Unii svobody zazvonil umíráček - od ledna přestává existovat

Praha – K prvnímu lednu nového roku skončila dlouhodobá značka české politické scény. Svou činnost ukončila a do likvidace vstoupila středo-pravicová strana Unie svobody–DEU. O zrušení strany rozhodla její republiková rada začátkem prosince. Pod původním názvem Unie svobody vznikla 17. ledna 1998 odštěpením od ODS a měla velkou podporu veřejnosti. Po osmi letech ale zcela propadla ve sněmovních volbách a její politický vliv byl od té doby naprosto okrajový.

„Strana končí, protože se jí dlouhodobě nedaří nabídnout voličům takový program, který by je oslovil,“ uvedl v tiskovém prohlášení nyní již bývalý předseda US Jan Černý. Podle něj Republikové shromáždění US-DEU rozhodlo o rozdělení likvidačního zůstatku až pěti neziskovým organizacím. Černý zároveň dodal, že strana končí bez jakýchkoliv neuhrazených závazků a pohledávek.

US vznikla na protest nejasnému financování ODS

Zrod uskupení kolem tehdejšího lídra Jana Rumla byl jedním z důsledků politické krize v roce 1997. Na jejím konci byl tehdy pád koaliční vlády ODS, KDU-ČSL a ODA v čele s premiérem Václavem Klausem (ODS) a rozkol ODS, která procházela skandálem s tajnými stranickými sponzory. Vedle Rumla patřily v počátcích mezi vůdčí osobnosti ještě Ivan PilipVladimír Mlynář či Jindřich Vodička. Strana se snažila prezentovat jako liberálně-středová, a to i přesto, že zde existovalo pnutí mezi dvěmi proudy – bývalými členy mateřské strany a nově příchozími.

V prvních průzkumech se preference Unie pohybovaly vysoko nad deseti procenty, když nová strana sympatizanty odčerpala také občanským demokratům. V předčasných volbách do sněmovny v roce 1998, vyvolaných právě odchodem unionistických poslanců z vládní koalice, ale strana dostala pouhých 8,6 procenta hlasů a zaostala za vítěznou ČSSD i ODS.

US-DEU byla nejsilnější ve chvíli, kdy byla proti něčemu. To bylo jak ve vztahu k ODS, tak v dobách Čtyřkoalice, kdy bojovala proti opoziční smlouvě. Líbivá hesla, která patří ke každé straně tohoto typu, však nakonec k úspěchu nestačila.

Unionisté pod vlivem Jana Rumla poté odmítli nabídku Miloše Zemana vytvořit s jeho ČSSD vládní koalici. KDU-ČSL a US tak otevřely dveře opoziční smlouvě mezi sociálními a občanskými demokraty a menšinové vládě sociální demokracie. Přestože US tímto krokem dodržela svůj předvolební slib, že se Zemanem do vlády nepůjde, podle komentátora Hospodářských novin Jindřicha Šídla to zpětně znamenalo velkou chybu. „Z dnešního pohledu, to byla chyba. To co následovalo, patří mezi nejtemnější kapitoly české politiky,“ tvrdí Šídlo.

Rychlý start a ještě rychlejší pád

Po volbách US vytvořila spolu s KDU-ČSL, ODA a DEU takzvanou Čtyřkoalici. Společně se vymezovaly vůči chování dvou nejsilnějších stran, jež si zatím v klidu rozdělovaly posty i vliv ve státě, a slibovaly nastolení nového politického stylu. Koalice díky tomu zaznamenala úspěchy v senátních volbách a zejména ve volbách do tehdy zbrusu nových krajských zastupitelstev v roce 2000, kdy v mnoha krajích získala největší počet mandátů. Mnozí proto slepenci pravo-středových stran předpovídali velkou budoucnost. Předpovědi se však nenaplnily a Čtyřkoalice se po vleklých sporech o to, kdo bude stát ve vedení nového uskupení, začátkem roku 2002 rozpadla. Unie se nakonec sloučila s DEU a do parlamentních voleb kandidovala s lidovci jako „dvoukoalice“.

Němcovská strana se vyprázdnila

Nový kabinet těchto dvou stran a vítězné ČSSD vedený předsedou sociálních demokratů Vladimírem Špidlou se držel jen díky nejtěsnější většině poslanců. Jana Rumla, který před letošními parlamentními volbami vstoupil do Strany zelených, nyní na této etapě mrzí, že se US-DEU na přelomu let 2004 a 2005 „tak trochu zpronevěřila vlastním idejím“. Poslanci tehdy podle něj po pádu Špidlova kabinetu neměli dál koaliční vládu sociální demokracie podporovat. Účast na Grossově a Paroubkově vládě prý stranu vnitřně zkorumpovala. „Poté nastalo takové bezobsažné, bezideové Němcovské vedení, které stranu velmi poškodilo,“ naráží Ruml na jednoho z posledních předsedů strany, Pavla Němce. V současné době je bývalý ministr spravedlnosti Němec nejčastěji spojován s kauzou takzvané justiční mafie.

V následujících volbách v roce 2006 pak US-DEU obdržela pouze 0,3 procenta hlasů. Od propadu preferencí nepomohla ani snaha někdejšího předsedy Němce radikálně změnit image strany a přiblížit ji tak mladým voličům. US-DEU se tehdy o hlasy ucházela se pentagramem ve znaku a slibem legalizace marihuany. Volební výsledek přesto bývalou vládní partaj definitivně katapultoval na pohřebiště politických dějin.

Strana podala kandidátku na ředitelství dálnic

Bývalé vedení: Unie žije v našich nepřátelích

V letošních podzimních komunálních volbách kandidovala US-DEU v některých obcích v různých koalicích. Seskupení získalo mandáty v zastupitelstvech. Zbývající členy strany to ovšem od rozhodnutí rozpustit stranu, která fungovala téměř dvanáct let, neodradilo.

Zdravici unionistům napsal na stranickém webu další s někdejších předsedů Jan Hadrava. Unie podle něho byla „naše matka, dcera, milenka, otec, strejda i teta“. „Naši nepřátelé, korupčníci, po nás plivali, podráželi nám nohy, vysmívali se nám. Teď berou naše slova za svá, teď hovoří naším jazykem. V našich nepřátelích unie žije,“ podotkl Hadrava.