Praha - 24. února ohlásily píšťaly a klaksony další ze série koordinovaných akcí - generální stávku. Únorová revoluce se konala pod přísným dohledem dirigenta. V Československu pracovaly stovky sovětských agentů. „Cíle Gottwalda a Stalina, totiž převzít moc plně do svých rukou, byly stejné. Bylo proto jenom logické, že Moskva pomáhala. Zároveň si tak nenápadně kontrolovala situaci,“ vysvětluje ruský historik Nikita Petrov.
Seriál ČT: 24. února 1948 začala generální stávka
Mezi agenty patřila také matka Leonida Paršina. Oba vystupovali jako uprchlíci z Pokarpatské Rusi: „Dostali jsme zadání usadit se, legalizovat se, dostat se do kontaktu s lidmi, a potom začít předávat informace a plnit konkrétní zadání,“ vypráví syn rozvědčice.
19. února přijel z Moskvy Velrian Zorin s jasným cílem: pohlídat, aby čeští komunisté neudělali chybu. Gottwald to komentoval slovy „To nám tak ještě scházelo“. Z ničeho nic se začali komunističtí agenti projevovat uvnitř všech demokratických stran. V noci se v bitce o Lidový dům utkali tajní příznivci komunistů s ostatními sociálními demokraty. Tajná policie vedená komunisty sledovala každý krok stávajících ministrů: „Nebylo to tak, že by je sledovali tajně, ale naprosto demonstrativně. Kamkoli se ministři vydali, tam za nimi šli policisté v civilu, kamkoli jeli, jelo za nimi jedno nebo dvě auta tajné policie,“ popisuje tehdejší situaci historik Jiří Pernes z Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR.
Přestože se komunisté dostali rychle k moci, chválu sovětského dozoru si nevysloužili. Podle Sovětů byla revoluce málo rázná, málo krvavá a dělníci se málo obětovali.