Bití, ponižování, nejistota. Tak popisuje čtrnáct a půl měsíce v súdánském vězení Petr Jašek, český humanitární pracovník, který se do vlasti vrátil přesně před týdnem. V Súdánu byl odsouzen ke dvaceti letům vězení za špionáž, což on odmítá. Prý tam jen navštívil popáleného studenta, kterému chtěla zajistit lékařskou péči křesťanská organizace Hlas mučedníků, pro niž Jašek pracuje. Súdánská policie ho zatkla jen pár desítek minut před odletem domů.
Bití, ponižování, nejistota. Petr Jašek popsal svůj pobyt v súdánském věznění
168 hodin: Súdánské peklo (zdroj: ČT24)
Petr Jašek byl zadržen súdánskou policií a následně dán do cely se šesti vězni, kteří vzývali nebo přímo patřili k takzvanému Islámskému státu. „Musel jsem jim prát jejich spodní prádlo. Musel jsem mýt všechny misky po jídle, musel jsem mýt záchod holou rukou,“ vzpomíná Petr Jašek. Ponižování brzy přerostlo v bití. „Takové ty facky, pěsti do obličeje, to jsem ani nepočítal. Horší bylo, když mě kopali do zad, tak jsem měl modřiny na zádech,“ dodává.
Jeho spoluvězni ho nenáviděli, protože byl běloch a navíc křesťan. „Začali mě nazývat nelichotivými slovy ,filthy pig‘, což znamená špinavé prase nebo ,filthy rat‘, což znamená špinavá krysa. Kdykoliv jsem neodpověděl na tato svá nová jména, tak jsem dostal ránu holí buď do hlavy, do ramene, do ruky, do prstů,“ popisuje měsíce plných nejistoty a planých nadějí v súdánské vazbě.
Petr Jašek v súdánském vězení
„Když mi řekli: ,Vemte si svoje věci, deku tam nechte,‘ tak jsem v takové naději odcházel z cely a myslel jsem si, že mě propustí,“ vzpomíná český humanitární pracovník. Omyl. Jaška jen přemístili na samotku do takzvané ledničky. „Měl jsem jenom dvě trička s krátkým rukávem a dvoje kalhoty, tak jsem si oblékl všechno na sebe. Ty druhé kalhoty jsem si potom musel navléct na ruce, abych si zahřál ruce, protože tam se nedalo vůbec přežít.“
Ta kovová postel, která tam byla, byla celá potřísněná lidskou krví od těch předchozích vězňů, kteří tam byli biti a mučeni. Záchod byl nepředstavitelným způsobem znečištěn, takže tu noc jsem nějak prochodil a ráno po rozednění říkali: ,Tak co, spal jste? No sleep… No sleep?‘
Po čtyřech měsících stejná situace. Opět mu řekli, aby si zabalil. „Jeli jsme dokonce kolem letiště, tak jsem se rozradoval a najednou jsme k tomu letišti nezahnuli, zahnuli jsme úplně někam jinam a oni mě převezli na policejní stanici, kde jsem strávil čtyři měsíce v mnohem horších, já bych to nazval přímo nelidských podmínkách.“
Na cele 4,5 krát 5,5 metru se tísnilo někdy až čtyřicet vězňů. Jašek tam ve volných chvílích doučoval jazyky. „Tam i to jídlo bylo omezováno na dvakrát denně. Miska fazolí pro všechny ty účastníky nebo dvě, když nás bylo víc, a placka chleba, o kterou musel člověk i svým způsobem bojovat, aby si jí získal, a když už se jedlo rukama z té mísy, tak jsem se tam naučil neskutečně rychle jíst, protože ten hlad vás naučí všemu.“
Petr Jašek v Súdánu
Naděje a následná zklamání prožíval i zbytek rodiny doma. Zlom nastal až letos v lednu, kdy po třinácti měsících súdánský soud konečně rozhodl: Za špionáž doživotí, tedy dvacet let vězení. V tom okamžiku mohlo začít diplomatické vyjednávání. „Ten súdánský zájem byl najít cestu a našla se v tom, že prezident udělí milost. To byla alespoň ta cesta, kterou jsme vymysleli, že by se to takto dalo realizovat,“ poodhaluje jednání šéf české diplomacie Lubomír Zaorálek (ČSSD).
K výměnnému obchodu došlo minulou neděli. Ministr zahraničí Lubomír Zaorálek si pro Petra Jaška přiletěl do Súdánu osobně. „Já jsem do poslední chvíle spíše počítal s tím, že poletím normálním linkovým letadlem a teď jsme se přiblížili k tomu salónku VIP a najednou tam byla taková mezera v plotě a já jsem tam uviděl letadlo s českou vlaječkou a znakem, a to musím teda říct, že v té chvíli už jsem věděl, že asi poletím domů,“ zavzpomínal Jašek pro 168 hodin se slzami v očích.
Česká republika na oplátku za udělení milosti opět obnovila vztahy se Súdánem, které předtím kvůli zatčení Jaška zmrazila. „Já si myslím, že to není málo, protože pro Súdán je nesmírně důležité, aby se nějak vracel do mezinárodního života, do ekonomického, do hospodářské výměny a obchodu,“ dodává ministr zahraničí.