Pacienti by si měli vždy uvědomit, zda se chtějí léčit, nebo zda se chtějí uzdravit. Zdůrazňuje to průkopník komplexní medicíny v Česku, lékař Jan Hnízdil. Kdyby podle něj lidé ve velkém měřítku pochopili a změnili přístup ke svým nemocem, začali měnit své chování a uzdravovat se, zhroutila by se obrovská obchodní mašinérie, která se od léčby odvíjí. O léčbě hovořil v rozhovoru pro Fokus Václava Moravce na téma Moc a bezmoc medicíny, který můžou diváci sledovat na ČT24 v úterý 12. ledna od 20:00 hodin.
Hnízdil: Pacient si musí ujasnit, chce-li se léčit, nebo uzdravit
Léčit, nebo uzdravit. Jaký je v tom rozdíl?
To je první otázka, kterou kladu pacientovi, když vstoupí do ordinace. Většina pacientů se zarazí, co je to tedy za divnou otázku. Pochopitelně, že se chci uzdravit. No tak dobrá, pojďte se posadit a já vám povím, co vy pro to můžete udělat. Protože každá nemoc je informace. O tom, jaký člověk je, jakým způsobem a v jakých podmínkách žije. O tom, že dělá v životě nějakou chybu. A mým úkolem a cílem je vysvětlit pacientovi, co mu tělo nemocí sděluje. A ve chvíli, kdy to pochopí, a začne měnit svoje chování, tak se uzdraví. Bez doktorů. Někdy se ale setkávám s pacienty, že mi odpoví: „Pane doktore, máte pravdu. Vysoký tlak, pálení žáhy, nevolnosti, únava. Mám to z toho, jak žiju. Stres v práci, hypotéka, hádám se s manželkou, rozvádět se nechci. Ale já jinak žít neumím a nechci. Dejte mi radši ty prášky.“ Je to volba každého. U mě dostane pacient informace a je na něm, jakou zvolí cestu. Jestli tedy aktivity a změny a práce na sobě, na svých vztazích, na svém životě, tedy cestu k uzdravení, nebo cestu léčení, užívání léků a potlačování příznaků. Já tomu říkám léčení až do úplného uléčení.
- celostní a rehabilitační lékař, průkopník české komplexní a psychosomatické medicíny
- autor několika knih na téma provázanosti zdravotního a psychického stavu pacienta
- jeho přístup k medicíně má celou řadu kritiků
- věnuje se také problematice dopingu a sportovní zátěže
Jste vystudovaný lékař, máte dvě atestace. Na čem podle vás ten současný systém medicíny, ten mainstreamový, je postavený? Myslím systém zdravotních pojišťoven, farmaceutického byznysu, nemocnic, stále nových a nových specializovaných center atd. Co je hybnou silou tohoto systému, který co do peněz, jak ukazují materiály od ministerstva financí i ministerstva zdravotnictví, spolyká neuvěřitelné peníze?
Já mám ve velké úctě klasickou vědeckou medicínu, urgentní medicínu. Patří k absolutnímu základu. Nikdy bych si neodvážil pracovat s pacientem bez této vzdělanosti, ale zjistil jsem, že jenom k pochopení nemocí pacientů mi to klasické vzdělání nestačí. K tomu abych pochopil nemoc, skutečně musím poznat člověka, jeho povahu, způsob života. No a největší problém toho systému zdravotnictví je, že celý ten systém je založený na léčení chorob. Nikoliv na uzdravování lidí, se vší úctou k urgentní medicíně. Protože jak jistě víte, tak do zdravotnictví vstupují podnikatelé. Pan Babiš skoupil gyncentra, pan Chrenek – majitel oceláren, zakládá nemocnice, sítě ambulancí, zdravotní pojišťovny. Akcie farmaceutických firem jsou obchodovatelné na burze. Pochopitelně podnikatelé, jejich zisky a ceny akcií se odvíjejí od toho, že se bude hodně léčit, že se bude hodně vyšetřovat, že se bude hodně předepisovat. Ve chvíli, kdy by lidé, a ono to není tak těžké, pokud by lidé skutečně hromadně porozuměli svým nemocem, začali měnit svoje chování a začali se uzdravovat, tak by celý ten systém finančně zkolaboval. To nemůžeme dopustit.
Máte pocit, že člověk už je tak naučen, tím, jak medicína vypadá, že pokud si od lékaře neodnese tabletky nebo kapky, sirupy nebo doporučení k nějakému specialistovi, tak že vlastně má pocit, že se na něho vykašlali?
Skutečně je to tak. My jsme si k tomu pacienty vychovali. Ale člověk se nenarodil k tomu, aby užíval léky. My jsme naučili pacienty užívat léky. Nás zase naučili na lékařských fakultách páni profesoři léky předepisovat. Pány profesory to zase naučily farmaceutické firmy na kongresech v exotických zemích. No a teď sklízíme všichni ovoce. A skutečně se ukazuje, že čím víc léků, tím víc nemocí. A můžu uvést konkrétní statistiky týkající se léčby bolesti, duševních onemocnění, onkologických onemocnění, což není vůbec nic proti vymoženostem medicínským, ale problém je v tom, že tady chybí porozumění nemocem, tedy vysvětlení nemocí v souvislostech života těch lidí.
Vy jste říkal: Pojďme se vrátit k fenoménu rodinných lékařů, kteří pacienty znali v tom, jakým způsobem život žili a jak žijí. Jak by to mělo vypadat v praxi podle vás?
Já se věnuji takzvané komplexní nebo psychosomatické medicíně, což není vůbec žádný nový objev. To je skutečně návrat k tradici, zkušenosti a moudrosti starých rodinných doktorů – pánů doktorů. Takový doktor znal rodinu, rodiče, děti, sourozence. Věděl, jak to v té rodině chodí. A když k němu přišel někdo z té rodiny s nějakou nemocí, on to dokázal velice rychle, bez použití složité techniky, zasadit do souvislostí té rodiny a v těchto souvislostech také léčit. Tedy základem kvalitní medicíny nejsou super specializovaná centra, kardiologická, onkologická, ale praktický doktor. A pokud by toto fungovalo, on by podchytil a efektivně léčil už v počátcích funkčních potíží. Obrovská spousta lidí by se nemusela dopracovat k té nákladné, drahé, složité péči specializovaných klinik. Ale zase, všimněte si, že investice státu, obrovské částky plynou právě do velkých nemocnic a specializovaných center. Tam se točí největší peníze. A naprosto bez pozornosti a bez podpory je ta nejcennější, ten základ, tedy ta první linie. Vzdělávání a podpora praktických doktorů, kteří by fungovali právě komplexním způsobem.