Miloš Zeman vyznamená také své spojence. Nebude to poprvé

Tři čeští prezidenti a kontroverze kolem 28. října (zdroj: ČT24)

Případ osvětimského vězně Jiřího Bradyho, jemuž Pražský hrad odřekl udělení státního vyznamenání, budí kontroverze i kvůli jménu jiného avizovaného nositele – muzikálového zpěváka Daniela Hůlky. Kritikům vadí, že jde o odměnu za podporu během předvolební kampaně. Nejedná se ovšem o novum, protože Hrad tímto způsobem přistupoval ke státním vyznamenáním i v uplynulých letech.

Popový zpěvák Daniel Hůlka, kterého před dvaceti lety proslavila titulní (a dosud i životní) role v muzikálu Dracula, současnou hlavu státu podporoval už během jeho snažení o Hrad. Po ohlášení výsledků historicky první prezidentské volby koncem ledna 2013 zpíval v Zemanově volebním štábu státní hymnu a na podzim téhož roku s neúspěchem vedl kandidátku Strany práv občanů – Zemanovců (SPOZ) v Královéhradeckém kraji. 

Nyní, bezmála čtyři roky po zvolení Miloše Zemana do čela země, by se měl Hůlka dočkat i státního vyznamenání, pravděpodobně za zásluhy o stát v oblasti umění. Koncem minulého týdne v rozhovoru pro Frekvenci 1 uvedl, že ho o dekoraci informoval sám Zeman: „Oficiálně jsem se to dozvěděl telefonicky před pár dny. Neoficiálně jsem se to dozvěděl přímo od pana prezidenta před nějakou dobou.“ 

Hůlkou avizovaná účast na páteční ceremonii vzbudila odmítavé reakce, a to zejména proto, že měl Pražský hrad souběžně odmítnout ocenit přeživšího holocaustu Jiřího Bradyho. „Jestli je pan Daniel Hůlka pro odkaz a paměť našeho národa důležitější než pan Brady, tak si z toho musím zoufat,“ prohlásila například někdejší předsedkyně Poslanecké sněmovny Miroslava Němcová (ODS).

Fakt, že se prezident chystá muzikálového Draculu ocenit, ovšem nijak překvapivý není. Osoby, které Zemanovi v roce 2013 svou podporou pomohly do prezidentského křesla, se totiž na seznamu vyznamenaných objevují každý rok.

2013: Dekorované retro – Bohdalová a Čuba ze Slušovic

obrázek
Zdroj: ČT24

JIŘINA BOHDALOVÁ: Dnes pětaosmdesátiletá ikona české filmové a televizní zábavy vstoupila do řad Zemanových podporovatelů ve vysílání České televize, když ji tehdejší kandidát pro nejvyšší ústavní funkci prezentoval coby svou „osobu blízkou“. Populární herečka na jeho adresu následně prohlásila: „Moje volba je volba rozumu a citu. Já budu volit pana Miloše Zemana, který má rozum i cit na správném místě, má vztah k lidem, vrozené sociální cítění a navíc – má smysl pro humor.“

Bohdalová se pak, stejně jako Hůlka, objevila v lednu 2013 i v Zemanově volebním štábu a spolu se Zemanovou dcerou Kateřinou stála nově zvolenému prezidentovi po boku, zatímco vedl svou vítěznou řeč. O tři čtvrtě roku později od něj obdržela medaili za zásluhy prvního stupně v oblasti umění (Hrad za vlády Miloše Zemana jiné než první stupně neuděluje). 

Bohdalová v roce 2013: Moje volba je volba rozumu a citu (zdroj: ČT24)
Prezident Miloš Zeman a František Čuba na dostizích ve Slušovicích
Zdroj: Dalibor Glück/ČTK

FRANTIŠEK ČUBA: Bývalý předseda JZD Slušovice, relativně progresivního zemědělského družstva přezdívaného za normalizace jako „socialistický zázrak“, se podle svých slov se Zemanem poprvé setkal už začátkem roku 1989, kdy tehdejší prognostik predikoval pád komunistického režimu ještě téhož roku.

V říjnu 2012 se Čuba po Zemanově prosbě postavil na desátou pozici kandidátky SPOZ ve Zlínském kraji, preferenční hlasy ho ale jako lokální celebritu katapultovaly na první místo a se ziskem více než sedmi procent i do krajského zastupitelstva, kde Zemanovci vytvořili vládní koalici s komunisty a ČSSD.

Zeman, v té době již uchazeč o Hrad, následně avizoval, že v případě zvolení bude chtít Čubovi udělit státní vyznamenání – a ten ho zároveň podpořil v prezidentské kampani, když o něm hovořil jako vhodném kandidátovi pro „krizové období“. Rok po úspěchu na Zlínsku získal medaili za zásluhy v hospodářské oblasti. 

obrázek
Zdroj: ČT24

JAROSLAV VODIČKA: Někdejší uchazeč o důstojnickou hodnost u československých pohraničníků a stávající předseda Českého svazu bojovníků za svobodu působil v roce 2013 také jako ústecká hlava SPOZ – a do prezidentské kampaně vstoupil s „německou kartou“. 

Varoval před možným zvolením Karla Schwarzenberga, odmítal používání pojmu „vyhnání“ v souvislosti s poválečným odsunem německého obyvatelstva (termín vyhnání pro poválečné události používá německá historiografie) a upozorňoval na nacistickou minulost Schwarzenbergova tchána. Od Zemana dostal vyznamenání za zásluhy o stát v oblasti bezpečnosti státu a občanů. 

Miroslav Grégr
Zdroj: Michal Doležal/ČTK

MIROSLAV GRÉGR: Bývalý ministr průmyslu a obchodu, který kvůli své podpoře jaderné energetiky získal přízvisko atomový dědek, vydržel v Zemanově vládě celé čtyři roky (1998-2002) a dosud patří mezi jeho dlouhodobé spolupracovníky. Byl i u zrodu Sdružení přátel Miloše Zemana, které stálo za zrodem Strany práv občanů a pomohlo „důchodci z Vysočiny“ k politickému comebacku. Ve Vladislavském sále získal ocenění za zásluhy o stát v hospodářské oblasti. 

JAN SVĚTLÍK: Majitel Vítkovických železáren vyslovil podporu Miloši Zemanovi už v listopadu 2012, během vrcholící kampaně pak v rozhovoru pro Lidové noviny ocenil kandidátovu pragmatičnost, když zdůraznil, že i jako levicový premiér konal pravicové kroky. „Je to člověk, který by jako prezident uvažoval v souvislostech,“ prohlásil Světlík. V říjnu 2013 obdržel státní vyznamenání. 

obrázek
Zdroj: ČT24

VÁCLAV BĚLOHRADSKÝ: Celebrita tuzemského intelektuálního života, filosof a politolog na univerzitě v italském Terstu, se pro Zemana vyslovil v eseji, kde Schwarzenbergovu předvolební prezentaci označil za realitě vzdálený fetiš: „Volit Zemana znamená přijmout naše dějiny a být na ně rozhořčen; volit pana knížete, zkonstruovaného ‚kulturní frontou‘, znamená naše dějiny nahradit simulakrem.“

Uznávaný teoretik společnosti a politiky (a nedávný neúspěšný kandidát do Senátu) pak ve prospěch Zemana uvažoval i v okamžiku, kdy si prezident na parlamentu vyvzdoroval vládu Jiřího Rusnoka. Bělohradský tehdy reagoval textem Naše nynější krize, kde českou parlamentní demokracii označil za tradičně nefungující a zamýšlel se nad tím, zda by nebyl lepší posun k poloprezidentskému systému. Obdržel vyznamenání v oblasti vědy. 

FELIX SLOVÁČEK: Populární saxofonista, jehož rodinné peripetie v současnosti už několikátý měsíc plní stránky bulváru, Zemana podpořil na sklonku roku 2012, když ho v Parlamentních listech označil za vzdělaného a inteligentního člověka, který bude Česko důstojně reprezentovat. Zúčastnil se i jeho kampaně a předvolebních setkání s občany. Obdržel medaili za zásluhy v oblasti umění. 

2014: Medaile na flísu

Franz Vranitzky přebírá Řád bílého lva
Zdroj: ČT24/ČTK

FRANZ VRANITZKY: Bývalý sociálnědemokratický rakouský kancléř, který jako první veřejně odmítl tezi, že bylo Rakousko za druhé světové války jen obětí Hitlerova Německa, se s Milošem Zemanem setkal ještě v době, kdy současný prezident působil ve Strakově akademii. Příležitost ke společné schůzce se ale našla i během vrcholící předvolební kampaně v prosinci 2012, kdy český uchazeč o Pražský hrad zavítal do Vídně.

„Pamatuji si na skvělou atmosféru naší spolupráce. Tudíž je pro mě nejlepším kandidátem na post prezidenta ČR,“ vyslovil Vranitzky Zemanovi svou podporu. O dva roky později od něj v Praze obdržel nejvyšší české státní vyznamenání, Řád bílého lva. 

obrázek
Zdroj: ČT24

FILIP RENČ: Dnes jednapadesátiletý režisér, kterému výraznější uznání odborné veřejnosti vynesl jeho filmový debut Requiem pro panenku (1991), v minulosti spolupracoval s občanskými demokraty, stál za jejich volebním klipem a v prezidentské volbě zprvu podporoval i jejich stranického kandidáta Přemysla Sobotku. Nakonec se ale přiklonil k Zemanovi a vytvořil pro něj kandidátský spot, kde zaznívá i prezidentovo předvolební motto: „Lepší než proklínat tmu je zapálit aspoň jednu svíčku.“ Později natočil i mobilizační spot pro druhé kolo volby. V roce 2014 Renč převzal státní vyznamenání za své filmařské zásluhy, letos v lednu Miloš Zeman zavítal i na premiéru jeho filmu o Lídě Baarové. Kritika snímek ztrhala, film byl ale v prvním pololetí 2016 vůbec nejnavštěvovanějším v českých kinech.

ROBERT SEDLÁČEK: Kritikou ceněný režisér, který stojí například za komunální satirou Muži v říji nebo za historickým seriálem České století, před deseti lety natočil dokumentární portrét „Miloš Zeman – nekrolog politika a oslava Vysočiny“.  V něm se v přátelském tónu střídají Zemanovy názory na společnost a politiky s pohledy na Českomoravskou vrchovinu, kde někdejší předseda sociální demokracie trávil svůj důchod. V roce 2014 získal Sedláček stejné vyznamenání jako Renč, rozpaky ale v tomto případě vzbudila hlavně skutečnost, že ho na slavnostní ceremonii přebíral v černé flísové mikině. 

obrázek
Zdroj: ČT24

LUCIE BÍLÁ: Osmnáctinásobná zlatá slavice svým hlasem pro Miloše Zemana nevkročila do politiky poprvé, v devadesátých letech vyslovovala podporu jeho tehdejšímu rivalovi a předsedovi občanských demokratů Václavu Klausovi.

V roce 2012 v předvánočním rozhovoru pro Mladou frontu DNES v souvislosti s probíhající prezidentskou kampaní na Zemanovu adresu prohlásila: „Nemám nic proti ostatním kandidátům, naopak, jsou to lidé, kterých si vážím. Ale nikdo z nich není tak silný jedinec, aby se za ním mohl otočit dav.“

Když pak ve Vladislavském sále o dva roky později přebírala státní vyznamenání za zásluhy v oblasti umění, neocitla se zde kvůli Miloši Zemanovi poprvé; už v březnu 2013 zavítala i na jeho inauguraci a nejvyšší představitel státu jí při cestě ke složení prezidentského slibu jako jediné ženě v sále políbil ruku. 

PAVEL DUNGL: Renomovaný ortoped z nemocnice na Bulovce provedl v únoru 2012 Miloši Zemanovi repasi šlachy v palci (který stojí i za prezidentovými potížemi s chůzí) a poté, co Češi jeho pacienta zvolili do čela státu, usedl také v hradním lékařském konciliu. O necelé dva roky později získal státní vyznamenání. 

2015: Vyznamenání pro Štrougalova ministra

FRANTIŠEK RINGO ČECH: „Pro mě byl Miloš Zeman prezidentem už v době, kdy by to jeho ani nenapadlo,“ řekl iDnesu v časech vrcholící předvolební kampaně textař a herec František Ringo Čech. Miloš Zeman ho naopak v projevu před zaplněným Vladislavským sálem přiřadil k personám ráže Jana Wericha, když o něm mluvil jako o „moudrém klaunovi“. Vyznamenání mu udělil za zásluhy o stát v oblasti umění. 

JITKA FRANTOVÁ: Česká herečka a manželka ředitele Československé televize z časů pražského jara Jiřího Pelikána patřila rovněž mezi tváře, které Miloše Zemana podpořily během předvolební kampaně. Prezident jí ku příležitosti státního svátku 28. října udělil stejné vyznamenání jako Ringo Čechovi (zásluhový řád obdržela i v Itálii, kde s mužem žila za normalizace). Rozruch vzbudily informace o její spolupráci se Státní bezpečností, ona sama je popřela. 

PAVEL ŠPORCL: Scénář umělce-podporovatele se týká i houslisty Pavla Šporcla. Ten se před druhým kolem prezidentské volby vyslovil pro stávající hlavu státu („Volím Miloše Zemana. Líbí se mi, že si stojí za svými názory, že jsou jasné a čitelné,“ řekl Lidovým novinám), a státní vyznamenání si loni odnesl rovněž.

Štrougalův ministr Miroslav Toman přebírá státní vyznamenání
Zdroj: Vít Šimánek/ČTK

MIROSLAV TOMAN: Dosud nejkontroverznější osobou, která se během Zemanova mandátu objevila na seznamu vyznamenaných, je vrcholný politik komunistického Československa a mnohaletý ministr zemědělství ve vládách Lubomíra Štrougala Miroslav Toman. V roce 2015 získal medaili za zásluhy.

Někdejší místopředseda vlády ČSSR po změně režimu - v devadesátých letech - se svými syny Zdeňkem a Miroslavem úspěšně privatizoval tuzemské potravinářské podniky a dal se na podnikání. Jeho syn Zdeněk na Zemanovu kampaň zaslal sponzorský dar sto padesát tisíc korun, dalšími 175 tisíci přispěl bezprostředně po Zemanově zvolení i Miroslav Toman mladší. Tentýž rok vykročil ve stopě svého otce a v Rusnokově vládě se stal ministrem zemědělství.

Polemiky vyvolala i některá vyznamenání od Václava Havla a Václava Klause

Kontroverze spojené se jmény nositelů státních vyznamenání pochopitelně nezačínají rokem 2013, kdy na Pražský hrad nastoupil Miloš Zeman; veřejnou diskusi v různé míře rozproudily i osobnosti, které v předchozích dvou dekádách dekorovali Václav Klaus a Václav Havel.

Je ale nutné dodat, že se v jejich případě jednalo o kvalitativně odlišnou situaci, protože oba zmíněné exprezidenty volil parlament, a nikoliv občané. Klaus s Havlem proto před hlasováním nemuseli hledat podporu veřejně činných tváří (jejichž úkolem je delegovat sympatie svých příznivců na daného kandidáta), a nevznikala u nich tak ani potřeba se za tuto podporu odvděčovat oceněním ve Vladislavském sále.

Pokud se mezi vyznamenanými během Havlova a Klausova mandátu objevili prezidentští příznivci, vycházela spřízněnost spíše ze sdílených názorů a hodnot než z projevů podpory během předvolební kampaně. Pod drobnohledem – i kritikou – se ale jejich jména ocitala rovněž, protože 28. říjen zůstává nejvýznamnějším státotvorným svátkem republiky bez ohledu na to, kdo právě sedí v prezidentské pracovně a jakým způsobem byl zvolen.

HAVLOVI VYZNAMENANÍ: V případě prvního českého prezidenta vzbudil pochyby zejména rok 2002, kdy Václav Havel o udělování vyznamenání rozhodoval naposledy. V rozdávání vyznamenání a propůjčování řádů byl vždy velice štědrý, počty se pohybovaly kolem sedmdesáti jmen, a zejména v počátcích svého prezidentství se snažil vyznamenáním napravit reputaci, když jimi in memoriam dekoroval Karla Čapka nebo Jiřího Voskovce a Jana Wericha.

Při svém posledním osmadvacátém říjnu pak ocenil také šestnáct signatářů Charty 77, mimo jiné herce Pavla Landovského, (tou dobou už někdejšího) ministra zahraničí Jiřího Dienstbiera nebo kněze Václava Malého. Vedle nich získali vyznamenání také dva Havlovi bývalí kancléři: někdejší chartista Luboš Dobrovský a Karel Schwarzenberg, který za normalizace disent podporoval. Havel dohromady propůjčil sedmasedmdesát medailí a řádů a podle výtek, které následně směřovaly do oken Hradu, se mezi oceněnými objevilo až příliš jeho přátel.

KLAUSOVI VYZNAMENANÍ: Havlův nástupce byl v počtu rozdávaných vyznamenání podstatně střídmější, když ročně vyznamenal cirka dvacítku osobnosti. Ani on se ale nevyhnul kritice svého výběru. Polemiky vzbuzovala zejména jména umělců, kteří – navzdory významu ve svém oboru – patřili mezi prominenty minulého režimu; Klaus totiž udělil státní vyznamenání Karlu Gottovi (2009) nebo režisérovi Otakaru Vávrovi, autoru kultovního Kladiva na čarodějnice, ale i ideologicky zatížené husitské trilogie z padesátých let (vyznamenán v roce 2004).

Pozornost vzbudilo také ocenění umělce a tehdejšího ředitele Národní galerie Milana Knížáka, kterého Klaus vyznamenal v roce 2011; průkopník nezávislého uměleckého happeningu v komunistickém Československu totiž patřil mezi dlouhodobé zastánce Klausovy politiky a stejně tak i stoupence ODS, za kterou i kandidoval do Senátu. O rok později pak vyznamenání získal i americký geolog a klimatolog Jiří Kukla, který – shodně s Klausem – odmítá teorii globálního oteplování.