Praha - Úřednické vlády přicházejí na řadu v dobách obtížné politické situace, vládní krize nebo hrozí-li ohrožení státu. Vláda Jana Fischera má podobně jako v roce 1998 kabinet Josefa Tošovského přivést zemi k předčasným volbám a pomoci tak vyřešit vládní krizi, která nastala po vyslovení nedůvěry vládě letos 24. března. Tošovského vláda se však nevyhnula zásadním politickým a ekonomickým rozhodnutím. Kromě zahájení rozhovorů o vstupu do Evropské unie definitivně schválila prodej IPB japonské Nomuře. Za první republiky stihli úředníci vést zemi hned třikrát.
Úřednický kabinet nastupuje v krizích a není úplně bezmocný
Do nepolitických vlád se tehdy dostávali zkušení úředníci. Například dvojnásobný premiér Jan Černý přišel do vlády z postu šéfa zemské politické správy na Moravě. Tehdejší úředníci byli skutečně státní zaměstnanci, kteří se postupně vypracovávali do nejvyšších míst, kde pracovali za jakékoliv politické garnitury. Dnes se změnou ministra většinou přicházejí zásadní politické změny i na úřednických postech. Na místa vysokých státních úředníků tak přicházejí lidé, kteří mnohdy dostávají funkci za „zásluhy“ či na základě politických dohod.
Tři úřednické kabinety první republiky
První vláda Jana Černého 15. 9. 1920 - 26. 9. 1921
Druhá vláda Jana Černého 18. 3. 1926 - 12. 10. 1926 - překlenovací vláda, než politici najdou řešení z politické krize
Vláda Jana Syrového 22. 9. 1938 - 4. 10. 1938 se potýkala s dramatickými okamžiky krize mnichovské
Úředničtí ministři se po skončení vládního působení vraceli na svoje původní posty. Politické ambice tak až na výjimky nemívali. Přesto se i v prvorepublikových úřednických vládách objevovali stálice české politické scény, např. Edvard Beneš. Premiér Jan Černý také například naslouchal nejen prezidentu T. G. Masarykovi, ale i šéfovi Agrární strany Antonínu Švehlovi. Strany se tak nezříkaly rozhodování, ale před veřejností stály v pozadí. Fungování úřednických vlád navíc zpravidla posilovalo funkci prezidenta republiky.
Tošovského kabinet nebyl jen na okrasu - schváli prodej IPB
Jaroslav Šedivý
„Je to určitý výsledek patových situací, k nimž v naší společnosti dochází velice často, protože naše společnost je hodně polarizovaná nalevo a napravo. To se odráží v činnosti politických stran. A pak jsou momenty, kdy úřednická vláda je jediné řešení, jak postoupit kousek dál.“
Jako úřednická vláda se v 90. letech označoval i přechodný kabinet Josefa Tošovského, který měl dovést zemi k předčasným volbám. Nicméně v této vládě zasedli jak lidé bez stranické příslušnosti, tak i politici se stranickou legitimací. Tošovského kabinet vedl zemi od 2. ledna do 22. července 1998. Přestože se jednalo o vládu bez politického mandátu, ministři se nevyhnuli důležitým politickým rozhodnutím.
Již v polovině ledna schválila Tošovského vláda kvótu na dovoz jablek do ČR ze zemí Evropské unie. Unie proto pozastavila od 1. dubna celní zvýhodnění pro dovoz českého vepřového masa, drůbeže a jablečného moštu a moštu z černého rybízu. Česko kvótu zrušilo v květnu téhož roku, EU k podobnému kroku přistoupila až od července.
Koncem března, dva roky po podání přihlášky do unie, zahájila česká politická reprezentace jednání o vstupu do Evropské unie. Během úřadování Tošovského vlády také obě komory českého parlamentu schválily vstup země do Severoatlantické aliance. Členem NATO se ČR stala v březnu 1999 a členskou zemí EU 1. května 2004.
Tošovského ministři rozhodovali i o prodeji státních podílů v jednotlivých firmách. Začátkem března kabinet souhlasil s prodejem státního podílu 36 procent v IPB bankovnímu domu Nomura za 3,031 miliardy korun - o prodeji akcií Nomuře rozhodla už v červenci 1997 předchozí vláda. IPB nakonec 16. června 2000 skončila pod nucenou správou ČNB. O tři dny později se s nuceným správcem a ČNB dohodla na převzetí kontroly v IPB ČSOB. Nomura se proti rozhodnutí české vlády začala bránit u mezinárodních soudů. Spor mezi Nomurou a českým státem nakonec skončil smírem. Přesto Česko muselo zaplatit 3,6 miliardy korun.
Vláda také vybrala poradce pro privatizaci bank (České spořitelny, Komerční banky a ČSOB) nebo regionálních distributorů elektřiny. Tošovského kabinet se nezávazně vyslovil i pro prodej státních podílů u dalších firem, například České pojišťovny, Parama nebo dolů. Navázáním na předchozí vládu bylo i rozhodnutí o vstupu konsorcia Boeing-ČSA do Aera Vodochody. Americký výrobce z Aera odešel v říjnu 2004, o dva roky později jej od státu koupila investiční skupina Penta. Tošovského kabinet koncem dubna schválil i prodej dalšího leteckého výrobce, Letu Kunovice, a to americké firmě Ayres Corp. Ani tato investice ale nevyšla, v říjnu 2000 skončila firma v konkurzu.