Dříve zde byly muniční sklady sovětské armády, nyní je uprostřed lesů čtyři kilometry od Bělé pod Bezdězem jedno ze tří detenčních zařízení pro běžence. O tom, jak zde vypadá běžný den, natáčel pořad Otázky Václava Moravce.
Exkluzivní reportáž z tábora v Bělé – muži si krátí čas fotbalem, ženy šitím
Bělá má kapacitu 700 míst, aktuálně je zde 475 migrantů, o které se stará zhruba osmdesát civilních zaměstnanců a přibližně stejný počet policistů. Každý cizinec prochází při vstupu do zařízení nejprve zdravotní prohlídkou, kde se dělají mimo jiné rentgeny plic. Pokud je někdo nemocný, dostane i potřebné léky.
Samotný areál tvoří tři obytné budovy. V jedné jsou umístěné ženy a rodiny s dětmi, ve zbylých dvou muži. „Každá budova má samostatný vycházkový prostor, abychom od sebe ubytované oddělili,“ uvedl ředitel Správy uprchlických zařízení Miloslav Koudelný.
242 korun za den
Pro ukrácení času mají cizinci k dispozici volnočasové aktivity. V areálu je hřiště, kde muži většinou hrají fotbal, využít mohou i posilovnu nebo televizní místnosti. Pro děti funguje dětské centrum, ženy mohou navštěvovat šicí dílnu. Jídlo dostávají cizinci třikrát denně, děti mají navíc i svačiny. Ti, kteří mají finanční hotovost, si podle zákona část pobytu platí. Konkrétně jde o 242 korun za den. Finance ale mají uschované u vedení detenčního zařízení.
GALERIE
Detenční zařízení v Bělé pod Bezdězem
Zhruba třicet dětí v Bělé už je ve věku, kdy by měly chodit do školy. V areálu proto mají speciální třídu, kde se o vyučování starají učitelé ze základní školy v Bělé pod Bezdězem. „Je to spíš o tom, že se učí vnímat něco v cizí řeči a dávat pozor,“ poznamenal jeden z učitelů.
Ukrajince a Vietnamce nahradili Syřani a Pákistánci
Loni strávili migranti v Bělé kolem sedmdesáti dnů, v první polovině letošního roku to bylo padesát. „Předpokládám, že teď bude doba pobytu ještě o něco nižší,“ podotkl Koudelný. Ještě před rokem či dvěma podle něj převládali Ukrajinci, Vietnamci a Mongolové. Za uplynulý rok se ale struktura běženců radikálně změnila: „V závěru loňského roku jsme měli hodně klientů z Kosova a zhruba od letošního jara je struktura následující – Sýrie, Pákistán, Irák, Afghánistán a Bangladéš.“
Zařízení pro uprchlíky kamerou ČT (zdroj: ČT24)
Téměř nikdo z těchto cizinců ale podle ředitele cizinecké policie Milana Majera o pomoc České republiky nestojí: „Pokud by o ni stáli, mají možnost požádat si o azyl.“ Z přibližně tří tisíc zadržených běženců si letos požádalo o azyl v Česku asi jedno procento.
Za Syřany se prohlašuje až 90 procent běženců
Česká republika se u cizinců, kteří překročí hranici nelegálně, snaží zjistit jejich totožnost. Osmdesát procent běženců ale nemá žádné doklady. „Je to celé o tom, co prohlásili politici v Německu, tedy, že přijmou všechny Syřany, kteří žádají o azyl,“ poznamenal Majer. Až devadesát procent běženců se proto prohlašuje za Syřany. K odhalení národnosti dochází většinou až za účasti tlumočníků, běženci se potom většinou i sami přiznávají.
Ověřit totožnost se nicméně podle Majera podaří jen asi ve třiceti procentech případů. „Pokud cizinec během správního řízení nespolupracuje nebo uvádí mylné informace, tak může být lhůta v záchytném zařízení prodloužena až na 545 dnů,“ uzavřel.
Bez komentáře: Detenční zařízení v Bělé pod Bezdězem (zdroj: ČT24)