Ludvík Armbruster se domnívá, že v České republice je celá kauza braná spíše jako podívaná, než vlastní problém: „Nikdo neznal jméno Wiliamson, dokud se takto nezmedializovalo. Neznám nikoho ve svém okolí, kdo by pochyboval o holocaustu.“ V souvislosti s kauzou se nyní mnohem častěji hovoří i o extrémně konzervativní straně církve a na papeže Benedikta XVI. je kladen velký nárok, aby pnutí v církvi zvládl. Jinak podle Tomáše Halíka hrozí risk, že může být zdiskreditována konzervativní poloha katolické církve, kterou papež reprezentuje.
Halík se domnívá, že budou vždy určité skupiny, které se v církvi dostanou do opozice. Jejího rozštěpení se ale nebojí: „Vždy to také záleží na osobnosti papeže. Nemyslím si ale, že dnes stojíme před významným schizmatem.“ Snahou pozvat zpět do církve Williamsona a další tři exkomunikované biskupy chtěl podle Armbrustera papež podpořit právě jednotu církve. „To, že z nich byla sňata exkomunikace, znamená, že mohou chodit opět ke zpovědi a ke svatému přijímání. Žádnou jinou pozici ale dnes nemají, akt se nemá přeceňovat,“ dodal Halík.
Katolická církev je zastoupena ve všem zemích světa a je největším názorově jednotným celkem na této planetě. Po dosud posledním vatikánském koncilu, který zasedal v letech 1962-1965, přišli více ke slovu lokální církve jiných kontinentů. Evropa se tak podle Halíka pomalu stává kontinentem minulosti: „Církev se daleko více rozvíjí v Asii nebo v Africe.“ Podle některých odborníků proto čekají církev do budoucnosti tři možné scénáře.
S ultrakonzervativním křídlem sympatizuje asi 10 procent lidí
Podle prvního se církev navrátí do stavu z 19. století. „To by znamenalo, že by se stala jakousi marginální sektou, která nemá žádnou šedou zónu, ale pouze tvrdé jádro, které je nekompromisní,“ řekl v ČT Halík. Podle druhého scénáře by církev mohla vsadit na nová hnutí, která už nedémonizují svět okolo a chtějí mu nabídnout alternativu. Pokud chce ale církev hrát dál globální úlohu, je podle Halíka nejlepší třetí scénář: „Uvědomění si, že vnitřní pluralita není nic negativního, ale naopak ohromná šance. Znamená to ale velký nárok na církevní vedení, které se nesmí snažit církev unifikovat. Musí se snažit spíše o komunikaci mezi různými směry.“
S ultrakonzervativním církevním křídlem sympatizuje asi 10 procent lidí. V souvislosti s finanční krizí bude podle Halíka mnoho lidí hledat jistotu a žádat fundamentalistický směr náboženství: „Církev musí umět na takové změny pružně reagovat. U některých jejich představitelů se to ale neděje.“
