Brněnský krajský soud potvrdil Adamu B. Bartošovi roční podmínku s dvouletým odkladem za podněcování k nenávisti proti Židům. Předseda antisemitského, krajně pravicového uskupení Národní demokracie před dvěma lety vyvěsil v Polné na Jihlavsku text, ve kterém volal po nutnosti „řešení židovské otázky“.
Antisemita Bartoš volal po „řešení židovské otázky“. Odvolací soud mu potvrdil podmíněný trest
Předseda antisemitské Národní demokracie Adam B. Bartoš a tehdejší místopředseda Ladislav Zemánek v březnu 2015 navštívili hrob Anežky Hrůzové v Polné na Vysočině, z jejíž smrti byl na přelomu 19. a 20. století viněn Žid Leopold Hilsner (viz infobox).
Na oficiální informační tabuli připevnili text: „Její smrt český národ semkla a s naléhavostí mu ukázala nutnost řešení židovské otázky. Židovská otázka nebyla dosud uspokojivě vyřešena.“ Totéž sdělení, jež se formulačně shoduje s šovinistickou, antisemitskou rétorikou nacistického Německa („konečné řešení židovské otázky“), Bartoš se Zemánkem publikovali i na internetu.
Anežka Hrůzová z Polné na Vysočině zemřela násilnou smrtí o Velikonocích v roce 1899. Ze zločinu byl obviněn Žid Leopold Hilsner. Proti vlně antisemitismu, jež se tehdy vzedmula a jež je známá jako hilsneriáda, bojoval i Tomáš Garrigue Masaryk, pozdější první československý prezident. Mimo jiné se snažil vyvrátit domněnku, že Hrůzová se stala obětí rituální vraždy.
Ve vypjaté, protižidovské náladě byl Hilsner na základě nepřímých důkazů odsouzen k trestu smrti. Po Masarykových protestech kasační soud ve Vídni rozsudek zrušil, nové soudní jednání v Písku odsoudilo Hilsnera opět k šibenici, byť tentokrát neměl vraždit z náboženských, ale sexuálních pohnutek. Císař František Josef I. mu dva roky po událostech v Polné ztrátu života prominul, trest se změnil na doživotí. Na jaře 1918 dostal milost, rehabilitace se ale nikdy nedočkal.
Leopold Hilsner
Podmínka zůstane podmínkou
Na oba muže podal trestní oznámení brněnský radní za hnutí Žít Brno Michal Doležel a policie za pomoci odborníka na extremismus dospěla k závěru, že se představitelé Národní demokracie dopustili podněcování nenávisti vůči Židům.
Soud je loni v březnu formou trestního příkazu nepravomocně odsoudil k odnětí svobody na 12 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu dvou let. Obvinění proti trestnímu příkazu podali odpor, a proto se v říjnu u Okresního soudu v Jihlavě konalo hlavní líčení. Od něj odešel Bartoš s nezměněným trestem roční podmínky, Zemánek díky projevené lítosti vyvázl bez trestu.
Nyní se případem zabýval odvolací Krajský soud v Brně, rozsudek nezměnil. „V prvotním řízení bylo postupováno důsledně, lze konstatovat, že řízení nebylo zatíženo žádnými podstatnými vadami,“ uvedl soudce Adam Kafka. Rozsudek je pravomocný, jde ale proti němu podat dovolání k Nejvyššímu soudu. A jak se nechal Bartoš slyšet, má v plánu to udělat.
„Je to zpolitizovaný proces od samého začátku. Já mám dokonce dva procesy, oba dva jsou politicky motivované,“ prohlásil. „Nejlepším důkazem, že jsou politicky motivované, je to, že vy jako novináři máte text obžaloby a máte informace z policejního spisu, zatímco já ani můj advokát jsme tento text neobdrželi.“
Druhá obžaloba: Popírání genocidy, hanobení národa
Kromě případu v Polné je Bartoš za své veřejné působení obžalovaný i ze tří trestných činů proti lidskosti: Popírání a schvalování genocidy, podněcování nenávisti a hanobení národa. Obžaloba proti němu padla začátkem února, mimo jiné na základě domovní prohlídky a zadržení z loňského dubna.
Podle obžaloby Bartoš Židům v projevech, článcích nebo komentářích na internetu přisuzoval pouze negativní vlastnosti a předkládal překroucená, selektivně vybraná a neprokázaná tvrzení, kterými se snažil upevnit předsudky o škodlivosti židovského národa. Prodával také protižidovské knihy, v projevech podle spisu útočil i na imigranty či muslimy.
Šéf Národní demokracie své působení označuje za investigativní žurnalistiku a odvolává se na svobodu projevu. Státní zástupkyně Zdeňka Galková ale cituje rozhodnutí Ústavního soudu, podle kterého nesmí být právo jednotlivce na vyjádření politického postoje zaměňováno za právo „libovolnými prostředky hlásat zlo“.