Všeobecnou vojenskou povinnost v Česku zavedl branný zákon z roku 1868. Od té doby se tato povinnost v českých zemích týkala většiny mužské populace. Původně byla délka služby stanovena na tři roky, u námořnictva na čtyři. Později se její délka různě měnila, nejčastěji byla služba stanovena na dva roky, v posledních letech byla zkracována až na dvanáct měsíců. Poslední vojáci v základní vojenské službě odešli do civilu 22. prosince 2004.
„Počátkem roku 2000 jsme měli hodně velký přetlak požadavků, aby mladí muži chodili na výkon služby. Dokonce jsme dostávali i oficiální žádosti otců, aby jejich syn nastoupil,“ vyjádřil se bývalý náčelník Generálního štábu AČR Jiří Šedivý. Branná povinnost může být vyžadována pouze při ohrožení státu nebo za válečného stavu.
„Existuje i další varianta, tou jsou aktivní zálohy. Tento koncept by měl nahrazovat novodobé vojáky, kteří by odcházeli do zálohy. Aktivní zálohy fungují a jsou platné,“ vysvětlil Šedivý.