Poslanci ani napotřetí nedokončili debatu o ratifikaci Pařížské klimatické dohody proti globálnímu oteplování. Kritici dokumentu se obávají dopadů na průmysl, dopravu, zemědělství i každodenní život obyvatel. Ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek (ČSSD) ale poznamenal, že se Česko zavázalo ke snížení emisí už před pařížskou konferencí a dohoda nejde nad tento rámec. Kdy bude sněmovní diskuse pokračovat, není jasné.
Klimatická dohoda ve sněmovně narazila. ODS zapochybovala o souladu s ústavou
Ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO) už dříve řekl, že dohoda nebude mít na Česko výrazný vliv. Už na počátku 90. let po útlumu těžkého průmyslu totiž Česká republika snížila emise skleníkových plynů o 37 procent. Dohoda počítá s dvacetiprocentním snížením oproti roku 1990. „Už máme předplněno do roku 2020,“ podotkl ministr už v listopadu.
Poslanci napříč politickým spektrem s ním ale nesouhlasí. Milan Urban (ČSSD) tvrdí, že ačkoli obhájci dokumentu uvádějí, že se jedná o nevinný materiál, ve skutečnosti bude mít dalekosáhlé dopady: „Dokud nebude jasné, jakou strategii pro naplňování závazků využijeme, nelze je podporovat.“
Podobně se vyjádřil Jan Zahradník z ODS, který dokonce zapochyboval i o souladu dokumentu s ústavou. Za dohodou vidí politiku a ideologii. Navrhl proto hlasování o přerušení ratifikace.
Sněmovna by o Zahradníkově návrhu měla hlasovat po ukončení diskuse, do níž jsou nyní přihlášeni ještě dva poslanci. Zatím se ale neví, kdy se dolní komora nad tématem znovu sejde. Pokud by přerušení ratifikace prošlo, mohla by sněmovna v jednání pokračovat až potom, co vláda předloží rozbor dopadů dohody na ústavní pořádek a na hospodářství.
Podle ministra Mládka už ale debata o dopadech na průmysl proběhla. Připomněl navíc, že Česko se už dřív zavázalo snížit do roku 2030 emise o dvě pětiny ve srovnání s rokem 1990. Michal Kučera z TOP 09 zase uvedl, že motorem ekonomiky se můžou stát energetické úspory.
Česko je navzdory relativnímu snížení emisí stále mezi státy osmadvacítky jedním z největších producentů skleníkových plynů na hlavu. Především z řad ekologů se proto ozývají i návrhy, aby přitvrdilo nad rámec pařížské dohody.
Největší producenti emisí CO2 v období 1850–2011
Pařížskou dohodu podepsali v prosinci 2015 zástupci téměř 200 států. K loňskému 5. říjnu se dosáhlo cíle, aby dohodu ratifikovalo 55 zemí, které se celkově podílejí na více než 55 procentech emisí skleníkových plynů světa. Dohoda tak mohla vstoupit do 30 dní v platnost, což se stalo loni v listopadu. K 12. lednu 2017 dokument ratifikovalo celkem 123 zemí. Z největších znečišťovatelů planety už chybí jen Rusko.
Dohoda počínaje rokem 2020 nahradí dosavadní globální klimatický režim, jehož základy položila před více jak dvěma dekádami Rámcová úmluva OSN o změně klimatu (UNFCCC) a po ní i Kjótský protokol.
Česko se snaží připravit na dopady klimatických změn i na domácí půdě. Vláda tento týden schválila balík opatření. Mezi hlavní cíle patří udržení vody v krajině, zpestření skladby českých lesů a zabránění erozi. Plnění národního akčního plánu z dílny ministerstva životního prostředí vyjde na více než miliardu korun. Zbývajících 16 miliard už má Česko zajištěno.