Praha - Ministerstvo kultury jako předkladatel návrhu zákona o majetkovém vyrovnání státu s církvemi, kterým se mají dnes již podruhé zabývat poslanci, vyvrací námitky poslance ODS Vlastimila Tlustého, že tato norma je v rozporu s restitučními principy i zákony o oceňování. Připravovaný zákon podle ministerstva není restitucí, snaží se zmírnit majetkové křivdy jinou formou. Podle Tlustého je zamýšlená výše finanční náhrady protiústavní. Ministerstvo ale říká, že zákon naopak naplňuje principy opakovaně judikované Ústavním soudem.
Zákon o vyrovnání s církvemi není restitucí, tvrdí ministerstvo
Tlustý se podle mluvčího ministerstva dopouští vážných pochybení, když srovnává restituci podle zákona o půdě a komplexní majetkové vyrovnání mezi státem a církvemi, jak jej předpokládá vládní návrh.
Tlustý v nedělní televizní debatě uvedl, že návrh je ve výši finanční náhrady protiústavní. Není jasné, jakým Ústavou garantovaným právům či principům výše finanční náhrady odporuje, uvedl mluvčí ministerstva Jan Cieslar. Zákon by podle něj naopak naplnil princip takzvaného legitimního očekávání církví, které zdůrazňuje Ústavní soud i obecné soudy. „Naopak lze předpokládat, že prodlužování současného stavu by mohlo vést k žalobám či k ústavním stížnostem ze strany církví a náboženských společností na stát,“ doplnil.
Církve navíc podle něj uzavřou se státem smlouvu, ve které pokládají své majetkové nároky za vypořádané. Česká společnost má tak šanci zbavit se vleklého problému jednou provždy, uvedl.
Tlustý říká, že částka 83 miliard korun, tedy výše finanční náhrady kritizovaná i opozicí, je v tržních cenách. Ministerstvo připomíná, že suma byla stanovena na základě kvalifikovaného odhadu hodnoty původního majetku církví podle stavu k 25. únoru 1948. Částka navíc podle ministerstva obsahuje i protihodnoty. Je jí třeba upuštění od financování platů duchovních státem. Pokud by tedy zákon nebyl přijat, během příštích 60 let by takto stát vydal 585 miliard korun.
Tlustý uvedl, že vyrovnání státu s církvemi se mohlo již dávno uskutečnit za použití zákona o půdě. Obě právní úpravy není možné podle mluvčího porovnávat. Zákon o půdě je zákonem restitučním, navrhovaná norma nikoli. Ta se od zákona o půdě liší - na rozdíl od zákona o půdě se za nevydávané nemovitosti neposkytují náhradní nemovitosti, náhrada za znehodnocení majetku ani náhrada za živý a mrtvý inventář.