Praha - Stát musí vrátit barokní zámek v Kolodějích a přilehlé budovy restituentovi Vítězslavu Kumperovi. S konečnou platností o tom rozhodl odvolací pražský městský soud. Potvrdil tak lednový verdikt prvoinstančního Obvodního soudu v Praze 9. Ten zamítl žalobu úřadu vlády směřující proti rozhodnutí pražského pozemkového úřadu o navrácení zámku dědici původního majitele.
Vláda definitivně přišla o zámek v Kolodějích. Vrací se do rukou restituenta
Podle odvolacího senátu byly při zabavování zámku zneužity tzv. Benešovy dekrety. „Dekret byl použit za situace, kdy Kumperovi prokázali, že v době okupace nepostupovali nepřátelsky vůči Československu,“ uvedly soudy.
Dekrety měly podle soudu sloužit k potrestání lidí, kteří kolaborovali s nacistickým režimem, Kumpera ale již v roce 1945 dostal osvědčení o národní spolehlivosti. „To znamená víc, než pozdější tendenční prohlášení v době nesvobody po roce 1948,“ uvedl odvolací senát. Konfiskací kolodějského zámku stát Kumperu politicky persekvoval.
„Po 17 letech je to pro nás otázka spravedlnosti a nezávislosti justice,“ reagoval na rozhodnutí soudu Kumperův právník Tomáš Chlost. S rozsudkem je advokát spokojen. Jeho klient podle něj zvažuje různé varianty, jak s památkou nyní naložit. V úvahu prý připadá prodej, pronájem nebo zřízení muzea. Chlost nevyloučil ani možnost dohodnout se s vládou na tom, že by zámek nadále využívala.
Historie zámku v Kolodějích
Zámek byl v 16. století přestavěn ze starší tvrze, poté byl mnohokrát upravován a přestavován. 18. 11. 1911 došlo k požáru, který zámek značně poškodil a oprava byla dokončena o tři roky později. Od roku 1919 sloužil zámek jako letní sídlo T. G. Masaryka.
Poslední majitel zámku ležícího při východním okraji Prahy Antonín Kumpera působil za první republiky jako ředitel Waltrovky. Koloděje koupil ještě před válkou. V roce 1947 objekt převzalo ministerstvo vnitra a zřídilo tu školu Sboru národní bezpečnosti. Od roku 1955 využívala zámek vláda ke slavnostním účelům či k jednáním.
Průmyslník opustil Československo a až do své smrti žil v Brazílii. Po listopadu 1989 nárok na budovy vznesl jeho vnuk, který podle svého advokáta žije nyní v Praze.