Na ochránce ústavy se valí desetiletá velká voda. Druhý Ústavní soud, tedy ten, který jmenoval Václav Klaus postupně od roku 2003, čeká kompletní obměna. Osmi ze třinácti soudců skončí mandát v roce 2013, třem v roce 2014 a dalším dvěma o rok později. Znamená to jediné: nové složení Ústavního soudu bude plně v rukou prvního přímo zvoleného prezidenta. Jak je rozehraná hra?
Ústavní soud čeká personální zemětřesení a možná paralýza
Ústavní soud je dlouhodobě neúplný kvůli neshodám mezi Senátem a prezidentem na nových jménech. Talár tak nosí jen třináct z patnácti možných ústavních soudců. Doposud to neznamenalo žádné procesní drama. Pokud by ale počet sudích klesl pod dvanáct, soud by byl povinen zásadně omezit svoji činnost a takzvané plenární věci by se musely úplně přerušit. Zůstaly by jen senátní – například ústavní stížnosti občanů. Jinak řečeno: ta nejzávažnější rozhodnutí, třeba zrušit zákon, by soud neučinil.
Zmíněná paralýza nejvyšší soudní instance v zemi přitom není nereálná. Už v lednu končí mandát dalšímu soudci, Jiřímu Muchovi, a v červnu Miroslavovi Výbornému. Červen 2013 je tedy zásadním datem pro funkčnost Ústavního soudu a mezníkem, kdy bude muset příští hlava státu jmenovat nejméně jednoho nového soudce – a také pro něj získat podporu senátorů – pokud má soud nadále plně běžet. „Pevně věřím tomu, že ať bude prezidentem republiky zvolen kdokoli, uvědomí si skutečně závažnost situace a obsadí volná místa,“ řekl k tomu předseda soudu Pavel Rychetský.
Zájemci o Hrad: Představu máme
Prezidentští uchazeči si naléhavost doplnění soudu zjevně uvědomují. V Interview ČT24 na dotaz po jeho obsazení mnozí z nich zmínili už konkrétní jména či alespoň představu, s kým by se o vhodných soudcích radili. Neúplný soud nechce nechat žádný uchazeč o Hrad.
Jiří Dienstbier například požaduje nejen potřebnou kvalifikaci, ale také morální kredit. Dienstbier se kvůli tomu razantně postavil proti Klausově poslednímu kandidátovi Janu Sváčkovi, jehož provází pověst člověka s nejasnými vazbami na kontroverzní politiky, například šedou eminenci pražské ODS Tomáše Hrdličku nebo bývalého ministra spravedlnosti Pavla Němce. Jana Bobošíková by hledala právníky z praxe a Jan Fischer, Vladimír Franz, Přemysl Sobotka a Karel Schwarzenberg by vše chtěli „poctivě prodiskutovat“ a soudce namíchat jak z praktiků řemesla, tak respektovaných akademiků.
Konkrétnější byla Táňa Fischerová: ta by se obrátila na právníka Jiřího Přibáně či advokátku a bývalou političku Hanu Marvanovou. Zuzana Roithová by pak hledala soudce „typu Pavla Rychetského“, a právě na jeho tip na jména chce vsadit dle svých slov Miloš Zeman. Zároveň všichni prezidentští kandidáti dodávají, že budou adepty na talár ústavního soudce předem konzultovat se senátory, aby se vyhnuli současnému stavu, kdy Hrad se Senátem o nominacích nemluví a senátoři odmítají drtivou většinu prezidentových lidí.
Náhodnými výběry k blokaci
Komunikace s Horní komorou je zjevně potřebná. Jak připomíná novinář a právník Tomáš Němeček, Václav Klaus bral obsazování Ústavního soudu zpočátku „jako do jisté míry zábavný úkol“. „Prezident se o soud zajímal a jeho členy namíchal heterogenně – jsou tu bývalí poslanci, akademici, advokáti,“ říká Němeček. Postupem času ale Klaus se svými kandidáty narážel na odpor senátorů, například se soudcem Evropského soudu pro lidská práva Alešem Pejchalem, kterému senátoři vytýkali údajné členství v Lidových milicích, a neprošel ani zmíněný předseda pražského městského soudu Jan Sváček. „Horní komora Parlamentu prezidentovi 'nešla na ruku' a ten rezignoval na jakýkoliv klíč v obsazování,“ dodává Němeček.
Politická příslušnost kandidáta přitom přestávala hrát roli. Neprošel ani exposlanec ČSSD Zdeněk Koudelka, kterého senátoři považovali za spojence takzvané „justiční mafie“. Prezident tak posílal na předem prohraný boj do Senátu náhodný výběr kandidátů a soud nikdy nenaplnil na sto procent.
Co řekne Rychetský
Na začátku srpna vyprší mandát samotnému předsedovi soudu Pavlu Rychetskému a také místopředsedovi Pavlu Holländerovi, soudci Vojenu Güttlerovi a soudkyni Dagmar Lastovecké. Konec léta tedy znamená osm volných křesel a výzvu pro nového prezidenta. Teoreticky by mohli znovu kandidovat současní soudci a nový prezident by měl lehčí úkol – jednoduše by jim prodloužil mandát. Pavel Holländer, Vojen Güttler a Ivana Janů sloužící do podzimu 2014 už ale nyní soudí dvacet let a třetí mandát, jak se nechali slyšet, u nich nelze předpokládat.
To, že by opakoval mandát v plné výši deseti let, vylučuje i Pavel Rychetský. Připouští ale částečné opakování mandátu. „Pokud bych byl osloven, uvažoval bych o opakování mandátu výlučně v případě, že bych mohl alespoň částečně ovlivnit složení Ústavního soudu,“ řekl jeho předseda portálu ČT24. Jinak řečeno, pokud by měl rozhodující slovo ve výběru některých kandidátů. „V takovém případě bych na krátkou dobu, možná na půl mandátu, v zájmu judikatury Ústavního soudu a rozjezdu toho nového byl ochoten to dělat,“ dodává.
Očekává se tedy, že Pavel Rychetský sehraje při tvorbě třetího týmu stěžejní roli – a někteří prezidentští uchazeči s ním jako s klíčovým konzultantem nebo opět šéfem soudu počítají.
Sám Rychetský ve věci složení třetího Ústavního soudu říká, že je zastáncem „obměny“ - tedy nikoli jen recyklace stávajících soudců. Klade přitom ale důraz na to, aby nový soud navázal svými rozhodnutími na ten předešlý. Zejména aby se držel tezí ve svých předchozích rozhodnutích. Což možnosti výběru lidí zužuje, přesto je tu široké spektrum adeptů. Od Josefa Baxy, předsedy Nejvyššího správního soudu, přes státního zástupce Adama Bašného po děkana pražské právnické fakulty Aleše Gerlocha. Rychetský k tomu dodává: „Procedura není jednoduchá. S ohledem na jistou torturu, kterou procházejí v rámci výběrového řízení, je pro ně rozhodování dost obtížné. Nicméně je možné soud velmi kvalitně obsadit.“