Praha – Výukový program pro dyslektiky Jazyky bez bariér Dagmar Rýdlové sbírá ceny na mezinárodním poli. Na Norimberském veletrhu inovací získala loni stříbrnou medaili a letos vyhrála stříbro na světovém poháru vynálezů na Taiwanu. Pouze z Čech žádná ocenění, natož akreditace nepřicházejí. Rýdlová sice nemůže pedagogy učit – se školami ale spolupracuje. Podle Rýdlové nejsou dyslektické děti v žádném případě méněcenné a je důležité, aby podobný názor neměli rodiče.
Oceněná Rýdlová: Dyslektické dítě není méněcenné
Akreditace vydává Akreditační komise na konkrétné semináře. „Já jsem v oboru 20 let – nejdříve akreditace nebyly třeba, posléze jsem ji dostala, ale následoval zákon, podle něhož pedagogy může učit jen člověk s pedagogickým vzděláním,“ poznamenala Rýdlová, která byla nucena s výukou skončit. Nadále ovšem s učiteli a vedením škol na všech stupních spolupracuje. „Oficiálně platí, že nemohu učit učitele na základních školách, ale mohu ty na vysokých,“ podotkla Rýdlová.
Dyslektici mají problém s vnímáním mluvené a psané řeči a jejich vzájemným propojováním. „Vidí texty, ale neumějí si představit, jak to zní, nebo naopak něco slyší a neuvědomí si, jak dotyčná věc vypadá,“ konstatovala Rýdlová.
GALERIE
Cena pro Dagmar Rýdlovou
Rýdlová vytvořila program, v němž se propojuje obojí. V programu se vše propojuje po malých částech – jednotlivých větách. Navíc obsahuje obrázky. Dyslektici si mohou opakovat, kolikrát chtějí. V programu lze zvolit téměř jakýkoliv jazyk – hlavní je angličtina, ale i francouzština, španělština, arabština nebo čínština.
Dagmar Rýdlová:
„Základem výuky jsou učebnice, kde na jedné straně je učebnice a na druhé cédéčko s originálními nahrávkami. Program se dá použít na jazykovou výuku, prioritně angličtinu, která je povinná. Dyslektik je člověk, který snáze myslí, než čte. Může přitom žít bohatý a plodný život.“
Dagmar Rýdlová je sama dyslektička. Problémy měla ve škole nejen ona, ale i její děti. „Říká se, že z nevýhody lze udělat výhodu. Moje problémy jsou ve skutečnosti velmi dobrou erudicí k tomu, abych začala vytvářet speciální pomůcky,“ řekla Rýdlová.
Na dyslektické děti jsou teď větší nároky
Za jejího dětství se o dyslexii příliš nemluvilo. „Sice nám nikdo nepomáhal, ale učiva jsme měli mnohem méně. Vzdělávací nátlak je v téhle době mnohem horší,“ poznamenala dyslektička, která klade důraz i na přístup rodičů. „Ve chvíli, kdy si rodič myslí, že dyslektické dítě je méněcenné, přichází problémy pro oba,“ zdůraznila Rýdlová.
Rozhovor s Dagmar Rýdlovou (zdroj: ČT24)