Nejvyšší soud České republiky jedná za hranicemi svých pravomocí a zásadně tím komplikuje rozhodování o soukromém vlastnictví nemovitostí. Vyplývá to z aktuálního nálezu Ústavního soudu, podle kterého Nejvyšší soud nerespektuje jeho závazný názor na problematiku dobré víry při nabývání majetku, a vybočuje tak ze své pravomoci.
Česko má justiční spor na vrcholné úrovni. Ústavní soud versus Nejvyšší
Ústavní soud hovoří přímo o judikaturním rozkolu, který je krajně nežádoucí. Dopadá totiž na nižší soudy při rozhodování obdobných sporů, stejně jako na samotné vlastníky nemovitostí evidovaných v katastru.
„Tímto svérázným přehodnocováním obsahu nálezů Ústavního soudu se Nejvyšší soud dopouští postupu ultra vires, tedy za hranicí pravomocí, neboť k takovému jednání ho právní řád nikterak neopravňuje,“ uvedl Ústavní soud.
Nejvyšší soud si podle předsedy občanskoprávního a obchodního kolegia Vladimíra Kůrky uvědomuje obecnou závaznost nálezů ústavních soudců. Zároveň Kůrka upozornil, že kritizované rozhodnutí Nejvyššího soudu je starší než nález, na kterém stojí argumentační těžiště postoje Ústavního soudu.
„Jde o dva a půl roku staré rozhodnutí a v mezidobí se judikatura obou soudů postupně vyvíjela. Nejvyšší soud bude brzy rozhodovat v podobné věci a bude nepochybně reagovat na argumentační posun v judikatuře Ústavního soud,“ uvedl Kůrka.
Spory o vlastnictví nemovitostí
Ústavní soudci konkrétně řešili stížnost lidí, kteří koupili nemovitost od člověka, jehož vlastnické právo se posléze ukázalo jako pochybné. Justice pak na základě postoje Nejvyššího soudu rozhodla, že pokud byla původní kupní smlouva od počátku neplatná, jsou neplatné i další transakce, a to podle zásady, že nikdo nemůže převést na jiného více práv, než kolik sám má.
Nejvyšší soud tak v podstatě zaujal názor, že vlastnické právo nelze nabýt od osoby, která vlastníkem ve skutečnosti není, i kdyby nabyvatel jednal v dobré víře.
Ústavní soudci ale v minulosti zdůraznili, že v podobných případech je potřeba zkoumat dobrou víru nabyvatele, který odvozoval své vlastnické právo k nemovitosti od právního úkonu, jenž se později ukázal jako absolutně neplatný. Pokud z individuálních okolností případů dobrá víra jednoznačně vyplývá, je podle ústavních soudců třeba poskytnout vlastnickému právu nabyvatele ochranu.