V Kramářově vile dnes úřadovali návštěvníci

Praha – V dnešní den výročí založení samostatného Československého státu se veřejnosti již tradičně otevřela sídla českého parlamentu. Lidé si mohli v malostranských palácích prohlédnout reprezentační sály i další prostory Poslanecké sněmovny i Senátu. Dvoutisícový zástup přilákaly otevřené dveře do Kramářovy vily, která nese jméno prvního československého předsedy vlády Karla Kramáře. Ten ji nechal postavit v roce 1915.

„I když si toto místo vybral ještě před vznikem samostatného Československa, tvořilo později jakousi protiváhu Hradu. S ohledem na to, že Kramář s prezidentem Masarykem neměl moc dobré vztahy, se tomu tady říkalo vzdorohrad,“ popisuje Dan Urban z Informačního centra vlády.

Reportáž Marty Machkové a Jiřího Svobody (zdroj: ČT24)

Do míst, kde se setkávají špičky české i světové politické scény, se dnes mohli po víc než roce znovu podívat zájemci o historii. Průvodci jim ukázali Zlatý salónek, Kulečníkový sál anebo jídelnu, která pamatuje třeba podpis koaliční smlouvy v roce 2006. Lidé se mohli podívat i do pracovny Karla Kramáře, kde v současnosti úřaduje i premiér Petr Nečas.

Senát pak navštívilo kolem 4 500 lidí, Poslaneckou sněmovnu 1 700 zájemců. Senát nabídl k prohlídce Valdštejnský a Kolovratský palác, Trčkovskou galerii i Výstavní síň.

V Obecním domě zněla Má vlast

V zaplněné Smetanově síni pražského Obecného domu zazněl cyklus šesti symfonických básní Má vlast Bedřicha Smetany v podání Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK. Slavnostní Koncert pro republiku u příležitosti Dne vzniku samostatného československého státu na květinami vyzdobeném pódiu dirigoval šéfdirigent FOK Jiří Kout.

Má vlast je podobně jako Smetanova opera Libuše vyhrazena zejména slavnostním příležitostem. Její výlučné postavení každoročně upevňuje zahajovací koncert festivalu Pražské jaro. O vyjimečném postavení svědčí i to, že ji dirigovali a nahráli nejslavnější čeští dirigenti - Václav Talich, Rafael Kubelík, Karel Ančerl, Jiří Bělohlávek a Libor Pešek. Je to nejčastěji nahrávaná skladba, která v hudebních archivech existuje v téměř dvaceti verzích. Dnes již je toto dílo považováno za součást kulturního dědictví, jehož odkaz rezonoval v době vypjatých okamžiků českého národa a státu: za okupace v období druhé světové války, v srpnu 1968 i v listopadu 1989.

Vydáno pod