Praha – Veřejná ochránkyně práv Alena Šabatová nedávno upozorňovala na otřesné praktiky v některých neregistrovaných zařízeních pro seniory. Dochází tam prý k omezování osobní svobody, rizikovému podávání léků nebo dostávají klienti nevyhovující stravu. Jenomže zařízení se brání: tím, že nejsou registrovaná, se prý na ně standardy nevztahují. „Je to skutečně zásadní díra v zákoně, se kterou si dosud ministerstva nedokázala poradit,“ konstatovala v Hyde Parku primářka Gerontologického centra Iva Holmerová.
Neregistrovaná zařízení pro seniory jsou zásadní dírou v zákoně
„My jako Česká gerontologická a geriatrická společnost jsme na to už dlouhá léta upozorňovali a jsme rádi, jak se úřad veřejné ochránkyně práv k celému problému postavil. Protože oni jsou ti, kteří mohou tato zařízení navštívit – jinak jsme slýchali různé výmluvy, že to není z nějakého důvodu možné,“ dodává Holmerová.
Kontroloři našli nedávno nesrovnalosti třeba v Penzionu pro seniory Atrium v Liberci, Domově na kopci v Červeném Újezdě na Teplicku, Penzionu Jiřinka v Brně a Penzionu Spokojené stáří v Luhačovicích.
Registrované domovy pro seniory musí splňovat přísné požadavky, umožnit kontroly sociálním pracovníkům, a taky se registrovat na příslušném krajském úřadě. Pro neregistrovaná centra nic z toho neplatí. Podle ombudsmanky nelze v Česku sociální služby bez registrace vůbec poskytovat. Některá zařízení však zákon obcházejí a uzavírají občanskoprávní smlouvy o ubytování.
Šabatová se chce proto obrátit na vládu, aby dala víc peněz na sociální služby. Právě nedostatek míst ve státních zařízeních podle ní dává větší prostor i těm, které nesplňují požadované podmínky. Podle odhadů ministerstva práce je v Česku zhruba 80 těchto neregistrovaných sociálních zařízení.
Hyde Park s Ivo Holmerovou (zdroj: ČT24)
Podle Ivy Holmerové však neplatí, že by byly dlouhé čekací lhůty na veškerá zařízení sociálního typu – v mnoha regionech to prý neplatí např. pro domovy pro seniory. „Proto je potřeba říci, že nemáme absolutní nedostatek institucí, jenom ty instituce nejsou dostatečným způsobem profilovány. Co nejvíce chybí, jsou tzv. terénní služby, které nejsou v některých regionech zajištěny vůbec.“
Iva Holmerová:
„V zařízeních sociálních typu ročně umírá 6000 lidí, aniž by jim byla adekvátním způsobem zajištěna zdravotní péče. Což si myslím je velmi alarmující.“
Navíc je prý problém to, že v sobě zařízení pro seniory spojují sociální i zdravotní složku – problém tak spadá pod ministerstvo práce a sociálních věcí i ministerstvo zdravotnictví, oba resorty však podle Holmerové příliš nespolupracují.
„Stát by na tato zařízení měl dohlížet, existuje tzv. inspekce sociálních služeb, ale bohužel je naší dlouhodobou zkušeností, že se inspekce velmi často zaměří spíše na administrativní aspekty, než na samotnou kvalitu péče. A co se týká té zdravotní složky péče, tak tam ty inspekce nedohlédnou vůbec,“ upozorňuje primářka Gerontologického centra. Propojení sociální a zdravotní péče je prý dobře vidět třeba na lidech s demencí – ti jsou „příliš nemocní“, aby byli jen v sociálním zařízení a „příliš dlouhodobí“ na ta zdravotnická zařízení.
Klíčová je role obce a rodiny
V posledních týdnech se mluví zejména o kvalitě ústavní péče o seniory. Podle Ivy Holmerové je ale při zajišťování zdravotně-sociálních služeb nesmírně významná role obcí. A samozřejmě také rodinná péče: „Je až překvapivé, že 80 % lidí, kteří potřebují dlouhodobou zdravotní a sociální péči, je ošetřováno v rodinách. Např. u lidí s demencí jde asi o 75 %.“