Vypátrat jakékoliv podrobnosti o lidech, kteří zemřeli před více než padesáti lety, není vůbec jednoduché. U některých lidí znali studenti například jen datum narození nebo adresu. Jinde měli k dispozici jen školní vysvědčení nebo dopis. Pátrali proto po archivech a navštívili i řadu pamětníků.
Fotky, dopisy, ale i různé zprávy nebo osobní dokumenty už jsou součástí inventáře pražského Židovského muzea. „Jsou to dokumenty o lidech, o kterých bychom kromě jména jinak nic nevěděli, protože byli zavražděni s celými rodinami,“ řekl ČT ředitel Židovského muzea v Praze Leo Pavlát.
Reportáž Markéty Šenkýřové
Svoje zmizelé sousedy hledají díky Čechům i studenti z jiných zemí Evropy, například ze Slovenksa nebo Velké Británie. Žáci z Kanady se zaměřili na ty, kteří museli během 2. světové války do zámoří emigrovat. Mezi zmizelé sousedy v období od roku 1938 patří nejen Židé a Romové, ale i čeští intelektuálové, lidé s handicapy nebo jakkoliv odlišní.
Projekt Židovského muzea v Praze byl oficiálně vyhlášen pod záštitou Kanceláře prezidenta republiky v rámci Konference Fenomén holocaust ministerstvem školství v roce 1999. První sborník byl vydán v říjnu 2000. O rok později odvysílala Česká televize i film. Ze studentských prací z celé republiky vznikla v průběhu let rozsáhlá výstava.
