Ostrava - Děti v pěstounské péči by měly znát své biologické rodiče. Podle Fondu ohrožených dětí to pomůže nejen jim, ale i samotným pěstounům. Chválí si to především ti, kteří se starají o romské děti. Někteří pěstouni se proto sami na vlastní pěst pouštějí do pátrání po rodičích svých svěřenců. Ministerstvo práce a sociálních věcí zase chystá příslušnou novelu zákona.
Děti z pěstounských rodin by měly znát své biologické rodiče
S přáním poznat své biologické rodiče mnohdy přijdou děti samotné. Chtějí například vědět, co se vlastně u nich doma stalo, proč je vlastní rodiče opustili. I ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) přiznává, že se biologičtí rodiče se svými dětmi v mnoha případech vídají velmi málo nebo vůbec. Buď o to nemají zájem samotní rodiče, nebo jsou proti pěstouni. „Oni do toho jdou se zájmem to dítě osvojit, nikoliv být pěstouny,“ řekl ČT ředitel odboru rodiny na MPSV Miloslav Macela.
Resort proto nyní připravil novelu zákona o sociálně-právní ochraně dětí, podle které by pěstounům pomohli kontaktovat biologické rodiče odborníci. Najít je navíc není vždy jednoduché. Manželé Zajíčkovi ze Studénky například pečují o tři romské děti. I ty chtěly poznat své kořeny. „My jsme si nemysleli, že je to až tak důležité, ale dvěma dětem začala psát maminka, takže jsme byli nuceni o tom více mluvit,“ říká pěstounka Jana Zajíčková. Zajíčkovi se proto sami pustili do pátrání. Rodinu patnáctiletého Štěpána nakonec našli na Slovensku. „Jsem rád, že jsem poznal své příbuzné, ale kdybych byl možná u své mamky, nevím, kde bych bydlel,“ říká sám Štěpán.
Péče o děti
Spoustu otázek má i desetiletý Metoděj v pěstounské péči manželů Křížových ze Šenova: „Chtěl bych poznat svoje rodiče a doufám, že se to podaří. Jsem zvědavý, jací jsou, jak vypadají.“ Pěstoun Jaroslav Kříž se domnívá, že je to to nejdůležitější, co pro svěřené děti může udělat: „Mnohdy v nich roste až nenávist k biologickým rodičům. A každá nenávist je negace a pro děti je velice dobré, když se toho zbaví.“
„V podstatě se téměř vůbec nesetkáváme s tím, že by ty děti týrali nebo že by je nechtěli. Oni je třeba chtěli, ale prostě si v té chvíli nedokázali poradit a neuměli se o ně postarat,“ hájí biologické rodiče sociální asistentka Silvie Salamonová. Podle Jarmily Valouškové z Fondu ohrožených dětí Ostrava by navíc měla být představa vlastních rodičů budovaná v pozitivním slova smyslu: „Nikdo, kdo zavrhuje svoje rodiče, nemůže být spokojený a šťastný člověk.“
Reportáž Drahomíry Račákové (zdroj: ČT24)