Jan Kašpar otevřel cestu dalším českým aviatikům

Praha - Jan Kašpar se podle představ rodičů měl stát stavebním inženýrem, nakonec ale převážila záliba v technice. Když byl po studiích na zkušené v Německu, seznámil se mladý inženýr s létajícími stroji a o jeho budoucnosti bylo rozhodnuto. Po neúspěšné snaze sestrojit vlastní aeroplán nakonec koupil z Francie osvědčený Blériotův stroj a 16. dubna 1910 s ním v Pardubicích poprvé úspěšně vzlétl.

Ve vzduchu se sice ocitl již o několik dní dříve, byly to ale jen krátké skoky. První Kašparův skutečný let nakonec měřil dva kilometry a křehký stroj se vyšplhal do zhruba dvacetimetrové výšky. Po získání prvních zkušeností s pilotáží složil 16. června 1910 pilotní zkoušku před komisí.

Létání mu učarovalo a po získání zkušeností sestrojil Jan Kašpar začátkem roku 1911 vlastní letoun s motorem Daimler o výkonu 70 koňských sil, který nezapřel inspiraci Blériotovým modelem. Létat kolem pardubického cvičiště mu ale nestačilo a chtěl se vydat dál. Rok a týden po prvním vzletu tak po čtyřech okruzích kolem provizorního letiště zamířil na jih - téměř půlhodinový let vedl do Chrudimi a zpět. Téhož dne se Kašpar vznesl poprvé také s cestujícím, bratrancem Evženem Čihákem. Ani to mu ale nestačilo.

Plánoval totiž ještě delší let a za necelé tři týdny jej také uskutečnil. V sobotu 13. května 1911 krátce po šesté hodině ranní odstartoval Jan Kašpar z Pardubic a tentokrát zamířil na západ, vodítkem mu byla železniční trať. Brzy pod sebou uviděl Přelouč, o chvíli později minul Kolín, Český Brod a k zemi se snesl po 92 minutách na poli u chuchelského závodiště. Kašpar onen květnový den ulétl zhruba 120 kilometrů, což byl i v evropském měřítku úctyhodný výkon.

Letecká dráha Jana Kašpara se ale začala rychle chýlit ke konci. V prosinci 1911 ještě podnikl dálkový přelet s cestujícím, redaktorem Národní politiky Jaroslavem Kalvou, z Mělníka do Prahy. V následujícím roce se ale vznesl do vzduchu naposled a už roku 1913 věnoval svůj nejslavnější aeroplán, se kterým letěl z Pardubic ku Praze, tehdejšímu Technickému muzeu Království českého. Jeho následovník, Národní technické muzeum, stroj vystavuje dodnes.

Kašpar, kterého velmi zasáhla smrt otce a navíc přišel o dva letouny při požáru hangáru, se později věnoval správě rodinného majetku. Nebyl ovšem nijak úspěšný, soustavně prodělával a o peníze prý přišel i nepodařenými transakcemi na burze. Bývalého leteckého průkopníka, který trpěl těžkými depresemi, nakonec našli koncem února 1927 v bezvědomí, pod přikrývkou nasáklou benzinem. Podařilo se ho vzkřísit, následoval ale zápal plic a 2. března 1927 smrt. Kašparovi tehdy bylo necelých 45 let.

Vydáno pod