Já: Dobrý večer, pane ministře!
Kalousek: Nazdar, ty debile!
Já: Mluvím, prosím, s ministrem financí inženýrem Miroslavem Kalouskem?
Kalousek: Jasně, s kým si myslíš, že mluvíš, ty čů*áku?
Já: Promiňte, ale asi to trochu přeháníte.
Kalousek: Kolik ti za to dali, ty blbečku?
Já: Nevím, o čem mluvíte.
Kalousek: Víš moc dobře o čem mluvím. Odmítl jsem ti někdy nějakou dotaci?
Potřebuješ prachy? Proč seš taková svině?
Já: Já nemůžu za to, že jste někoho zfackoval.
Kalousek: Proč jsi musel posílat esemesku všem novinářům? To jste všichni
takoví udavači?
Já: Byla tam spousta svědků, tohle nezatlučete, ani nezametete pod koberec.
Kalousek: Jo a že zrovna ty to musíš napráskat…
Já: Já?
Kalousek: No jasně, ty. Dyť mi to ty novináři volali. A ne jeden. Voni
nejsou takový skety jako ty. Ty sis myslel, že tě jako zdroj neprásknou, co?
Já: Hele, nechte si ty sprosťárny. Všichni se Vás bojí a na to spolíháte,
nikdo si to nechce rozdat s mocným ministrem financí. Co kdyby… a na
mladýho kluka si dovolíte. Tak víte co? Já se vás teda nebojím vůbec,
příště s tím počítejte a dejte mi pokoj.
Kalousek: Tak víš co? Když se mě nebojíš, tak zítra rozbiju hubu tobě. Jsme
asi tak stejně veliký, na mladým jsem se dneska rozcvičil… (smích v sále)
Já: Klidně, když si sundáte ty brejle, nerad bych se o ně pořezal.
Kalousek: Tak zejtra ve sněmovně.
Já: Klidně, pane ministře.
