Praha - Na prohlášení Charty 77, která začala komunisty v Československu trápit již s prvním dnem roku 1977, zareagovaly nejdřív západoevropské deníky. Jako první se protestu věnoval francouzský Le Monde, ve večerním vydání z 6. ledna 1977. Několik hodin předtím, krátce po poledni, zadržela StB spisovatele Ludvíka Vaculíka, herce Pavla Landovského i autora textu a jednoho z prvních mluvčích Charty Václava Havla. Nazítří ráno si o pošlapávání lidských práv v Československu mohli přečíst v anglických i newyorských Times či německém listu Frankfurter Allgemeine Zeitung. Kromě publicity v BBC, ve Svobodné Evropě či Hlasu Ameriky se chartisté dočkali speciální reklamy v tehdejším Československu.
„Čí je to zájem“: Kdo by chtěl překážet…, musí počítat i s důsledky
První ne příliš konkrétní článek vyšel v Rudém právu 7. ledna 1977, právě den po pověstné honičce, která skončila zatčením Landovského, Vaculíka a Havla. Tajemný text na druhé straně se ptal „Čí je to zájem“. V celém textu ještě nezazněl název „Charta“, nicméně první zmínky o Havlovi, Vaculíkovi či Jiřím Pelikánovi už ano. „Kdo by chtěl překážet našemu lidu v rozvoji socialistického společenství, porušovat zákony našeho socialistického státu, musí počítat i s důsledky,“ tak zní poslední věta článku proti chartistům.
Čí je to zájem….
„Každý z nás se mohl přesvědčit, že poctivá práce přináší také dobré výsledky, že se naplňuje heslo: jak budeme pracovat, tak budeme žít..“
Autor v článku srovnává život ve šťastném socialistickém Československu, kde lidé „nastoupili do nového roku se střízlivým a plně oprávněným optimismem.“ Autor se v této souvislosti pozastavuje nad tím, jak může Západ útočit a kritizovat poměry v socialismu, když „v kapitalistických zemích se tisíce lidí bojí o své pracovní místo, zatímco v Česku lidé mohou žít beze strachu z nezaměstnanosti a inflace….“
GALERIE
Václav Havel na Hrádečku autor: Ondřej Němec, zdroj: ISIFA/LN
A kdože jsou ti utočníci
Texty na toto téma provázela tehdy pořád stejná argumentace: odvést pozornosti od hospodářských problémů, kterými trpí Západ, a útočit na socialistické země, „které nejdůsledněji zabezpečily lidská práva“. A kdo jsou útočníci, autor dává v textu poměrně jasnou odpověď: "Jsou to právě ti, kteří nejsou s to zaručit svým občanům nejzákladnější lidská práva – právo na práci a vzdělání. Ti křičí, že prý lidská práva jsou porušována v socialistických zemích.
Čí je to zájem….
„O jaká lidská práva může jít panu Havlovi, který vyrůstal jako milionářský synek a dodnes nezapomněl dělnické třídě, že jeho rodinnému klanu znemožnila veškeré podnikání. A o co jde smutně známému autorovi kontrarevolučního pamfletu 2000 slov Ludvíku Vaculíkovi.“
Článek měl dokonce i politickou dohru: Ještě týž den se urychleně radí předsednictvo ústředního výboru KSČ. Usnesení, které následně přijímá, vede k zesílení represe a k velké kampani na podporu režimu a zároveň ostouzení Charty 77.