59 let od popravy Horákové si lidé připomínají oběti komunismu

• ČT24

27. 6. 200927. 6. 2009, 21:52|Zdroj: ČT24

Pietní vzpomínka na oběti komunismu

Zdroj: ČT24

Praha - Dnes uplyne 59 let od popravy Milady Horákové, političky a zároveň jediné ženy popravené během komunistických politických procesů. Oběti komunismu dnes v rámci Dne památky obětí komunistického režimu připomněly akce na několika místech metropole. Pietní vzpomínka proběhla u pomníku pod Petřínem a v pankrácké věznici, kde Horáková přišla o život. Další akce se uskutečnila na náměstí Hrdinů u základního kamene pomníku Milady Horákové, který by měl vyrůst během následujícího roku. V sedm hodin večer pak skauti, členové občanských iniciativ, politici i veřejnost přišli zapálit tisíce svíček na Václavském náměstí v Praze.

Pietní vzpomínky u pomníku pod Petřínem se zúčastnily desítky lidí, nechyběli ani političtí vězni a politici. Věnce přišli položit zástupci Hradu, sněmovny i Senátu. Mezi nimi například Ondřej Liška, Libuše Benešová nebo Miroslava Němcová. Podle pražského primátora Pavla Béma je potřeba vzpomínat nejen na známé oběti, jako byli Horáková, Kalandra nebo Píka, ale i na ty, jejichž jména neznáme. Premiér Jan Fischer se kvůli povodním omluvil, na shromáždění místo něj promluvila ministryně spravedlnosti Daniela Kovářová.

Památku demokratické političky a dalších obětí vykonstruovaných soudních procesů uctili lidé zapalením tisíce svíček na pražském Václavském náměstí. Každá zapálená svíčka má podle pořadatelů připomenout jednu oběť. Podle historiků jich prý bylo mezi 10 000 až 20 000, přesná čísla však nelze zjistit.


V pankrácké věznici, kde Horáková přišla o život, se zase k uctění její památky sešli bývalí političtí vězni. V letech 1949 až 1960 bylo na tomto místě popraveno 226 lidí. V Československu komunistický režim uvěznil v letech 1948 až 1989 z politických důvodů přes 250 tisíc lidí. Přesná čísla obětí je ale obtížné zjistit. Řada případů totiž není vůbec podchycena v soudních a vyšetřovacích spisech. Z politických důvodů bylo popraveno 248 osob, desítky až stovky dalších zemřely ve vězení a pracovních táborech.

Na památník Milady Horákové stále chybí peníze

Osud Horákové měl na pražské Pankráci připomínat památník - třímetrový podstavec, žulová deska se jmény popravených a bronzová busta Milady Horákové. Pomník ale zatím připomíná jen základní kámen. Autoři plánovali, že peníze získají z veřejné sbírky. Zatím ale mají jen zlomek z potřebných prostředků. Mimo jiných politiků přispěli i komunisté Vojtěch Filip a Miloslav Ransdorf. Z dvoumilionové částky se ale podařilo vybrat zatím jen čtvrtinu. „Neočekával jsem, že bude tak těžké získávat peníze. Myslel jsem, že to půjde rychleji,“ uvedl organizátor sbírky Bohdan Babinec.

Umístění pomníku se navíc kvůli blízkosti magistrály stalo terčem kritiky. Třeba předseda sdružení bývalých politických vězňů Stanislav Stráský se domnívá, že by Milada Horáková zasloužila důstojnější místo. „Chtěli jsme právě zdůraznit to, aby to byl takový symbol, takový kontrast. Tady byla popravena a tady má památník,“ domnívá se další z organizátorů sbírky Otomar Venzhofer. 

Popravě přihlížela i tehdejší prokurátorka Brožová-Polednová

Pomník navíc autoři slibují umístit víc do blízkého parku. Podle architekta návrhu má jít o realistický objekt, který tu hrůzu komunistického činu dokáže pochopit z horizontu normálního člověka. „Ten portrét musí vyjadřovat tu její sílu, tu osamocenost a vlastně i to hrdinství,“ uvedl spoluautor projektu, sochař Jan Bartoš.

Na umučené a popravené politické vězně se včera vzpomínalo na hřbitově v pražských Ďáblicích. Jejich památku sem přišly uctít asi čtyři desítky lidí. „Nikdy nezapomenu, když ji popravovali, jak se ulice bavila. Bylo to pro mne, jako mladou dospívající dívku, dost tristní,“ vzpomíná Milada Peterová, jedna z pamětnic popravy. Ta se uskutečnila nad ránem 27. června 1950. Rozsudku přihlíželo pět zástupců režimu. Mezi nimi i jedna žena, tehdejší prokurátorka Ludmila Brožová-Polednová, která si nyní za svou účast na procesu odpykává trest a žádá o jeho přerušení. „Vězni, kteří byli v té době ve vězeňské nemocnici, neviděli, ale slyšeli. Údajně se po popravě ozval ženský smích,“ řekl ČT vedoucí kabinetu dokumentace a historie z Vězeňské služby Aleš Kýr.