Prioritou ministerstva kultury pro zbytek volebního období by měla být příprava takových zákonů, které lépe nastaví fungování a financování krajské kultury. Po bilanční schůzce s šéfem resortu Danielem Hermanem (KDU-ČSL) to prohlásil předseda vlády Bohuslav Sobotka (ČSSD). S dosavadní prací ministerstva je v zásadě spokojen.
Je třeba podpořit kulturu v krajích, shodli se Sobotka s Hermanem
Sobotka s Hermanem: Platy v kultuře musí růst dál (zdroj: ČT24)
„Je potřeba, aby do konce volebního období přišlo ministerstvo kultury s legislativní iniciativou, která zlepší podmínky pro financování živé kultury v regionech a zlepší právní formu pro její organizaci – pro divadla, pro festivaly, pro orchestry,“ prohlásil Sobotka na tiskové konferenci. Řešení spatřuje v přijetí zákona o veřejnoprávní instituci v kultuře.
- Zákon o veřejnoprávní instituci v kultuře
- Zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání
- Novela autorského zákona
- Zákon o ochraně památkového fondu
Tuzemské regionální kulturní instituce – galerie či divadla – zřizují města, obce a kraje. Ministerstvo kultury, na rozdíl od podřízených příspěvkových organizací, jako je Národní divadlo nebo Národní galerie, na jejich chod nemá přímý vliv a finančně je může podporovat jen dotacemi.
Herman v této souvislosti podotkl, že se pro příští rok navýší peníze, které mohou čerpat oblastní divadla, na sto šedesát milionů. Vzniká taky program podpory festivalů, který na krajské kulturní vyžití nabídne dalších sto milionů. Zároveň ale ministr upozornil na praxi, kdy zřizovatel (město, či kraj) omezí svou finanční podporu ve chvíli, kdy kulturní instituce získají podporu od státu.
„Chci iniciovat jednání s Asociací krajů a Asociací měst a obcí, abychom dosáhli stavu, kdy jedna koruna ze státního rozpočtu bude podpořena jednou korunou ze zřizovatelských peněz, abychom regionální kultuře významně pomohli,“ prohlásil ministr.
Téma problematického financování regionální kultury není nové; Herman o tomtéž už na počátku roku mluvil s předákem Českomoravské konfederace odborových svazů Josefem Středulou. Z jejich společného jednání tehdy vzešel i požadavek na růst platů lidí, díky kterým tuzemská kultura žije – ať už jde o divadelníky, galeristy, nebo kastelány stále navštěvovanějších hradů a zámků.
Růst platů má pokračovat
Kultura není jen drobné pocukrování země. Je to styl našeho života, styl naší práce, je to naše identita a posilování identity v srdci Evropy a v kontextu nejednoduchého světa ji pokládám za velmi důležitou prioritu právě nyní, na počátku 21. století.
Finančním ohodnocením kulturních pracovníků se zabývala i čtvrteční bilanční schůzka ve Strakově akademii; Sobotka ocenil, že v institucích podřízených ministerstvu platy vzrostly od roku 2013 téměř o třicet procent (při zohlednění rozpočtu na příští rok). Tím by ale finanční nárůst končit neměl.
„Jsou to lidé, kteří mají vysoké vzdělání a vysokou odbornost, ale v důsledku toho, že pracují v kulturních institucích, mají výrazně nižší platy, než by odpovídalo spravedlivému ohodnocení,“ podotkl premiér. Dodal, že potřeba navyšování kulturních platů musí platit i v následujícím roce.
V činnosti resortu pak ocenil, že se podařilo zahájit dlouho připravovanou rekonstrukci Národního a Uměleckoprůmyslového muzea. Přivítal taky pokrok v přípravách rekonstrukce budovy Státní opery. „V rámci resortu jde o velké investiční akce a je dobře, že pokračují kupředu,“ uvedl premiér.
Pozitivně hodnotí i to, že ministerstvo dokázalo pro Národní divadlo získat provozní budovu na piazzetě Nové scény a že se podařilo legislativně ukotvit konstantní podporu tuzemské kinematografie.
Platy v kultuře
„Případ dalajlama“ zřejmě uzavřen
Premiérova schůzka s lidoveckým ministrem byla sledovaná bedlivěji než jiné bilanční pohovory. Nevoli předsedy vlády, šéfa tuzemské diplomacie i prezidenta republiky totiž vzbudilo Hermanovo nedávné rozhodnutí oficiálně přijmout tibetského duchovního vůdce dalajlamu na půdě svého ministerstva.
Čína, která Tibet v 50. letech 20. století anektovala a oficiální kontakty s dalajlamou chápe jako zpochybňování své územní celistvosti, se proti tomuto setkání ohradila. Prezident Miloš Zeman následně Hermana za jeho krok (který mohl utužované česko-čínské partnerství narušit) kritizoval, neudělil avizované státní vyznamenání osvětimskému vězni a ministrovu strýci Jiřímu Bradymu a samotného Hermana vyzval k odchodu z úřadu.
Sobotka ovšem po Hermanově konci nevolá, a to ani po společné schůzce, byť výhrady k jeho postupu přetrvávají: „Česká republika je svobodná a demokratická země a každý se může scházet, s kým uzná za vhodné. Odpovědnost člena vlády je ale v něčem odlišná. Pan ministr Herman neměl dalajlamu přijímat na ministerstvu kultury.“
Herman ve čtvrtek jen stručně konstatoval, že pro příště bude podobné aktivity lépe konzultovat s ministrem zahraničí Lubomírem Zaorálkem. „Chápu, že je třeba více času, aby mohlo být odladěno ne úplně pozitivní vlnění,“ uvedl.
Jednou ze Zaorálkových výhrad ke schůzce s tibetským duchovním totiž bylo i to, že se o ní dozvěděl příliš pozdě, a tuzemská diplomacie tak neměla prostor pro uklidnění čínské ambasády.
Reportáž: Herman u Sobotky uspěl (zdroj: ČT24)
Po Hermanově odchodu přitom volá i nejsilnější opoziční strana. „Člověk, který nerespektuje kolektivní orgán, má dvě možnosti: Buď ho začít respektovat, a pak v něm setrvat, nebo nerespektovat, a pak z něj odejít,“ prohlásil předseda komunistů Vojtěch Filip. „Kdyby komunisté žádali cokoli jiného, tak bych si říkal, kde jsem udělal chybu,“ reagoval Herman.