Praha - Náklady na oživení vodních toků, aby byly znovu schopné při povodních lépe zadržovat vodu, by byly zhruba 115 miliard korun. Uvedl to dnes v Otázkách Václava Moravce ministr životního prostředí Ladislav Miko. Povodňová rizika se po několika povodních podle českých odborníků nesnižují. Opakované povodně ohrožují 400 tisíc obyvatel České republiky. Velký podíl na tom má fakt, že v ČR je přes 22 tisíc kilometrů vodních toků, které zásah člověka připravil o původní koryta.
Vrátit řekám původní ráz by přišlo na 115 miliard
Podle hydrologů si krajina po zásazích člověka, jako je scelování polí, rušení remízků, či regulace říčních koryt, nedokáže s vodou tak dobře poradit. Ráz krajiny by se měl proto alespoň částečně vrátit do svého původního stavu, pak budou škody po povodních menší, říkají někteří odborníci.
Česká krajina se v minulých desetiletích přizpůsobovala teorii, že obyvatelstvo je možné před povodněmi stoprocentně ochránit a že je třeba vodu co nejrychleji z krajiny odvést. „To už ale dávno neplatí,“ pronesl v Otázkách Václava Moravce hydrogeolog Bohumír Janský. Podle něj dnes platí nová doktrína, která říká, že lidé by se měli naučit s povodněmi žít a připravit se na ně. „Musíme se snažit následky povodní zmírnit celou řadou opatření v krajině,“ říká hydrogeolog.
GALERIE
videogallery_00060658
Náklady na oživení vodních toků, aby byly znovu schopné při povodních lépe zadržovat vodu, by byly zhruba 115 miliard korun. Uvedl to dnes v pořadu České televize Otázky Václava Moravce ministr životního prostředí Ladislav Miko. Peníze by měly jít z většiny ze státního rozpočtu, zhruba sedmi miliardami by mohla přispět Evropská unie.
Správci povodí nebo podniky povodí budou muset dofinancovat řádově 5 procent celkových nákladů. To by ale mohl být problém. Ministerstvo zemědělství zatím přispěje 73 miliony. Desítky miliard ale pořád chybí.
Podle ministra je navíc dalším problémem neochota vlastníků či správců řek ke spolupráci. MŽP má program na obnovu toků od roku 1992, od té doby utratilo zhruba tři miliardy korun. Zásahy se téměř výhradně uskutečnily na horních tocích malých říček. „Nikdy jsme se nedostali do středního toku,“ uvedl ministr.
Řešením by bylo například využít říční nivu k zadržení povodňové vlny, navrhuje Janský. „Protipovodňová ochrana by měla být stupňovitá, tam kde voda může působit nejmenší škodu, tam je možné jí dát prostor. Jsou to louky a zemědělská pole, přestože tam dochází ke vzniku škod, škody jsou řádově nižší, než kdybychom vodu pustili do měst a obcí. Je proto třeba v návrzích protipovodňové ochrany s tímto stupňovitým řešením počítat,“ doplňuje hydrolog z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy Jakub Langhammer.
Například na Liberecku se už snaží potoky vrátit do jejich původní podoby, chtějí tak zmírnit případnou povodňovou vlnu tak, že se může voda rozlít. Změny připravuje i ministerstvo zemědělství, které chce bojovat nejen s povodněmi, ale také s dalším velkým problémem. Nevhodné hospodaření v krajině totiž zvyšuje erozi úrodné půdy. V České republice je asi 50 procent zemědělské půdy ohrožené erozí.
Podle představ ministerstva zemědělství by proto měli od příštího roku farmáři nechávat pětinu pozemků ladem, na rizikových místech upraví také způsoby setí a orby. Nedotknutelné budou meze a remízky. Na místech s výrazným sklonem už nebudou zemědělci pěstovat kukuřici, slunečnice nebo řepu. Tyto podmínky budou přitom zásadní pro získání zemědělských dotací.
Otázkou ale je, jak se k tomuto návrhu postaví samotní zemědělci. „Ne všechno můžeme svést na činnosti, které se děly za posledních třicet, čtyřicet let,“ myslí si například Karel Tureček, náměstek ministerstva zemědělství pro vodohospodářství. A pokud se krajina vrátí do svého původního rázu, bude to znamenat významné změny pro zemědělce, kteří častokrát hospodaří na dříve záplavových územích.