Mangualde (Portugalsko) - Citroën 2CV má čestné místo v automobilové historii jisté, a to jako vůz, který v masovém měřítku motorizoval Francii. „Kachny“, jak se těmto autům přezdívá pro jejich kolébání zapříčiněné měkkým odpružením, byly vyráběny neuvěřitelných 42 let. Poslední exemplář vyjel z továrny v portugalském Mangualde 27. července 1990. Do té doby spatřily světlo světa skoro čtyři miliony kusů těchto legendárních Citroënů. V běžném provozu lze dnes Citroën 2CV spatřit spíše výjimečně. Po celém světě však existuje řada klubů, které sdružují nadšené fanoušky těchto aut. Samotná automobilka Citroën se ducha „kachničky“ pokusila v roce 2002 oživit modelem C3. Srdce pravověrných vyznavačů houpavé jízdy však navždy patří originálu. Známým se automobil stal i díky stříbrnému plátnu, v sérii o četníkovi ze Saint Tropez jako vozidlo jeptišky a v bondovce Přísně tajné se v něm vozila Bond girl.
Legendární Citroëny 2CV - kachny lze dnes spatřit jen výjimečně
Pierre-Jules Boulanger, viceprezident firmy Citroën, údajně svou představu lidového auta popsal slovy, že má jít o vůz, který je schopen přepravit čtyři urostlé venkovany v kloboucích a pytel brambor přes zorané pole, aniž by se při tom rozbilo jediné vejce v ošatce. Dost možná jde pouze o legendu, jisté ale je, že v roce 1936 zahájili konstruktér André Lefebvre a designér Flaminio Bertoni práci na projektu Tres Petite Voiture (česky „velmi malý vůz“), jehož výsledkem bylo právě takové auto.
První prototyp budoucího Citroënu 2CV vznikl už v roce 1937, druhá světová válka však jeho vývoj prakticky zastavila. Rozpracované vozy byly poschovávány po celé Francii a teprve v roce 1946 se mohly práce na autě znovu rozběhnout. V celé své kráse, podle úsudku jiných ale spíše ošklivosti, se vůz poprvé představil počátkem října 1948 na autosalonu v Paříži.
Auto, přezdívané pro své minimalistické řešení také jako „čtyři kola pod parapletem“ a o kterém zlí jazykové tvrdili, že zrychlení z nuly na sto zvládne pod jeden den, se na trhu udrželo neuvěřitelně dlouho. I v sedmdesátých a osmdesátých letech, kdy už většinu jeho souputníků bylo možné spatřit nanejvýš v technických muzeích, zůstával zájem o Citroën 2CV překvapivě vysoký. Nebyl to pouze důsledek nízké ceny a rozumných provozních nákladů. Zejména mládež a nekonformní osobnosti vůz oslovoval svým retro designem, stahovací plátěnou střechou či efektním dvojbarevným lakováním některých verzí.
Kromě nejrozšířenější čtyřdveřové verze bylo možné na silnicích potkat i dodávkovou variantu. Skutečnou technickou lahůdkou pak byl model Sahara s pohonem všech čtyř kol a párem motorů, jedním pod přední kapotou a druhým v místě zadního prostoru pro zavazadla.