Novinář a vatikánský korespondent České tiskové kanceláře Karel Weirich zachránil za druhé světové války ve fašistické Itálii životy stovkám Židů. Pomoc, která je podle historiků srovnatelná s činy Nicholase Wintona, přitom zůstává prakticky neznámá. Od Weirichova narození uplynulo 2. července 110 let.
Winton, o kterém se neví. Před 110 lety se narodil novinář Karel Weirich
Karel Weirich se narodil v Římě, kam se jeho rodiče odstěhovali, když tam jeho otec sochař získal stipendium. V Itálii tak prožil převážnou část svého dětství, byť po otcově smrti pobýval společně s matkou krátce i na Moravě.
Po středoškolských studiích začal působit v katolických misijních institucích – stal se sekretářem ředitele Papežského díla svatého apoštola Pavla a začátkem třicátých let přešel do sekretariátu Papežských misijních děl. V té době rovněž začal psát články o tehdejším Československu pro vatikánský deník L'Osservatore Romano a v roce 1935 přijal nabídku ČTK a stal se jejím stálým korespondentem z Itálie a Vatikánu.
Pomoc vězněným trosečníkům
Pozici dopisovatele od Svatého stolce a z Mussoliniho Říma musel opustit po šesti letech, kvůli svým protinacistickým postojům. I poté ale pracoval jako novinář a zapojil se také do odboje; pomáhal cizincům, zejména Židům, které nechal duce internovat v roce 1940.
Jednalo se hlavně o židovské vězně koncentračního tábora Ferramonti di Tarsia v Kalábrii, kteří zde skončili po ztroskotání lodi Pentcho mířící do Palestiny.
Se dvěma dalšími Čechy založil Weirich Společnost svatého Václava, jež kryla poskytování humanitární pomoci lidem, skrývajícím se v Itálii před nacisty. „Od roku 1943 se jim snažil zajistit také útočiště a falešné dokumenty,“ uvedla jeho neteř Helena Weirichová.
Na přímluvu papeže
V dubnu 1944 Weiricha zatkli a poté odsoudili k trestu smrti a na osmnáct let těžkých prací se podařilo rozsudek zmírnit teprve po zásahu papeže. Weiricha deportovali do německého tábora Kolbermoor a pak do Mnichova. V květnu 1945 jej z bavorského vězení vysvobodila americká armáda.
Po válce začal opět pracovat pro ČTK. Po únoru 1948 byl povolán do Prahy, ale vzhledem k místnímu vnitropolitickému vývoji se nakonec rozhodl zůstat v Itálii. Zemřel 1. listopadu 1981.
Seznamy 500 osob, kterým český novinář za války pomohl, a příběh válečné odvahy objevil veřejnosti teprve italský historik Alberto Tronchin. Se strýcovým příběhem ho seznámila Weirichova neteř Helena a Tronchin mu věnoval celou knihu. Loni dostal Weirich od českého prezidenta Miloše Zemana medaili Za zásluhy in memoriam.