Praha - Známého chirurga Pavla Pafka střídá v čele Fakultní nemocnice v Motole jeden z nejlepších znalců transplantací Pavel Lischke. Špičkový odborník v oboru transplantační medicíny, především transplantací plic, založil spolu s Pavlem Pafkem v roce 1997 první a dosud jediné centrum pro transplantace plic v České republice. Každý rok na tuto operaci čeká kolem čtyřiceti pacientů a většině z nich tak svitne naděje na delší a plnohodnotnější život, který by před transplantací nebyl možný.
Lischke: Zásadní je zlepšit kvalitu života pacientů s novými plícemi
Zahájit program před třinácti lety podle Lischkeho zdaleka nebylo jednoduché. „Nebylo snadné celý program prosadit v medicínských kruzích. Dále jsme se postup museli někde naučit. Bylo třeba vyjet do zahraničí, konkrétně do Vídně, kde jsme při operacích mohli asistovat.“
V počátku se nacházeli na čekací listině dva pacienti, za loňský rok jich v evidenci bylo registrováno čtyřicet čtyři. Nicméně až třicet procent těchto lidí se již operace nedočká – není pro ně totiž nalezen vhodný orgán. Většině operovaných zbýval přibližně rok života a do té doby byli závislí na přístrojích a kyslíku. Zásadní je tak podle Lischkeho zlepšit kvalitu života pacientů. Konkrétnímu nemocnému ovšem lékaři mohou přislíbit pouze to, že se jejich dosavadní situace nezhorší. Prvního roku se dožije osmdesát procent operovaných, ovšem pouze polovina z nich se dožije dalších pěti let. Ti šťastnější si mohou po návratu užívat téměř normálního života až deset let, někdy dvanáct let.
Pavel Pafko:
Vezmu-li kliniku jako dědictví, pak se o dědictví mohou poprat různí lidé. Ale šťastný je člověk, který předává své dědictví někomu, o kom si myslí, že bude v dobrých rukou. A já ho předal do dobrých rukou kolegovi Lischkemu.
A jak probíhá samotná operace? Lékaři dostanou informace o dárci a o tom, kde je hospitalizován. Kritéria na vhodného příjemce jsou čistě medicínská. Je třeba vyhledat pacienta, jehož stav je akutní, má stejnou krevní skupinu i velikost orgánů. „Naším cílem je samozřejmě zajistit, aby vyoperované plíce byly mimo tělo co nejkratší dobu. Základním problémem je péče o dárce a především o plíce. Jedná se totiž o křehký orgán, jehož funkce se brzy zhoršuje. Pouze deset procent případů je vhodných k odběru.“
Pavel Lischke přibližuje obtížnost dalšího procesu: „Transplantuje se jedna plíce, obě plíce nebo pouze plicní lalok. Novým trendem je, pokud to jde, transplantovat obě plíce. Přestože je operace nákladnější, zdá se, že její výsledky jsou lepší.“ Pracoviště v Motole je v České republice jediné, které tuto operaci provádí. Existují zde dva týmy a celkem tři lékaři, kteří jsou schopni podobnou transplantaci provést.
První rok pacienta po transplantaci stojí asi milion korun včetně operace. Přesto Lischke doufá, že stát nákladné operace neomezí a šetření příští rok se programu transplantací plic nedotkne.