci?
Pravomoci jsou dostatečné. Máte tři základní, to je, zastupujete stát navenek, jste vrchním velitelem ozbrojených sil, sjednáváte smlouvy. Jmenujete premiéra, to je výsostná pravomoc, která ovlivňuje tu domácí politickou scénu buď pozitivně, nebo negativně, jak to vidíme teď.

Plánujete vyhlásit amnestii?
Amnestie není výlučná pravomoc, je to kontrasignovaná pravomoc. I za mě byla amnestie připravovaná, i když ji kontrasignoval premiér Nečas. Je to věc celé justice, vězeňské služby, je to otázka na ministerstvo spravedlnosti. Prezident ji sice vyhlašuje, ale bez souhlasu justice je to nesmysl. Dělá se to v době, kdy justice posoudí situaci tak, že by bylo dobré amnestii vyhlásit. Prezident by neměl být nositelem nápadu. 

Uděloval byste milosti?
Milost je trochu monarchistický prvek. Má svoje opodstatnění v situaci, kdy člověk, který je ve vězení, umírá nebo je těžce nemocný. Nebo si dovedu představit případ matky se čtyřmi dětmi po dětských domovech, bagatelní trestný čin. Šetřil bych s tím. Nemám pocit, že milosti jsou to, co má prezidenta charakterizovat.

Četla jsem, že byste udělil státní vyznamenání bratrům Mašínům.
To jste nečetla úplně dobře.

V Deníku byla anketa, kde jste odpovídali ano – ne a u vás byla odpověď ano.
Na otázku ano neodpovím ano.

Takže ano?
Musíme si říct, že Milan Paumer už zemřel, Radek Mašín už taky zemřel a Josef Mašín, který ještě žije, do této země, dokud tady budou poměry, jaké tu jsou, nikdy nepřijede. Udělil bych vyznamenání Zdeně Mašínové, našel bych si lidi, jako je pan profesor Piťha, na kterého pořád lidé – nebo prezidenti – zapomínají. Našel bych si lidi, kteří si to zaslouží.

Kdyby se pan Rychetský rozhodl, že skončí jako předseda Ústavního soudu – protože o tom uvažuje – věděl byste kam sáhnout?
Pavla Rychetského znám spoustu let. Myslím si, že jeho poslední výroky a jeho deklarace směrem k prezidentovi republiky byly přesně takové, jaké jsem od předsedy Ústavního soudu očekával. Nemyslím si, že skončí, že nedokončí svůj desetiletý mandát. Pokud k tomu dojde, budu to řešit.