Praha - Problémy s ledvinami má každý dvacátý Čech, většina lidí se o tom ale dozví, až když je pozdě. Nejhorší případy končí transplantací nebo dialýzou. Medicína už ale naštěstí pokročila - i s dialýzou se dá žít téměř bez omezení, a dokonce cestovat. Ale jenom v případě, že se pacient včas dozví o možnosti takzvané peritoneální dialýzy.
S domácí dialýzou můžete i cestovat
Pro téměř pět a půl tisíce českých pacientů je dojíždění do nemocnice na hemodialýzu třikrát týdně realitou všedního dne. Pouhá pětistovka využívá domácí dialýzu - krev si pročišťují doma sami. „Je jen malé procento pacientů, kteří si nemohou vybrat, ale zdaleka ne všichni se o této možnosti dozvědí,“ říká Barbora Szonowská z centra peritoneální dialýzy Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.
Přitom je život těch, kteří mají peritoneální dialýzu doma, o hodně jednodušší. „Pacient dá roztok do přístroje, připojí se a zatímco spí, mašina udělá všechnu těžkou práci,“ vysvětluje Peter Rutheford z lékařské fakulty Univerzity ve Walesu. Pacienti navíc nezaplatí ani korunu - přístroje zapůjčují firmy zdarma, speciální roztok hradí pojišťovna.
Reportáž Barbory Straňákové (zdroj: ČT24)
S přenosnou dialýzou se dá i cestovat. Roztok si mohou pacienti objednat dopředu, a to přímo do hotelu nebo třeba i přístavu v zahraničí. Přístroj musí pacienti převážet ve speciálním kufru, jen s celníky je někdy problém. „Na letišti jsem viděl, jak při vyndavání s tím kufrem hodili, tak jsem tam vlítnul, takže mě sebrala letištní policie,“ vypráví Zdeněk Hněvkovský, který s peritoneální dialýzou procestoval celou Evropu. Peritoneální dialýza ale není jenom pro velké cestovatele a dobrodruhy, dobře může pomoci i starším lidem, je totiž mnohem šetrnější. Za přístroj pacient neplatí, firmy je zapůjčují zdarma, roztoky pak hradí pojišťovny.