Praha - V Česku za poslední rok trojnásobně přibylo žadatelů, kteří se chtějí stát profesionálním pěstounem na přechodnou dobu. Novela o ochraně dětí jim totiž před dvěma lety výrazně zvedla odměny. Dlouhodobí pěstouni si naopak stěžují, že je proti krátkodobým pečovatelům změna zákona znevýhodnila. A přechodné pěstounství se nelíbí i některým politikům, kteří tuto praxi nazývají „byznysem s dětmi“.
V Česku se ztrojnásobil počet přechodných pěstounů
Události: Dočasných pěstounů přibývá (zdroj: ČT24)
Stát loni v prosinci vyplácel celkem 11 300 pěstounských odměn, na konci roku 2012 jich bylo 9 300. Dvě třetiny všech pěstounů tvoří prarodiče, 16 procent jiní příbuzní a zbývající třetinu cizí lidé. Pěstounů na přechodnou dobu bylo teď v polovině ledna podle ministerstva práce 334, ještě před rokem jich úřady evidovaly jen 115.
Zájemci o přechodné pěstounství jsou pečlivě vybíráni - navštěvují různé kurzy a pohovory s psychology. Svěřené dítě pak mívají v péči pouze dočasně, po pár měsících ho totiž musí předat nové nebo i původní rodině. A i když jsou zrovna neobsazení, musí být pořád v pohotovosti a po zavolání být připraveni přijmout jak nedonošence, tak třeba i odrostlejší dítě.
Přechodná péče byla v Česku zavedena už v roce 2006, využívala se však jen velmi málo. Třeba v roce 2011 se do ní dostalo jen šest dětí. Zájem vzrostl v roce 2013 díky novele o ochraně dětí, upřednostňující náhradní rodinu před pobytem v ústavu. Ta posílila přechodnou péči a mimo jiné také upravila odměny pro pěstouny.
Dlouhodobý pěstoun dostává podle počtu dětí měsíčně od 8 000 Kč do 20 000 Kč. Přechodný profesionální pěstoun pobírá 20 000 korun i v době, kdy zrovna o žádné dítě nepečuje. Když se stará o postižené dítě, je jeho odměna ještě o 4 000 korun vyšší.
I když se díky novým pravidlům řada dětí dostane z ústavu do náhradních rodin, pro všechny pěstouni nejsou. Chybějí hlavně pro víc sourozenců, starší děti, postižené či děti z menšin.
Dlouhodobí pěstouni si stěžují na to, že je novela proti jejich profesionálním kolegům znevýhodnila. Dostávají méně peněz a částka se navíc s rostoucím počtem dětí snižuje. Poukazují i na to, že soudy o svěření dětí rozhodují dlouho, někdy to trvá i měsíce. Podle náměstkyně ministerstva práce Jany Hanzlíkové by se právě zbytečně dlouhými lhůtami měly zabývat resorty práce a spravedlnosti.
Někteří poslanci přechodný typ péče považují za „byznys s dětmi“ a volají po změně zákona. Dočasní pěstouni proto obcházejí jednotlivé zákonodárce a vysvětlují, co všechno jejich práce obnáší. Chtějí tak podle svých slov zabránit situaci, kdy se o dočasném pěstounství šíří nesmysly.
Vydáno pod