Praha - Již posedmé dnes odstartoval projekt Příběhy bezpráví, měsíc filmu na školách. Součástí akce je i vyhlašování cen Příběhů bezpráví. Studenti letos zvolili tři bojovníky proti komunismu. Na dnešním slavnostním zahájení jim v pražském kině Lucerna cenu předali ministr zahraničí Karel Schwarzenberg a ministr obrany Alexandr Vondra. Projekt, který v rámci programu Jeden svět na školách pořádá společnost Člověk v tísni, vznikl jako reakce na často nekvalitní a nedostatečnou výuku moderních dějin na základních a středních školách. Prostřednictvím filmu (tedy média pro mladé lidi nanejvýš přitažlivého) a následných debat s pamětníky, kteří se často sami stali oběťmi komunistického bezpráví, se studenti seznamují s historií českého, resp. československého státu a nedávnou minulostí našeho národa. Téma pro letošní rok zní: „Emigrace a život v exilu“. Učitelé si mohou vybrat z celkem 5 DVD zahrnujících působivé dokumentární i hrané filmy.
Příběhy bezpráví se vrací, ocenění získali bojovníci proti komunismu
Vždy, když se mluví o událostech 17. listopadu, se rozebírají v médiích desítky témat souvisejících s komunistickým režimem. Jedno však zůstává poněkud stranou: emigrace neboli exil. "Jistě, psalo se o dramatických útěcích přes železnou oponu, eventuálně o významných osobnostech, které odešly na Západ. Ale už ne tolik o emigraci jako fenoménu, který je nedílnou součástí naší (nejen) poúnorové historie," tvrdí Karel Strachota, ředitel projektu Příběhy bezpráví.
Při dnešním slavnostním zahájení byli oceněni tři bojovníci proti komunismu vybraní studentskou porotou. Cenu si odnesla Hana Truncová, která se ihned po komunistickém převratu v roce 1948 zapojila do odboje, pomáhala lidi převádět přes hranice a šířila protirežimní letáky. Za to v 50. letech strávila devět let ve věznicích, nezahořkla ale a dodnes jezdí po školách vyprávět o svých zkušenostech mladým lidem. Dalším oceněným je člen někdejší ilegální protikomunistické organizace ILPKORG 1 (Ilegální protikomunistická organizace) Ladislav Trejbal.
Ten zveřejňoval jména udavačů, za což skončil na sedm let v Jáchymově. Posledním laureátem je hudebník Miroslav Skalický, který byl v 70. a 80. letech perzekvován za své
aktivity v hudebním a kulturním undergroundu. Součástí slavnostního večera, kterého se zúčastnil i syn Pavla Tigrida Gregory, bylo představení DVD Příběhy bezpráví - z místa, kde žijeme a křest knihy Naše normalizace.
A proč právě exil?
Strachota: „Pád komunismu neznamenal svobodu jen pro ty, kdo tu žili, ale pro tisíce lidí také možnost vrátit se bez obav do vlasti, setkat se po letech se svými blízkými. Rok 1989 ukončil vyhnanství a roztržení rodin. Našim exulantům bychom též měli být vděční, hlavně těm, kteří zajišťovali pomoc pro domov a vytrvale se snažili, aby Češi zůstali prostřednictvím pašovaných knih a časopisů či rozhlasového vysílání v kontaktu s necenzurovaným myšlením.“
„Snažíme se žáky a studenty vést k přemýšlení a diskusi o stále živé etapě našich dějin. Považujeme to za důležité právě v době, kdy generace jejich rodičů a prarodičů jako kdyby zapomínala na to, jakého režimu jsme se zbavili,“ uvedl Strachota. Zatím se do programu zapojilo na 700 základních a středních škol ze 400 obcí, další prý budou přibývat. Školy dostanou také nově vydanou knihu Naše normalizace připomínající, jak se žilo v Československu v letech 1969-1989. Ve školách pořádají také besedy s pamětníky.
Z pěti snímků nabízených Člověkem v tísni projevily školy největší zájem o film na téma normalizace. To dává době považované za šedivou překvapivě pevné obrysy. V pohledu na časy normalizace je totiž tuzemská společnost rozdělená, ani učitelům nenabízejí osnovy jednoznačně černobílé stanovisko. „Děti se k tomu dostanou až úplně naposled, na středních školách je to až v posledním ročníku, dost často to potom vypadá tak, že se připravují na maturitu a tyto dějiny jsou v tom znevýhodněné,“ řekla jedna z učitelek.
Oceněnými pro letošní třetí ročník Ceny Příběhů bezpráví jsou:
Hana Truncová - Ihned po komunistickém převratu se zapojila do protikomunistického odboje; pomáhala lidem při přechodu přes hranice a podílela se i na rozšiřování protirežimních letáků. Na začátku 50. let byla zatčena a během devíti let prošla osmi věznicemi.
Ladislav Trejbal - V roce 1951 se aktivně zapojil do semilské skupiny ILPKORG 1 (Ilegální protikomunistická organizace), která rozšiřovala protikomunistické letáky, mimo jiné se jmény udavačů a jejich pomocníků. Byli však zrazeni. Proces odehrávající se u libereckého soudu trval půl roku a dnem 28. 3. 1953 byl vynesen rozsudek. Ladislav Trejbal byl odvezen na Jáchymovsko, kde v těžkých podmínkách strávil sedm let.
Miroslav Skalický - Jakožto příslušník hudebního undergroundu byl v 70. a 80. letech perzekvován komunistickým režimem nejen za své působení v kapele „Hever and Vazelína Band“, ale i za svou činnost na poli kultury. Za své skutky byl uvězněn na devět měsíců. Jeho význam spočívá v neústupnosti vůči totalitě.
A jaké filmy projekt nabízí?
Nikomu jsem neublížil (r. Pavel Křemen, 2011)
Dokument Pavla Křemena pátrá po motivech, které za minulého režimu vedly lidi ke spolupráci se Státní bezpečností (StB). Někdo se bál o rodinu či kariéru, pro dalšího představovalo být agentem svého druhu dobrodružství. Ve filmu otevřeně vypovídají jak bývalí spolupracovníci StB, tak samotní důstojníci komunistické tajné policie. Každý se ke své minulosti staví po svém – jedni alibisticky prohlašují, že vědomě nikomu neublížili, druzí dodnes zpytují svědomí.
Pavel Tigrid - Evropan (r. Helena Třeštíková, 2003)
Pavel Tigrid, jeden z nejvýznamnějších českých emigrantů 20. století, zemřel v srpnu roku 2003. Poslední dny a měsíce života strávil mimo jiné rozhovory s filmařkou Helenou Třeštíkovou, která o něm a jeho životních osudech sestavila unikátní dokumentární film, v němž publicista komentuje zásadní události s ironií a moudrým nadhledem sobě vlastním.
Příběhy bezpráví - Za železnou oponou / výběr (r. Ján Novák, Marcel Petrov, 2008)
Ve spolupráci s Českou televizí vzniklo DVD nazvané Příběhy bezpráví – Za železnou oponou obsahující 5 krátkých filmů. Třináctiminutové snímky pocházejí ze sérií Příběhy železné opony a Tajné akce StB a vypovídají o krutosti i absurditě přísně střežené hranice komunistického Československa. Vybrané díly přibližují jak pokusy obyvatel Československa překonat železnou oponu a uprchnout na Západ, tak praktiky komunistického režimu, který se jim v tom snažil zabránit.
Swingtime (r. Jaromír Polišenský, 2006)
Film je inspirován provokační akcí Státní bezpečnosti, která v padesátých letech záměrně mystifikovala ty, kdo chtěli ilegálně odejít do ciziny. V rámci tzv. akce Kameny je spolupracovníci StB převáděli přes falešnou státní hranici do západní zóny, kde od nich fiktivní Američané získávali důležité informace. Poté byli zatčeni a uvězněni.
Ztracená duše národa (r. Olga Sommerová, 2010)
Cyklus dokumentárních filmů Ztracená duše národa vznikal v letech 2000–2002 a v sedmi samostatných dílech představuje různé formy represe komunistického režimu vůči československým občanům, zejména v 50. letech minulého století.