Brno – Ústavní soud (ÚS) vyhověl stížnosti otce, který se postavil proti předávání osmiletých dvojčat z České republiky na Nový Zéland. Střídavou výchovu probíhající v pravidelném půlročním intervalu nařídil původně Krajský soud v Praze, podle ústavních soudců ale v kauze chyboval. Případem se tedy musí zabývat znovu. V současnosti žije otec s dětmi v ČR, matka na Novém Zélandu.
Otec nesouhlasil se střídavou výchovou, ÚS mu dal za pravdu
„Krajský soud se nikterak nezabýval vhodností střídavé výchovy, a to zejména z hlediska psychologického,“ uvedla soudkyně zpravodajka Dagmar Lastovecká. Připomněla názory některých psychologů, podle nichž by interval střídavé výchovy neměl být delší než tři týdny. Zmínila také hrozbu, že kvůli střídání škol přijdou děti kromě standardní rodiny také o běžné vztahy s kamarády a spolužáky.
Lastovecká zároveň zdůraznila, že Ústavní soud dnešním nálezem definitivně nezodpověděl otázku, kdo se bude o děti starat. Krajský soud teď musí dle instrukcí Ústavního soudu rozšířit dokazování. Zejména musí zjistit, v jakých podmínkách by děti žily na Novém Zélandu, a prověřit, jaké bude mít případná střídavá péče dopady na jejich psychický vývoj.
„Děti se opakovaně v rodinném prostředí vyjádřily, že nemají zájem na tom, aby byly dlouhodobě někam přemístěny. Opakovaně to po telefonu prezentovaly i matce,“ vysvětloval otec soudcům silné vazby dětí na místní podmínky. „Děti by se neměly přizpůsobovat rozhodnutím matky, ale jsou to rodiče, a v tomto případě matka, kdo by měl přizpůsobovat svůj soukromý život zájmům svých nezletilých dětí,“ doplnil otcův advokát Petr Balabán.
Proti sporné podobě střídavé péče se jako zástupce dětí postavil také Zdeněk Kapitán, šéf Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí. Naopak matčina advokátka Věra Ptáčková zvolené řešení hájila. „Děti mají právo na oba rodiče. A oba rodiče mají právo vychovávat své děti,“ uvedla Ptáčková. Pobyt v zahraničí prý může být pro děti přínosný - poznají jiné prostředí a naučí se cizí jazyk.
Rodiče dvojčat se po rozvodu dohodli na tom, že děti budou v týdenních intervalech pobývat střídavě u otce a matky. Zhruba po roce podala matka návrh na změnu výchovy. Chtěla, aby soud svěřil děti výlučně do její péče. Zdůvodnila to tím, že si našla nového partnera, za kterým odešla na Nový Zéland a ratolesti chtěla vzít s sebou. Okresní soud Praha-východ jí nevyhověl. Místo toho svěřil děti otci, aby mohly zůstat v prostředí, které znají.
Rodinná psychoterapeutka Hana Imlaufová v Radiožurnálu:
„Pokud bude dítě v pravidelném kontaktu s rodičem na druhé polokouli, bude mít možnost k němu jet na prázdniny nebo mít možnost se s ním setkat v průběhu roku, tak je to lepší varianta, než žít půlku roku na jedné straně planety a půlku na druhé…“ Problémem by podle ní byla i docházky do školy. Každého půl roku by dítě navštěvovalo jinou, nastavenou úplně jinak po stránce jazykové i kulturní.
Odvolací Krajský soud v Praze však verdikt změnil a nařídil střídavou péči - půl roku v Česku, půl roku na Novém Zélandu. Podle ústavní stížnosti takový rozsudek porušuje základní práva otce i obou dětí. Právní názor odvolacího soudu byl podle otce překvapivý a nikdo z účastníků řízení nebyl na podobný zvrat připraven. Podle otce se odvolací soud nedostatečně zabýval otázkou, jaké bude mít střídavý pobyt spojený s cestováním dopad na děti, a zda je taková úprava v jejich zájmu.