Praha - Přesně 62 let dnes uplynulo od jedné z prvních justičních vražd komunistického režimu - popravy významného generála a diplomata Heliodora Píky. Jeho památku přišli před Generální štáb v Praze uctít členové Československého svazu legionářského spolu s představiteli Konfederace politických vězňů a armády. „Je příkladem velmi statečného vojáka, který naplnil doslova všechny slova přísahy a nebál se i pro pravdu položit svůj život,“ uvedl na adresu Píky 1. zástupce náčelníka Generálního štábu Miroslav Žižka.
Před 62 lety byl popraven Heliodor Píka
Heliodor Píka se narodil 3. července 1897 ve Štítině na Opavsku. Svoji vojenskou kariéru započal v Opavě, kde byl odveden k patnáctému zeměbraneckému pluku. Později byl odvelen jako četař aspirant na ruskou frontu, kde se nechal zajmout a poté vstoupil do československých legií. Zúčastnil se bitev u Bachmače a u Tvorova. Krátce poté se dostal do Francie, kde se formovala další jednotka československých legií. Bojoval v Alsasku, v Champagni a v Argonách. „Byl to muž, který celým svým životem dělal vše pro tuto republiku a byl i jistým předobrazem demokracie v armádě,“ podotkl Eduard Stehlík z Vojenského historického ústavu.
Po válce byl Píka vyslán do vojenské pěchotní školy v St. Cyru ve Francii. Ve dvacátých letech působil jako kapitán a instruktor vojenské akademie v Hranicích. V roce 1932 byl jmenován vojenským atašé v Rumunsku a Turecku a v následujících letech byl jedním z nejlepších vojenských zpravodajů a diplomatů. Po okupaci Československa Německem spolupracoval s ilegálními odbojovými organizacemi Obrana národa a DORA. V roce 1939 odešel ze země a z pověření exilového prezidenta Edvarda Beneše organizoval jako zpravodajský důstojník na Balkáně přechody československých vojáků do emigrace.
Reportáž Edity Valentové (zdroj: ČT24)
„Píka byl sledován už od roku 1944, byly mu odposlouchávány rozhovory příslušníky obranného zpravodajství. Šlo pravděpodobně o přání Moskvy a lidí, kteří byli s Moskvou ve velice úzkých kontaktech. Část jeho bývalých podřízených v čele s Karlem Černým se pokoušela vypátrat, kde je Píka vězněn. Plánovali jeho osvobození a přepravu za hranice, ale nikdy k tomu nedošlo,“ podotkl Eduard Stehlík. Píka prý věděl příliš mnoho o fungování sovětských tajných služeb a o plánech sovětského vedení na zavedení diktatury proletariátu na osvobozených územích po porážce Německa. Soudruhům v Moskvě nebyl poplatný. A navíc se tam často dostával do sporů s československými představiteli komunistického exilu.
Prosazoval politiku londýnské exilové vlády
Ve čtyřicátých letech se Píka stal náčelníkem československé vojenské mise v Sovětském svazu. Důsledně prosazoval politiku londýnské exilové vlády. Po válce byl jmenován zástupcem náčelníka generálního štábu československé armády. V roce 1946 se jako člen československé delegace zúčastnil mírové konference v Paříži.
Po únoru 1948 se ale stal Píka nepohodlným, a tak ho komunistický režim ve vykonstruovaném procesu obvinil z vlastizrady a odsoudil k trestu smrti. 21. června 1949 byl Píka popraven v plzeňské věznici na Borech.
O Píkově životě se veřejnost dozvěděla až po sametové revoluci - přestože ho režim ještě v roce 1968 plně rehabilitoval, odmítl však uznat jeho zásluhy. Teprve v roce 1991 mu prezident Václav Havel udělil in memoriam Řád Milana Rastislava Štefánika za mimořádné zásluhy v boji za osvobození vlasti v době druhé světové války, byl mu odhalen památník v Plzni i v rodné Štítině a bylo po něm pojmenováno i středisko české armády v Opavě.
GALERIE
Pietní akt na počest Heliodora Píky