Brno – Podle zástupkyně ombudsmana Jitky Seitlové ohrožuje přístup státu k památkové péči kulturní bohatství země. Památky se podle ní často ničí nebo dokonce mizí, a stát to přehlíží. Poukázala na případ památkově chráněného zimního stadionu na Štvanici, který vlastnila Praha a který stavební úřad nechal zdemolovat. Ve vztahu k veřejnosti je dle jejích slov neobhajitelné, že magistrát po jiných vlastnících žádá, aby o památky pečovali, a za chyby jim pak uděluje pokuty. Přitom Praha jako vlastník plnění těch samých povinností nedokázala.
Stát podle zástupkyně ombudsmana ohrožuje stav památek
Podle zástupkyně chyboval stavební úřad, který demolici stadionu nařídil, ale vůbec si nevyžádal stanovisko odboru památkové péče magistrátu. Magistrátní památkáři navíc nespolupracovali s Národním památkovým ústavem (NPÚ), jak měli, a lidé z ústavu se o demolici dozvěděli až z médií.
Podle Seitlové by měla existovat jedna instituce, která by památky řešila
Právě dvoukolejnost památkové péče je podle Seitlové další problém. Odbory památkové péče podle ní mnohdy mají jiná stanoviska než NPÚ. Ilustrovala to na příkladu záměru zbourat hotel Jalta na pražském Václavském náměstí a nahradit ho novým objektem. NPÚ nejdřív vydal nesouhlasné vyjádření k záměru, magistrát naopak kladné stanovisko. Ministerstvo kultury pak rozhodnutí magistrátu o demolici zrušilo, ministr však později toto rozhodnutí zrušil a přezkumné řízení zastavil. „Čili zamítnuto, povoleno, zamítnuto, povoleno,“ konstatovala zástupkyně.
Podle Seitlové by měla existovat jedna instituce, která bude vydávat jak odborná, tak právně závazná stanoviska. Druhou možností je, že NPÚ jako garant státu pro památkovou péči bude vydávat stanoviska, která budou pro památkáře na obecních a městských úřadech závazná.
S tím souhlasí NPÚ. „Souhlasíme s tím, aby zákonnou úpravou byla odborná vyjádření NPÚ jako garanta státu pro památkovou péči pro výkonnou složku památkové péče závazná,“ řekla mluvčí NPÚ Zdeňka Kalová. Tuto změnu bude podle ní NPÚ prosazovat také v rámci jednání o novém zákoně o památkové péči. Významnou roli má v tomto procesu však i ministerstvo kultury. Jeho stanovisko se dnes nepodařilo získat.
Dalším problémem je podle zástupkyně to, že majitelé domů v památkových rezervacích nemají na rozdíl od vlastníků památek nárok na žádný příspěvek od státu, i když jim památkáři kladou při opravách domů podmínky. Na ministerstvu kultury ale existuje program regenerace městských památkových rezervací a zón, ze kterého například letos jde vlastníkům památek 137 milionů. „Nejčastějším problémem je výměna oken,“ uvedla Seitlová. Okna, která by charakter domu nenarušila, jsou násobně dražší než nejlevnější produkty na trhu. Část měst a obcí podle ní má fond, z nějž na opravy majitelům ve stejné situaci přispívá.
Upozornila i na to, že památkové odbory nevyužívají při záchraně památek všech možností, které mají. Ze zákona mají objednat základní zabezpečení památky, která by bez zásahu nevratně zchátrala, a peníze pak vymáhat po majiteli. Úřady to však dělají málo. Podle Seitlové argumentují nedostatkem peněz. Návod k řešení si však podle ní mohou vzít od některých stavebních úřadů. Za nečinnost vlastníkům ukládají pokuty, a tak si vytvoří balík peněz, z nějž pak opravy mohou platit.
Ombudsman podle zástupkyně na nedostatky v památkové péči upozorňuje od roku 2007. Z ministerstva vždy slyší ujištění, že nedostatky vyřeší nový zákon o památkové péči. „Je nezbytně nutné, nechat schválit památkový zákon. Nemůžu říct, kdy to bude. Čím dřív, tím lépe,“ říká ministryně kultury Hanáková. Nový zákon o památkové péči přitom slibují ministři kultury už několik let
GALERIE
videogallery_000162769