Popov: Na opilé děti si začínáme zvykat

Praha - Evropa je považovaná za světovou špičku, co se týče konzumace alkoholu. A Česká republika, kde jedinec v průměru vypije 16,5 litrů čistého alkoholu ročně, mezi evropskými státy suverénně stojí v čele. Podle primáře Oddělení pro léčbu závislosti Vinohradské fakultní nemocnice Petra Popova se jedná o úkaz, s nímž se naše společnost již nějakou dobu potýká. To, že v Česku přibývá těžké opilosti a agresivity, má své historické faktory. „U nás je dlouhodobě pozitivní vztah ke konzumaci alkoholu. Alkohol je součástí kultury a je tradiční v dobrém, ale i špatném slova smyslu,“ podotýká Popov.

Češi údajně nepovažují pivo za alkohol a jsou k němu extrémně tolerantní. Se 160 litry na hlavu jsou první na světě v konzumaci alkoholu osob starších patnácti let. Mezi alkoholiky v posledních letech silně narůstá počet žen a nezletilých. Společnost podle Popova nyní ztrácí ochranné mechanismy proti excesům. „To, co dříve bylo považováno za výjimečné, například opilost u dětí, tak teď si na to začínáme zvykat,“ míní. Především proto, že jsou tyto události značně medializovány, nám zapadají do celkového kontextu, který vytváří obraz společnosti.

Opilá mládež není nic neobvyklého

Rozhovor s Petrem Popovem (zdroj: ČT24)

Při srovnání několika desítek posledních let alkoholismus není výhradně doména mužů, ale přibývá žen. Také mládež je značně pod vlivem všudypřítomné reklamy a cenově dostupného alkoholu. „I když nám připadá, že ceny se stále zvyšují, tak ve srovnání s okolním světem je nápadné, jak ceny alkoholických nápojů jsou velmi nízké. Druhý problém je v tom, že ceny nealkoholických nápojů, tedy těch, které bychom rádi, aby děti a nezletilí konzumovali, tak jsou někdy paradoxně vyšší.“

Krůček k závislosti bývá velmi nezřetelný

„Záchytné stanice byl geniální vynález, ale opíral se o síť ambulantních zařízení. Dnes záchytka funguje tak, že se tam člověk vyspí a pokračuje dál.“

„Člověk se nemusí stát závislým a už může mít závažné zdravotní problémy,“ domnívá se Popov. „Vývoj do závislosti na alkoholu probíhá velmi nenápadně a ne tak dramaticky rychle jako v případě některých nelegálních drog,“ doplnil. V dnešní době není výjimečné, že po stresujícím dni v práci si lidé při večerním posezení na uvolnění otevřou lahev vína. „Dříve nebylo běžné používat alkohol jako univerzální relaxační prostředek,“ dodal lékař.

Popov zároveň potvrzuje skutečnost, že chybí ambulantní síť, která u nás kdysi byla na velice vysoké úrovni. „Praxe, kdy v každém okrese byla nejméně jedna specializovaná ambulance, už dnes neexistuje. Tam, kde bychom se mohli opřít o spolupráci se zázemím, s rodinou, to není možné,“ podotkl. Situace postiženého tedy graduje a v okamžiku krize je pacient přijat do lůžkového zařízení, což není ideální řešení. „Léčba by měla být především včasná a intenzivní zejména v ambulantní sféře,“ zakončil Popov.

Před 60 lety v Praze U Apolináře zásluhou Jaroslava Skály začala fungovat vůbec 1. záchytná stanice na světě. Na zkoušku měla být v provozu původně tři měsíce, zela prázdnotou jen tři dny. Prvním „klientem“ se stal 18. května 1951 ruský námořní inženýr. V Česku pak postupně vzniklo 17 dalších stanic, jsou v téměř každém kraji a jejich praxe byla převzata i v zahraničí. V Česku se ročně ujmou více než 20 tisíc opilců.

Protialkoholní stanice na pražské Bulovce
Zdroj: Viktor Chlad/isifa/LN
Vydáno pod