Praha – První svatební obřad v Praze se konal na Staroměstské radnici. Do poloviny šestnáctého století, kdy koncil v Tridentu kodifikoval náležitosti katolického církevního sňatku, šlo v křesťanské Evropě uzavřít manželství nejrůznějšími způsoby, třeba jen několikaletým soužitím. Devatenácté století přineslo některé změny, v některých zemích se začaly umožňovat i civilní svatby, jež se posléze někde staly povinnou a jedinou státem uznanou formou uzavření manželství. V českých zemích zavedl alternativní civilní sňatky zákon z roku 1870.
První sňatek v Čechách? Na Staromáku, kde jinde?
Během prvního tisíciletí chápali křesťané manželství jako životní stav muže a ženy, nikoli jako právní smlouvu. To v praxi znamenalo, že uzavřít manželství šlo různými způsoby. Například podle germánských zvyků sňatek nespočíval jen ve vyjádření manželského slibu. Manželství vznikalo postupně. Ve středověké Evropě byl běžný náboženský obřad v kostele za přítomnosti kněze, ale uzavřít manželství šlo i v soukromí vyjádřením manželského slibu před svědky.
Až Tridentský koncil v letech 1545 až 1563 stanovil, že manželství musí být uzavřeno v přítomnosti faráře a dvou svědků ve farním kostele. Od 18. století ale začalo manželství v Evropě z církevní jurisdikce přecházet do sféry světského práva, a to nejen v protestantských zemích. Například ve Francii byl umožněn civilní sňatek od roku 1787 a pět let nato byl stanoven jako obligatorní.
Rozhovor s Jiřinou Kocourkovou (zdroj: ČT24)
V českých zemích kodifikoval uzavírání manželství od roku 1812 rakouský obecný zákoník občanský, který upravoval pouze obligatorní církevní formu sňatku. O několik let později byl povolen takzvaný nouzový civilní sňatek pro osoby, které nemohly uzavřít manželství podle církevního práva, ale jinak byly k němu způsobilé. Dalším zákonem byl pak zaveden civilní sňatek také pro osoby, které nenáležely k žádné státem uznané církvi.
Po vzniku Československa se zavedl civilní sňatek i rozluka
Po vzniku samostatného Československa byl přijat zákon, který zavedl fakultativní civilní sňatek i rozluku. Podle něj se například za nezpůsobilé k uzavření manželství považovaly osoby slabomyslné, mladší čtrnácti let či impotentní. Překážkou k uzavření manželství bylo mimo jiné příbuzenství až do čtvrtého stupně pobočné linie i švagrovství. Za neplatné bylo prohlášeno manželství uzavřené ze strachu či snoubencem uvedeným v omyl, že snoubenka je těhotná. Po nástupu komunistického režimu byl přijat v Československu zákon o právu rodinném, který zavedl obligatorní civilní sňatek.
Po listopadové revoluci byla zákonem z roku 1992 zrušena výlučnost občanského sňatku a opět zavedena možnost obřadu církevního. Snoubenci tak mohou při respektování všech ostatních zákonných požadavků uzavřít občanský sňatek před starostou či pověřeným členem obecního zastupitelstva, nebo církevní sňatek před osobou k tomu oprávněnou.