Petr P. už za několik hodin vstane, nastartuje svoji fordku a vydá se z Prahy západním směrem do tiché vísky ve středních Čechách, kde má druhé bydliště. Až tam dorazí, zatopí v kamnech, vyvenčí psa a v hlavě si přitom bude opakovat, že to nejnutnější má – dřevo do zásoby, studnu, kde je asi tisíc litrů vody, a svíčky. Hlavně ty. Nakoupil jich několik set. Třiačtyřicetiletý vysoký muž je jedním z těch, kteří věří, že 21. prosince 2012 nastane konec světa, a rozhodl se na něj připravit.
„Mám 300 svíček, přepólování Země může přijít“
Petr, jenž si v obavě z reakce okolí nepřál uvést své celé jméno a nechtěl být ani fotografován, věří, že v den označený Mayi podle některých výkladů jako zásadní proměna světa dojde k přepólování Země, a tudíž k celoplanetárnímu výpadku energie. „V červenci se mi od jednoho známého dostala do ruky zpráva světovým vládám, kde se pojednává o tom, že by mohlo dojít k přepólování Země. Proto jsem se rozhodl odjet na venkov, kde si můžu topit vlastním palivem, a koupil svíčky. Mám jich okolo 300. Jídlo? To neřeším,“ vypráví 190 centimetrů vysoký muž, který se živí pořádáním koncertů vážné hudby, o tom, co ho přimělo k rozhodnutí začít se na zítřek svědomitě připravovat.
Zmíněné zprávě vládám okamžitě uvěřil. Ani nepátral, z jakého zdroje dokument pochází a kde si jej dotyčný opatřil. „Ten známý je slušný a vzdělaný člověk, uvěřil jsem mu,“ říká Petr. Ve svém okolí údajně napočítal patnáct podobně smýšlejících lidí – vysokoškoláků, sportovců, manažerů. Sdílejí spolu nejen víru v teorii o přepólování planety, ale také prý úzkost z toho, co přijde. „Máme všichni strašnou depresi.“
I když za svůj život zažil už několik předem ohlašovaných konců světa, až ten nynější ho vyděsil. „Mayská kultura a jejich životy přeci jen něco znamenaly. Tak proto,“ tvrdí tmavovlasý muž. A pokud konec světa zítra nenastane – Novozélanďané už start 21. prosince 2012 přežili bez úhony – nijak to s ním nehne. Svíčky si prý rozhodně nechá. „Pokud ne dnes, tak brzy konec světa určitě nastane,“ dodává Petr P.
Čím mediálnější, tím skutečnější
Ať už jde o „podložené“ nálezy antropologů, zprávy zahraničních agentur, katastrofický film Rolanda Emmericha anebo i tento článek, informacím o konci světa se průměrný občan dnešní civilizace nevyhne. Konec světa nejprve s dostatečným odstupem představila média, poté o něm pravidelně informovala a nyní již není možné se tématu nevěnovat.
Každá katastrofická zpráva přitom v populaci přiživuje tisíciletý strach z „konce“, vrývá se do vědomí i podvědomí a u labilních jedinců může vyvolat vnitřní paniku a nejistotu. „Tím, že je zpráva svým obsahem vtíravá, nabývá na intenzitě stále víc v období, kdy se na to čeká. Takoví lidé se mohou hůře koncentrovat, bude se jim špatně spát, protože čekají, že 'to' přijde,“ tvrdí psychiatr Jan Cimický. Podle průzkumu společnosti SANEP je desetina české populace přesvědčena, že se jednadvacátého prosince „něco stane“, a přes sedm procent dotázaných je informacemi o konci světa silně znepokojeno.
V takto rozjitřené atmosféře pak může snáze dojít k událostem odpovídajícím logice „přání otcem myšlenky“ – tedy například k tragédii způsobené jednotlivcem, kterého pohltilo očekávání katastrofy. Příkladem může být útok mladého Číňana, který minulý týden pobodal dvaadvacet dětí a podle dosavadních výslechů byl silně ovlivněný právě zvěstmi o nadcházejícím konci světa. Také matka střelce z amerického Newtownu Nancy Lanzová si pořídila zbraně – které její syn následně použil v tamní škole a nechal za sebou 27 mrtvých včetně matky a sebe sama – kvůli očekávání Armagedonu ohlášeného na zítřejší den.
„Lidé jsou manipulovatelní,“ říká na to Jaroslav Sýkora, bývalý ředitel armádního Centra pro výzkum stresu. Podle něj lidé v podobně vypjatých okamžicích také připisují jindy banálním událostem mimořádný význam. Například výbuch plynu v městském potrubí by se mohl vykládat jako cílený útok, důkaz ohlášené katastrofy. „Co v ten moment vypadá věrohodně, lidé na to skočí,“ dodává Sýkora.
Sociolog Petr Soukup tvrdí, že rozhodující roli mají ve společnosti masové komunikace právě média. „Historie zná situace, kdy lidé byli na základě rozhlasového vysílání schopni utíkat z domů s tím, že se blíží Marťani.“ Připomíná rok 1938, kdy americké rádio CBS vysílalo rozhlasovou hru Válka světů. Ta simulovala běžné vysílání, v mimořádných reportážích a zprávách informovala o vylodění mimozemských bytostí u Grover's Mills ve státě New Jersey. Dopady pořadu byly nevídané. Statisíce obyvatel propadly panice a řada lidí začala prchat z měst. V davu totiž snáze převládá emocionalita, snížení sebekontroly i pudovost jedince. Informaci o tom, že pořad je fikce, lidé věnovali sníženou pozornost, protože se nechali strhnout ostatními.
Čeká tedy davová psychóza zítra i Česko? Sociolog Petr Soukup si to i přes výše vyřčené nemyslí. Žádný Čech nevolá k hromadnému útěku před očekávanou katastrofou a „těch sedm procent Čechů, kteří se 21. prosince obávají, nebydlí v jedné čtvrti jednoho velkého města. Nedá se čekat vyloženě davová panika,“ dodává. Jednotlivec ale na základě strachu jednat může. Například se zabezpečovat – tak jako Petr.