Praha - Na Palachově náměstí se dnes po setmění rozzářila pražská veřejná menora, svícen, jímž si židé na celém světě připomínají Chanuku, svátek světel. Zaznělo přitom tradiční židovské požehnání, aktu se podle odhadu přihlížejícího policisty zúčastnilo asi 100 lidí, včetně nového pražského primátora Bohuslava Svobody. Přítomen byl také izraelský velvyslanec Jaakov Levy. Po rozžehnutí světel začala hrát hudba a lidé tančili.
Na Palachově náměstí židé rozsvítili menoru, připomínku Chanuky
Před Rudolfinem se letos světla svícnu rozsvěcují potřinácté. Letos začala Chanuka ve středu 1. prosince. Podobně jako se v křesťanské tradici zapaluje každou adventní neděli jedna svíčka na adventním věnci, židé rozsvěcejí po osm dní svíce na speciálním svícnu, kterému se říká chanukija.
Světla menory mají symbolizovat vítězství světla nad tmou, svobody nad porobou. Poselství Chanuky, kdy židovský národ zvítězil nad útlakem, se v dnešní době podle rabína Rabise Marashe vztahuje na všechny národy světa a jejich lid bez rozdílu víry. Svíce se zapalují půl hodiny po východu hvězd, nejlépe na takovém místě, na kterém je uvidí co nejvíc lidí, například před domovními dveřmi nebo v okně směrem do ulice.
Některé židovské rodiny pořádají na počest svátku rodinnou hostinu, při které se mohou vyprávět příběhy o hrdinství Makabejských. Tradicí je pojídání pokrmů připravovaných na oleji nebo v oleji, například koblih nebo bramborových placek. Název svátku pochází z výrazu Chanu-ka, tedy zasvěcení Bohu nebo také znovuzasvěcení jeruzalémského chrámu.
Svátky připomínají znovuzasvěcení chrámu v době povstání Makabejských před 2000 lety; předtím byl chrám znesvěcen pohanskou bohoslužbou syrsko-helénistických vládců. Je s nimi také spojena legenda o rituálně čistém oleji, který v chrámu hořel celých osm dní.
Chasidismus je směr judaismu, který se zformoval v polovině 18.století ve východní Evropě. Vedle modliteb a studia talmudu je pro něj prostředkem k mystickému spojení s bohem hudba a tanec. Tehdy v synagogách panovalo přísné třídní rozdělení, ale rabín Israel Baal Šem Tov (1694 až 1748) zastával učení, podle něhož jakékoli sociální přehrady jsou nepřáteli judaismu.