Praha - Systém řízení vysokých škol by se v budoucnu mohl změnit. Více by se na něm podíleli například zástupci regionů a soukromých firem. Úvahy o jejich zapojení do správy vysokých škol jsou součástí takzvané Bílé knihy terciárního vzdělávání, kterou předložilo k diskusi ministerstvo školství. Navrhované změny se však zřejmě setkají s výhradami představitelů škol.
Na řízení vysokých škol by se mohly v budoucnu podílet firmy a kraje
Autoři v knize vypočítávají slabé stránky současného způsobu řízení škol. Školy podle nich například dostatečně nereagují na potřeby zaměstnavatelů. Mají složité a pomalé rozhodovací mechanismy, hodnotící mechanismy chybějí, píše se v materiálu.
Citují také experty Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), podle kterých je v ČR v porovnání s většinou evropských zemí nízká role vnějších aktérů a vysoká míra akademické samosprávy. Schopnost rektorů a děkanů efektivně vést školy je jí prý omezená. Instituce se podle nich při současném způsobu řízení zaměřují samy na sebe, a ne na potřeby společnosti. Podle expertů už jsou sice v současnosti do struktur vysokých škol zapojeni vnější aktéři prostřednictvím správních rad, role rad je však omezená.
Firmy, zástupci státu, regionů, představitelé výzkumných institucí, ale také třeba absolventi školy by měli být podle knihy zastoupeni v akreditační komisi, ve správních a vědeckých radách. Správní rady by se měly stát nástrojem státu, regionu a dalších partnerů pro ovlivňování základních strategických kroků instituce, píše se v knize. Zasedali by v ní ale i zástupci akademické obce.
Autoři knihy navrhují, aby správní rady schvalovaly základní pravidla pro sestavení rozpočtu, detailní rozpočet by pak sestavoval rektor. Měly by mít i hodnotící a kontrolní roli. Rady by se také měly podílet na volbě rektorů a děkanů, které v současnosti volí pouze akademické senáty. V knize se objevila i úvaha o tom, že by se na tato místa vypisoval konkurz. Výběr osob pro tyto pozice nelze omezovat příslušností k akademické obci, konstatuje kniha. Rektor by měl mít také právo odvolat za jistých podmínek děkana.
Zvýrazněna by měla být hodnotící a kontrolní role akademických senátů. Hodnotit by měly zejména kvalitu vzdělávání, ale také třeba ubytovací a stravovací služby.
Autonomii škol hájí jejich zástupci například v komuniké, na kterém se usnesli na čtvrteční konferenci. „Univerzita musí být uspořádána jako autonomní instituce, která se spravuje sama svými vlastními orgány v rámci svých vnitřních norem. Přitom je prosta jakýchkoli vlivů vnější politické a ekonomické moci,“ uvádí se například v komuniké.
Rektor Univerzity Karlovy v Praze (UK) Václav Hampl řekl, že univerzita chce se státem a soukromými subjekty spolupracovat, ale nepřeje si přímou podřízenost. Uvedl, že škola už má v současnosti ve své správní radě regionálního zástupce, kterým je pražský primátor. Podle něj se už nyní projevuje jeho časová vytíženost, nedovede si prý představit, jak by situace vypadala, kdyby správní rady nabyly větších pravomocí a musely se tedy scházet mnohem častěji. Časový problém by podle něj měli také šéfové velkých firem.
Rektor také řekl, že si nedokáže představit, jak velká by musela správní rada UK být, aby škola mohla pružně reagovat na požadavky trhu v každém oboru, vzhledem k tomu, že má 17 fakult, kolem 7500 zaměstnanců a skoro 50.000 studentů. „Alespoň v principu si to dovedu představit u oborově zaměřených škol, například u Vysoké školy ekonomické nebo Vysoké školy chemicko-technologické, ale ne u nás,“ dodal. Sami autoři knihy uvádějí, že navržený koncept musí být podroben široké diskusi.