Praha - Rozpory uvnitř Občanské demokratické strany naplno rozkryl debakl v podzimních senátních a krajských volbách. Takovou prohru si občanští demokraté nedokázali představit ani v nejčernějších nočních můrách. Důvodů, proč se tak stalo je více. Patří mezi ně mimo jiné nejednotnost strany a neschopnost ministrů ODS vysvětlovat své kroky. Nelze zapomenout ani nezvládnutou předvolební kampaň, které nebyla schopna čelit náporu sociálních demokratů. Víkendový kongres by měl rozhodnout o dalším směřování strany. Podle politologů se může stát, že pokud své problémy občanští demokraté správně nevyřeší, mohou skončit jako marginální nebo dokonce zapomenutá strana.
Občanští demokraté jsou na křižovatce, špatná volba je může zničit
Po volbách občanští demokraté řešili především personální otázky. Sami přitom často uznávali, že rozdělení funkcí by nemělo být hlavním tématem třídenního kongresu. „ODS by měla řešit věci mnohem složitější, věci programové, protože je tam stále velký pocit toho, že ODS něco slibovala před volbami a výsledné reformy jdou úplně jiným směrem, než ODS slibovala a než vyplývalo z jejího dlouhodobého programu. Je to i téma evropské, je to vztah k Evropské unii, které není vyřešené v ODS,“ podotkl komentátor časopisu Týden Miroslav Korecký. Občanské demokraty ale nerozděluje jen postoj k Lisabonské smlouvě a k Evropské unii obecně, jsou i další témata, která nejsou členům ODS po chuti, například ústupky koaliční partnerům, třeba na poli energetiky.
Jan Bureš
„Pokud by se ODS začala významně vzdalovat zájmům voličů, kteří dosud tuto stranu volí, tak pochopitelně může propadnout, může se velice snížit její volební podpora. Pak je jenom otázka času, kdy přijde jiná pravicová strana, která ta pravicová témata zase zvedne.“
Do ODS pod vedením Mirka Topolánka přišli noví členové, kteří nepamatují Klausovu éru. A také směřování strany pod Topolánkovým vedením se v mnohém liší a k tomu komentátor Korecký dodává následující: „Topolánek si představuje, že tou svou stranou zabere celé to spektrum od úplného prava až po střed. Tomu se Václav Klaus vždycky bránil. On říkal, že ta strana musí být jasně vyprofilovaná a musí mít zejména v programové podobě jasná východiska, která ale nemohou oslovit polovinu celého spektra. I za cenu toho, že je menší záběr té strany, tak raději rezignovat na část voličského potenciálu a držet tu programovou, ideovou čistotu. Na to Mirek Topolánek rezignoval a raději se snaží vytvořit tu all-catch-party.“
Řada komentátorů se shoduje na tom, že pokud občanští demokraté nevyřeší své směřování, může brzy skončit jako marginální nebo dokonce zapomenutá strana. S tím souhlasí i politolog Jan Bureš, který k tomu dodává, že vše závisí na tom, do jaké míry vlastně bude schopna realizovat zájmy vlastních voličů.
ODS - okamžiky z historie
ODS vznikla spolu s Občanským hnutím z Občanského fóra v roce 1991. Definovala se jako pravicová strana s konzervativním programem. Prvním předsedou se stal ministr financí Václav Klaus. Do voleb v roce 1992 ODS šla v koalici s KDS - a úspěšně. Později se občanští demokraté s touto stranou sloučili. Volební výsledek znamenal pro Klause křeslo českého premiéra.
Dění do roku 1996 bylo ve znamení privatizace a reformních kroků, po tomto roce ve znamení menšinové vlády, ekonomických problémů a nepopulárních balíčků úsporných opatření. Volební heslo občanských demokratů - „dokázali jsme, že to dokážeme“ - však brzy přestávalo platit.
ODS kromě koaličních partnerů trápily i vnitrostranické spory, které vyvrcholily tzv. sarajevským atentátem, kdy Jan Ruml a Ivan Pilip koncem listopadu 1997 vyzvali Václava Klause, který byl v té době v Sarajevu, k odstoupení z funkce předsedy strany. Důvodem bylo mimo jiné nejasné financování strany.
Přestože Klause tehdy mnozí považovali za politickou mrtvolu, dokázal se rychle vzpamatovat a pozici v čele ODS ustál. Málokdo tehdy čekal, že občanští demokraté skončí v předčasných volbách v roce 1998 hned na druhém místě za sociální demokracií. Ale ještě větším překvapením bylo uzavření opoziční smlouvy.
Rok 2002 přinesl ODS nejhorší volební výsledek v historii strany a setrvání ve skutečně opozičních lavicích. Změna byla nevyhnutelná, Václav Klaus odešel z čela strany a kongres do čela ODS vyzdvihl dosud nepříliš známého ostravského senátora Mirka Topolánka. Klaus mířil na Hrad a tento sen se občanským demokratům v čele s Topolánkem podařilo čestnému předsedovi strany splnit dokonce dvakrát.
S Topolánkem přišla i řada volebních vítězství. Krajské i senátní volby se občanským demokratům dařilo vyhrávat na celé čáře, zvítězili i v posledních volbách do sněmovny v roce 2006. Volby ale skončily nečekaným patem a složitým hledáním akceschopné vlády. I v této situaci Topolánek nakonec uspěl. Štěstí se k němu však otočilo zády letos na podzim. Mirek Topolánek poprvé zažil volební porážku. Občanští demokraté neobhájili ani jedno hejtmanské křeslo, ve volbách do Senátu vyhráli jen ve třech obvodech a v horní komoře parlamentu ztratili nadpoloviční většinu.
GALERIE
Mirek Topolánek a Pavel Bém