Praha - Spolu s Tomášem Garriguem Masarykem a Edvardem Benešem je Milan Rastislav Štefánik považován za zakladatele samostatného Československa. Generál francouzské armády, astronom, člen Národní rady v Paříži a organizátor česloslovenských legií zahynul při leteckém neštěstí 4. května 1919. Jak by se odvíjel jeho život, kdyby k nehodě nedošlo? Přesně to je tématem dalšího dílu dokumentu České televize Co by kdyby.
Štefánik nebyl typem člověka pro každodenní politiku
„Historici nemají takové otázky rádi, ale v některých případech je možné následné události předpovědět celkem snadno. Štefánik je složitý případ. V době, kdy se vracel do Československa, byl ve špatném zdravotním i psychickém stavu, potřeboval několik měsíců na rekonvalescenci a sám ještě pravděpodobně nevěděl, kam se jeho další kroky budou ubírat,“ soudí Dušan Kováč z Historického ústavu Slovenské akademie věd.
Podle Kováče nebyl Štefánik typem člověka vhodným pro každodenní politiku. „Štefánik byl člověk pro mimořádné události – válka, odboj, krizové situace. Nedovedu si představit, jak by fungoval jako státní úředník, to nebyla jeho parketa. Přizpůsobit se novým podmínkám by pro něj bylo příliš složité,“ je přesvědčen Kováč. „Měl ambici stát se ministrem zahraničí, jenže tam už se prosadil Edvard Beneš, uvažovalo se o něm také jako o vyslanci ve Francii. Bylo ale možné, že z politiky odejde úplně a bude se věnovat vědecké činnosti,“ dodává.
Rozhovor s Dušanem Kováčem (zdroj: ČT24)
Štefánikovi by zřejmě více vyhovovalo období mnichovské krize a mobilizace na podzim 1938. „Štefánik si vždy dával vysoké cíle. Události, do kterých by byl schopen promluvit, se v Československu udály právě ve druhé polovině 30. let,“ uvědomuje si Kováč.
Smrt Milana Rastislava Štefánika:
Po vzniku republiky byl Štefánik jmenován ministrem války ve vládě Karla Kramáře. Začal organizovat stažení československých legií z Itálie a jejich bojové nasazení na Slovensku v boji proti Maďarům. Do Říma přijel 20. dubna 1919 a jednal s italskou vládou. Jednání pak pokračovala v Padově s generálem Badogliem. Jednali ve věci sporu, který vznikl na Slovensku mezi francouzskou a italskou vojenskou misí ohledně velitelských kompetencí. Štefánik se rozhodl pro návrat do Bratislavy letadlem.
Let byl několikrát odložen pro špatné počasí. Štefánikovo Caproni Ca-33 odstartovalo z letiště v Udine 4. května ráno a zřítilo se téhož dne u slovenské obce Ivanka pri Dunaji. Podle názoru některých historiků se nejednalo o nešťastnou náhodu, Štefánik se měl stát obětí střetu francouzských a italských geopolitických zájmů ve střední Evropě a nepřátelství s Edvardem Benešem. Nasvědčuje tomu údajně pitevní zpráva, průběh nehody i ignorování některých svědeckých výpovědí v průběhu vyšetřování.
Milan Rastislav Štefánik
Jeho vztah s Benešem byl v posledním období dost složitý. Štefánik byl velmi impulsivní a ve společnosti oblíbený, Beneš naopak trpělivý, typický úředník. Šlo ale také o spor o nástupnictví po Masarykovi, který byl pro oba nezpochybnitelnou autoritou a oni byli takříkajíc druzí v pořadí. Masaryk by pravděpodobně v urovnávání tohoto konfliktu hrál významnou úlohu," odhaduje historik.
Podle mínění Kováče by Štefánik, který je na Slovensku považován za velký vzor a hrdinu, česko-slovenské vztahy před válkou spíše korigoval. „Štefánik patřil k lidem, kteří se dali označit jako čechoslovakisté,“ tvrdí Kováč. „Prosazoval myšlenku vytvoření československého státu, uvědomoval si však, že postavení Slovenska je trochu komplikované. Chápal, že na Slovensku není národní uvědomění takové jako v Čechách, v principech ale stál za myšlenkou československého národa, alespoň v politické rovině,“ objasňuje Kováč.