Chrám v Resslově ulici po 70 letech vzpomínal na boj parašutistů

Praha - V chrámu sv. Cyrila a Metoděje se uskutečnilo pietní setkání s názvem Mělo to smysl! k uctění památky československých parašutistů a jejich posledního boje s nacistickou přesilou. Právě před 70 lety – 18. června 1942 v pohřební kryptě chrámu v Resslově ulici se pokoušelo sedm československých parašutistů vzdorovat ohromné přesile několika set nacistů. Kvůli zradě výsadkáře Karla Čurdy a sérii několika výslechů se nacistům po třech bezradných týdnech podařilo vypátrat úkryt vykonavatelů Heydrichova atentátu – paradoxně chvíli před tím, než měli být výsadkáři odvezeni z krypty do bezpečného úkrytu. Několikahodinový boj nakonec ukončili sami parašutisté – ti, kdo doposud žili, volili dobrovolnou smrt…

Přítomní si v úvodu piety vyslechli vzkaz brigádního generála Roberta Matuly - příslušníka šestičlenné skupiny Wolfram, který bojoval v Protektorátu Čechy a Morava na území Beskyd a osobně se znal s Janem Kubišem a Jozefem Gabčíkem. Matulovu nedávnou smrt poté hosté uctili minutou ticha. Na shromáždění mimo jiné zazněl čtený záznam vzkazu Kubiše své rodině, dokumentární záběry nebo rozhlasové úryvky z působení Heydricha v Čechách. Čas mezi výstupy jednotlivých řečníků vyplnila skupina Melody Makers s Ondřejem Havelkou, která jazzovými a swingovými písněmi navodila dobovou atmosféru protektorátu.

Zazněly i osobní zpovědi tzv. Svatobořických dětí – tedy dětí z rodin spolupracovníků a příbuzných parašutistů, internovaných v tehdejším internačním táboře ve Svatobořicích u Kyjova. Ministr obrany Alexandr Vondra během setkání předal vyznamenání Zlatá lípa za zásluhy o ochranu lidských práv Ireně Hešové. Patřila mezi 46 dětí, jejichž rodiče byli popraveni v koncentračním táboře Mauthausen. Jako patnáctiletá dívka se ve Svatobořicích starala o několik mladších dětí a snažila se jim nahradit ztracené matky.

Po čtvrté hodině ranní 18. června 1942 byl pravoslavný chrám v pražské Resslově ulici obklíčen 800 německých vojáků. Sedmičlenná skupina vyzbrojená pouze pistolemi ráže 6,35 a 7,65 milimetru se dokázala velmi dlouho bránit proti přesile vyzbrojené samopaly a ručními granáty. Na místo byli dokonce povoláni pražští hasiči, kteří dostali příkaz kryptu vytopit.

Nejvýše postavený představitel parašutistů v Praze Adolf Opálka záhy po atentátu vydal povel, aby se všech osm pražských výsadkářů shromáždilo v místě bezpečného úkrytu, kterým se stala krypta kostela svatých Cyrila a Metoděje. Proč právě toto místo? Přes různé kontakty se spolupracovníci parašutistů dostali až k představitelům české pravoslavné církve. Právě její pomoc byla podle historiků zcela zásadní a na hranici sebeobětování.

Za své hrdinství členové české pravoslavné církve brzy zaplatili, církevní obce byly rozpuštěny, kněží odvezeni na nucené práce, spolupracovníci parašutistů popraveni. Bylo s nimi zinscenováno veřejné přelíčení stanného soudu 3. září 1942. Následujícího dne byli v Kobylisích zastřeleni biskup Gorazd, farář Václav Čikl a předseda představenstva rady starších při chrámu sv. Cyrila a Metoděje Jan Sonnevend. Vladimír Petřek byl zastřelen 5. září na stejném místě. Okupanti poté pravoslavnou církev rozpustili, chrám uzavřeli a používali nadále jako skladiště.