Státní maturita ukáže, zda jsou studenti jen cvičení králíci

Praha – Studenti mají státní maturitu konečně za sebou, a nastal tak čas bilancování. Otazníků, které se vznáší ve vzduchu, je víc než dost. Rozporuplné reakce učitelů i studentů vyvolává hlavně český jazyk, konkrétně nižší úroveň maturity, kterou si zvolila většina. Nová koncepce měla ukázat, zda studenti umí nad věcmi přemýšlet vlastní hlavou a dokáží použít své znalosti i v praxi. U vyšší verze maturity se to částečně povedlo, u nižší úrovně se ale učitelé bouří a tvrdí, že už češtinu vlastně ani nemusí učit. Zastánci maturity ale podotýkají, že možná naopak konečně ze škol začne mizet encyklopedický styl učení, kdy je na přesnou otázku požadovaná přesná odpověď. Žáci pak přestanou být jen cvičení králíci bez vlastního uvažování. Potrvá to ale ještě roky.

Rozhořčení studenti nelenili a ministrovi školství Josefu Dobešovi už zaslali petici. Kritické dopisy napsali i dva ředitelé gymnázií. Většina studentů si u českého jazyka vybrala nižší úroveň obtížnosti. Skládali tak zkoušku, která byla koncipovaná především pro učně, případně odborné školy, rozhodně ne pro gymnázia. Možná proto vyvolala i takových reakcí. „Pro studenta gymnázia je skoro matoucí, na jaké triviality se jich zkouška dotazuje,“ řekl Portálu ČT24 učitel Štěpán Macura z Jiráskova gymnázia v Náchodě. U maturitní generálky pak paradoxně docházelo k situacím, kdy ti, co si zvolili vyšší úroveň, dopadli nakonec lépe. „Bylo potřeba jim vysvětlit, aby v tom nečekali nic moc vysokého, je to udělané spíše na učně, pro gymnázia je ta vyšší úroveň,“ dodal ředitel pražského Gymnázia Jižní Město Miroslav Hřebecký.

Vedle znalosti pravopisu měli studenti v testu na nižší úrovni především prokázat, že jazyk ovládají a dokáží například porozumět textu a vyvodit z něho patřičné závěry. Řada otázek tak vypadala, že nemá s českým jazykem a literaturou moc společného. Podle Macury šlo spíš o test čtenářské gramotnosti. Právě se čtenářskou gramotností má ale většina českých žáků dlouhodobě problémy. Jak velké, to ukáží i výsledky testů. 

Učitelé neví, jak vlastně žáky na test připravit

I když se učitelé i studenti smíří s tím, že test na nižší úrovni byl více než podivný, vadí jim zadání a vyznění otázek, které je podle nich často nejednoznačné a nabízelo i více možných odpovědí. „Na řadu otázek, u kterých musíte přemýšlet, existuje několik správných odpovědí. Vše je to otázka úhlu pohledu a podání… Čekám, že u testů bude ještě veselo, nedivil bych se, kdyby se někdo i soudil,“ domnívá se Hřebecký. Aby se takovým situacím předešlo, musí být podle něj otázky „neprůstřelné“. Potom má ale obavy, že testy sklouznou jen k ověřování encyklopedických znalostí, čemuž se státní maturita snaží vyhnout.

Učitelé si také kladou otázku, jak mají vlastně studenty na nižší úroveň připravit a zda to vůbec jde. Didaktických testů, na kterých by si mohli maturitu zkoušet, totiž moc není. CERMAT oficiálně zveřejnil pouze dva, s letošním maturitním testem, který nakonec ministerstvo zveřejní začátkem července, jsou testy jen tři, a to je podle učitelů málo. „Příští rok budeme muset organizovat vzdělávání maturantů zvlášť pro vyšší a pro nižší úroveň, protože se po nich chtějí úplně jiné kompetence. Pokud jim ale nechceme říct, že jsme gymnázium a když chce někdo dělat nižší úroveň, musí se na ni připravit sám,“ říká Hřebecký.

Studenti mluví 15 minut spisovně a znají nazpaměť čtenářský deník

Výhrady jsou i k ústní části nižší úrovně maturity z češtiny. Mnohdy encyklopedický výčet spisovatelů a jejich děl nahradila analýza uměleckého a neuměleckého textu doprovázená spisovným užitím jazyka. Každý student si proto musel vybrat 20 literárních děl, které si měl důkladně prostudovat, aby je dokázal na základě ukázky interpretovat. Záměr jistě chvályhodný, ale výsledek? Podle učitelů umí nyní studenti mluvit 15 minut spisovně a znají nazpaměť čtenářský deník. Aby totiž zkouškou prošli, musí mít alespoň čtyři body z celkových devíti.

„Když budou mluvit o počasí, ale spisovně, tak už mají tři body,“ řekla Portálu ČT24 učitelka ze střední odborné školy. Řada maturantů pak podle ní jen odvypráví naučený děj. „Tak, jak je to teď koncipované, tak my vůbec nemusíme učit češtinu. Můžeme se studenty pouze jeden rok probrat 50 literárních děl… Oni by se teoreticky vůbec nemuseli na maturitu učit. Nemají sice dobrou známku, ale projdou,“ dodává. 

„CERMATE, já ti vlastně děkuji. Na čtyři roky si hodím nohy na trnož, přečtu jim čtyřicet děl, naučím je držet propisku, aby mohli napsat dvě stě slov, naučím je číst v jízdním řádu a hledat ve fotbalové ročence. Pro zvlášť zvídavé jedince zavedu kurs sestavování nábytku podle nákresu a rovněž založíme zookoutek, abychom věděli, kdy vlčice vrhne mladé,“ říká s nadsázkou Daniel Vacek, učitel českého jazyka ze střední odborné školy.

Hřebecký uznává, že na maturitě z češtiny by stát měl ještě zapracovat, nemyslí si ale, že by ji to degradovalo, jak tvrdí někteří učitelé: „Je to modernější zkouška, víc zaměřená na praktické využití a všeobecný přehled, která to celé posune někam dál.“ Samozřejmě i teď se podle něj nevyhneme tomu, že se studenti učí dílo podle stručných obsahů, kde je vše zredukované na několik odstavců. „Takový je ale život,“ podotýká. Větší problém vidí stejně jako řada dalších učitelů v tom, že žáci nejsou schopni zasadit dílo do dobového kontextu a neumí nad ním přemýšlet. Znají tak sice například děj Báječných let pod psa, ale spojit dílo s normalizací neumí. Podle učitelů by se proto mohla upravit i bodová škála hodnocení, aby k udělání maturity nestačil jen spisovný projev a čtenářský deník. 

Problém se začal řešit od shora dolů

„Drtivá většina učitelů učí stylem na přesnou otázku přesná odpověď, to jsou ale pak jen cvičení králíci a nepřemýšlí vůbec nikdo.“

Myšlenka státní maturity není podle Macury ve finále špatná. Důležité ale je, k čemu má směřovat. Její pojetí se navíc do jisté míry střetlo s dosavadní praxí, kdy jsou předměty zaměřené jen na termíny, fakta a jednoduchou interpretaci, použití znalostí v praxi už vázlo. Ruku v ruce s maturitou tak podle něj jde i nutnost komplexní školské reformy, která začne kvalitní přípravou pedagogů na vysokých školách. Pedagogů, kteří začnou měnit školství zevnitř. „Pedagogů průvodců, hledačů souvislostí a ukazatelů směru, nikoli pedagogů – nositelů informací.“

Podle Hřebeckého se totiž problém začal řešit od shora dolů: „Někde se začít musí, uznávám, že je problém, že se začíná od shora, všichni to ale věděli dva roky dopředu… Nechme to sednout, za tři roky to bude úplná samozřejmost, jako byl starý systém.“ Maturita ale nebude mít úplně smysl, dokud vyšší úroveň, která je podle učitelů udělaná relativně dobře, neotevře cestu na vysokou školu. Do té doby si budou studenti volit hlavně nižší náročnost, která toho v případě gymnázií o úrovni škol moc nevypoví. Zaznívají proto i názory, že gymnázia by měla mít vyšší úroveň maturity prostě povinně. 

K maturitě z cizích jazyků a z matematiky zatím moc kritické hlasy nezaznívají. Tady si CERMAT asi může oddechnout. „Z angličtiny jsme poměrně nadšení. Vychází z jednotného evropského referenčního rámce jazyků a jde o komplexní zkoušku ze čtyř různých dílčích aktivit,“ říká Hřebecký. Dělat pod dikcí státu i další profilové zkoušky je ale podle něj už vyhazování peněz. „Stát by měl garantovat hlavní předměty a jejich univerzální úroveň, ostatní ať si dělají školy. Na tom se stejně chleba neláme.“

Vydáno pod