Praha - Armádní generál Jan Syrový, velitel československých legií v Rusku a předseda vlády, která v roce 1938 přijala mnichovský diktát, zemřel 17. října 1970. Jednooký hrdina od Zborova doplatil na své angažmá ve vysoké politice za druhé republiky a protektorátu. Po válce byl ve zpolitizovaném procesu odsouzen ke 20 letům žaláře za spolupráci s nacisty a dodnes nebyl rehabilitován. Rodák z Třebíče, narozený roku 1888, patřil k prvorepublikové armádní elitě. Účastnil se bojů na ruské frontě, kde se vypracoval na velitele Československého armádního sboru, se kterým ovládl celou sibiřskou magistrálu.
Generál Jan Syrový: Jednooký hrdina přijal mnichovský diktát
V roce 1926 byl krátce ministrem národní obrany a poté sedm let náčelníkem generálního štábu československé armády. V letech 1933 až 1938 vykonával úřad generálního inspektora branné moci. Oblíbený byl i kvůli svému zevnějšku, černou páskou přes oko totiž připomínal Jana Žižku z Trocnova. Trvalé zranění si přivodil v předvečer slavné bitvy u Zborova v červenci 1917.
Do čela vlády postavil armádního generála Syrového prezident Edvard Beneš 22. září 1938 po odstoupení kabinetu Milana Hodži. Jeho jmenování mělo podle prezidenta „uklidnit masy a zvládnout ulici“, která se bouřila proti vrcholícímu nátlaku Adolfa Hitlera na odstoupení pohraničních oblastí.
Studio 6 o generálovi Janu Syrovém (zdroj: ČT24)
Den po nástupu vyhlásil úřednický kabinet, v němž Syrový zastával i funkci ministra národní obrany, všeobecnou mobilizaci. O týden později ale táž vláda přijala potupné podmínky mnichovské dohody.
Pokud by zahraniční spojenci přislíbili pomoc…
To, že se v kritickém okamžiku podřídil politickým vůdcům a souhlasil s přijetím mnichovského diktátu bez ohledu na připravenost armády, je Syrovému vyčítáno nejvíce. Sám v několika pozdějších rozhovorech připustil, že byl připraven vydat rozkaz k obraně země, pokud by zahraniční spojenci Československa přislíbili pomoc. Záruky z ciziny byly ale nulové.
Po odstoupení prezidenta Beneše a před zvolením Emila Háchy Syrový krátce vykonával funkci hlavy státu. Prvního prosince 1938 byla jmenována nová vláda v čele s Rudolfem Beranem, v níž Syrový pokračoval jako ministr národní obrany. Za úkol měl připravit plány na celkovou redukci branné moci. Málo se ví, že jako premiér získal pro odboj značné finanční prostředky z legionářských fondů.
Z politického života se stáhl po nástupu první protektorátní vlády generála Eliáše v dubnu 1939. Ministerstvo národní obrany bylo zrušeno, Syrový byl penzionován a pobýval na venkově pod dozorem gestapa. Po vypuknutí Pražského povstání nabídl své služby hlavnímu povstaleckému štábu, ale byl odmítnut.
Po propuštění z vězení pracoval jako hlídač parkoviště
Krátce po osvobození byl zatčen, označen za významného kolaboranta a postaven před Národní soud. Ten ho v dubnu 1947 uznal vinným, odsoudil na 20 let vězení a zbavil vojenské hodnosti i vyznamenání. Původně Syrovému hrozil trest smrti.
Po letech putování po věznicích Leopoldov, Mírov, Valdice a dalších byl v roce 1960 amnestován. Po propuštění pracoval jako hlídač parkoviště, později byl hlídačem Maroldova panoramatu Bitvy u Lipan. Zemřel v zapomnění v Praze 17. října 1970. Noviny nesměly o jeho smrti psát, přesto však u jeho rakve stála čestná stráž 48 legionářů.
Žádost o rehabilitaci Jana Syrového zamítl Nejvyšší soud v roce 1995 z procesních důvodů s tím, že rozhodnutí Národního soudu nelze dodatečně přezkoumávat.