Praha – V posledních letech obchází Evropu sílící protikuřácké tendence vycházející z oprávněných obav o lidské zdraví. Lékařské výzkumy ukazují na celou řadu chorob, které se postupem času v návaznosti na kouření u člověka mohou rozvinout. Restrikce kouření pronikají do legislativy evropských zemí, kuřáci se musí více uskromňovat i v restauracích (v době obědů 11:00 – 15:00 zde nekouříme, děkujeme). Do víru protikuřáckého étosu se přidávají pojmy jako karcinom, nikotin, infarkt myokardu, acetaldehyd… Kuřáci formální slovník nemají, obvykle si jdou dát cígo, čudku, válec, fuknu, žužli nebo bago. Rozpor v rétorice naznačuje i rozpor v pozicích kuřáků a nekuřáků. Jedni k cigaretě chovají především citovou a psychosociální vazbu, druzí chladný odborný postoj hovořící o chorobě. O významu cigarety se nikdy neshodnou, tak co s tím?
Inhalace karcinogenů nebo poezie ohníčku?
Když se podíváte na klasický starý film s Alainem Delonem, těžko se v něm neobjeví cigareta. Fotografii Humphreyho Bogarta bez zapáleného kuřiva ani nenajdete. Přístup ke kouření je rozhodně podmíněn dobově. Před několika desítkami let byla cigareta atributem hrdinů, v současnosti se spojuje spíše se slabošstvím. Dá se jen spekulovat o tom, že za časů film noir glorifikovaly vlády tabákový průmysl tolik roztáčející kola ekonomiky a přispívající do státních kas, zatímco před nedávnem průzkumy akcentovaly spíše závratné náklady na léčbu chorob s kouřením spojených a nastartovaly obrat ve státních politikách.
Jak bojovat s kouřením na celospolečenské úrovni?
K nejsilnějším emocím v lidské psychice patří strach. Chcete-li rychle a velmi efektivně bojovat na úrovni státu se zakořeněným a ustáleným zlozvykem, vytvořte technický slovník, kterému široké kruhy přilíš nerozumějí, ale velmi dobře pochopí, že za těmito slovy se nese společný jmenovatel – riziko. Málokdo chce riskovat, natož v otázce zdraví. Technický jazyk, lékařské studie, ekonomické analýzy dopadů na léčbu – to vše jsou velmi chladná data, která se stala součastí celé řady protikuřáckých kampaní a mají jasně prokázat škodlivost kouření. Za chladnými daty už pak není nic jiného než obava. Pokud vede k prevenci, má svou zdravotnickou opodstatněnost.
Průzkumy z posledních let přicházejí s výsledky a statistikami, které hovoří třeba o tom, že zákaz kouření na veřejných místech přispívá k dramatickému snížení počtu infarktů, že kouření je důvodem, proč muži umírají dřív než ženy, nebo že téměř polovina mladých lidí v ČR mezi 15 a 18 lety kouří a dětských i mladistvých kuřáků neustále přibývá. Varovnost a odstrašující efekt takových dat je nezpochybnitelný a s elementární špetkou odpovědnosti vůči sobě i ostatním je nemůže nikdo ignorovat.
Různé přístupy ke kouření:
- V cigaretách je mnoho jedů i karcinogenních látek. Cigaretový kouř obsahuje kromě dehtu také dalších několik desítek látek, které způsobují rakovinu. Jde například o Acetaldehyd, 4-Aminobifenyl, o-Anisidin Hydrochlorid, Arsen, Benzen, Beryl, 1,3-Butadien, Kadmium, 1,1-Dimetylhydrazin, Etylen oxid,Formaldehyd, Furan, Heterocyklicé kyseliny, Hydrazin, Isopren, Olovo, 2-Naftylamin, Nitrometan, N-Nitrosodi-n-Butylamin, N-Nitrosodietanolamin, ,N-Nitrosodietylamin, N-Nitrosodimetylamin, N-Nitrosodi-n-Propylamin, 4-(N-Nitrosometylamino)-1-(3-Pyridyl)-1-Butanon, N-Nitrosonornicotin, N-Nitrosopiperidin, N-Nitrosopyrrolidin, N-Nitrososarkosin,radioaktivní Polonium-210, Polycyklický aromatický hydrokarbon, o-Toluidin, Vinylchlorid.
- „Vzdáte-li se kouření, pití a milování, nebudete ve skutečnosti žít déle, ale jen vám to tak bude připadat.“ Sigmund Freud
Psychosociální podstata kouření
Součástí odborné a komplexní studie Státního zdravotního ústavu z roku 2002 je také pasáž autorů Věry Kernové a Vladimíra Kebzy nazvaná Psychosociální závislost na cigaretě, která říká: „Zapálená a vdechovaná chemická továrna, kterou je cigareta, nemá pro kuřáka význam pouze z hlediska závislosti na nikotinu, ale vzniká na ni závislost psychosociální. Proti této nebezpečné závislosti často kuřáci, kteří překonali fyzickou potřebu nikotinu, prohrávají. Psychosociálně závislý je každý kuřák, tedy i ten, který není fyzicky (drogově) závislý.“ Autoři dále píší, že první zkušenosti s cigaretou přináší začínajícímu kuřákovi negativní fyzické pocity, které ale kvůli psychosociálním podmínkám toleruje. Konstatují dále, že u mnoha osob rituály spojené s cigaretou dočasně přinášejí úlevu od stresu, úzkosti, že se při nich mnohem snáze překonávají komunikační bariéry s „kolegy, partnery a neznámými lidmi.“
Na kouření, alespoň v prvních fázích získávání návyku nepochybně, je klíčovým faktorem sdílení a spojení s příjemnými chvilkami, díky nimž člověk přivykne i nepříjemně hořké chuti, nevolnosti, bušení srdce a stanou se pro něj samozřejmým. Pokud se dostanete do společnosti, kde se najde více kuřáků, mnohem častěji půjdou zapálit karcinogenní tabákovou trubičku společně než každý zvlášť. Při kouření zabrousí na témata nekonvenční, která by je bez té chvilky vytržení vlastně ani nikdy nenapadla sdílet.
Sociální aspekt je u kouření klíčový, význačná postava (nejen) české psychologie docent Michal Černoušek přirovnal na jedné své přednášce kouření ke „kmenovému ohni“. K hřejivému středobodu, okolo kterého se sebedrobnější skupina s touhou sdruží a vypráví si mýty a báje vlastní každodennosti. Rétorika kuřáků už nebývá ani trochu chladně vědecká či formální, sdílená náklonnost ke kouření naopak bourá mnohdy obvyklé sociální bariéry a zcela neznámí lidé se na kuřárně dávají bez ostychu do hovoru. Neobjevují se medicínské výrazy, ale témata jako práce, rodina, politika, cestování nebo osobní zájmy.
Debaty kuřáků s nekuřáky bývají velmi bojovné. Shoda je z podstaty diskuze nemožná – jedni argumentují smrtelnou a patologickou chorobností, druzí považují kuřáctví za nedílnou součást sebe sama. Snad jediný způsob, jak lze rozpor překlenout, je oboustranná tolerance. Svět není černobílý a pozitiva nebo negativa bývají dána vždy především úhlem pohledu na danou věc. Když tedy někdo při pohledu na horský západ slunce má chuť umocnit prožitek cigaretou, není nutné, aby ho proto ostatní za každou cenu sociálně perzekvovali. A když je v kolektivu jediný nekuřák, není vůbec nezbytné mu s posměšky vyfukovat kouř do obličeje.
I když na dnešní datum připadá Světový den nekouření, proč ne takhle: "(Ne)kouřím, ale respektuji tě. Pojď, nějak se dohodneme."