Za členství v odbojových skupinách, pomoc pronásledovaným či za ničení symbolů totalitní moci vyznamenala etická komise pro třetí odboj jedenáct lidí, kteří se postavili komunistickému režimu. Část z nich se však ocenění dočkala až posmrtně.
Lepili plakáty, skrývali agenty, ničili rudé vlajky. Stát ocenil účastníky třetího odboje
Pamětní dekrety a odznaky předal předseda etické komise Jiří Kaucký. S projevem vystoupil ministr kultury Daniel Hermana (KDU-ČSL), podle kterého ocenění dokázali, že „je možné za všech okolností stát s rovnou páteří“. „Vy jste těmi, kteří svým životem vybojovali naši svobodu. A na nás je nyní, abychom tento veliký dar uhájili,“ řekl.
Někteří z jedenácti oceněných lidí se postavili nejenom komunismu, ale i nacismu. Řada nových nositelů vyznamenání etické komise se však ocenění dočkala in memoriam. Například Jan Přikryl, který byl členem odbojové skupiny Světlana, zahynul již v roce 1949, když ho při pokusu o útěk do Německa zastřelili pohraničníci.
Posmrtně se uznání dočkali také Vladimír Pavlů jako člen protikomunistické skupiny Karla Matějky, Adolf Žerdík činný ve Studentské křesťanské legii a Jaroslav Melichar, který pomohl členovi protikomunistické skupiny kolem Bohumila Havlína.
Ukrytí agenti, vylepené plakáty
Ocenění převzala rovněž Ludmila Hermanová, která v roce 1956 coby dvacetiletá poskytla pomoc agentu americké rozvědky CIC (předchůdce CIA) Lumíru Pavlíkovi; komunistické soudy ji tehdy poslaly na šest let do vězení.
Podobně se zachoval i další oceněný, Stanislav Šmic, který v roce 1949 pomáhal spolupracovníkovi americké CIC Richardu Ledererovi, ukryl ho, sehnal mu nocleh a poskytl svůj byt pro schůzky s dalším odbojářem. Rudá justice za to Šmice s verdiktem „velezrada“ odsoudila k dvanácti letům žaláře.
Série vyznamenání se pak týkala i narušování veřejného prostoru protirežimní kritikou. Ivan Pokorný získal vyznamenání za šíření informací z rádia Hlas Ameriky za veřejné vyjádření nesouhlasu s komunistickým režimem v ústeckém Domově mládeže.
Pavel Votický si zasloužil uznání rovněž za vylepení vlastního protikomunistického plakátu, k němuž se odhodlal v roce 1986 v Lovosicích, a zničení dvou sovětských vlajek, za což byl odsouzen k osmi měsícům vězení.
Milan Procházka převzal ocenění za aktivní působení v protikomunistické skupině Evžena Paloncého, která šířila tiskoviny, jež byly kritické k dobovému zřízení a pochvalně se vyjadřovaly na adresu prezidenta Edvarda Beneše. Jiří Novák získal ocenění za veřejné postoje kritizující komunistický režim, kvůli čemuž byl odsouzen k půldruhému roku vězení za pobuřování.