Praha - Úřad veřejného ochránce práv zaplavují ročně tisíce stížností občanů, od těch nejbanálnějších sporů až po vážná pochybení zdejších úřadů. Často jsou mezi nimi žádosti, s nimiž ombudsman nic neudělá, protože nespadají do jeho kompetence chránit občany při sporu s úřady, anebo vyložené kuriozity. Výběr několika z nich, které se minulý rok sešly na stole Pavla Varvařovského a jež poskytl portálu ČT24, si můžete přečíst na následujících řádcích.
Co všechno řeší ombudsman? Například i kouřem vyuzené děti
Rok 2012 byl pro kancelář ombudsmana vlastně rekordní. Obdržel přes 8 500 stížností. To je o 1 500 stížností víc než v předchozím roce. Šedesát procent z nich byly podněty v jeho působnosti – tedy takové, kterými se mohl zabývat. Nejvíc z nich se týkalo problémů s úřady v sociální oblasti, například špatně vypočítaných důchodů nebo dávek pro zdravotně postižené, dále stavebního řádu – typicky komplikace během stavebního řízení – a také zaměstnanosti, například spory o podporu v nezaměstnanosti.
Loni také Varvařovského úřad zaznamenal jeden z největších úspěchů – pro jednu ženu vymohl na státu půl milionu korun, které jí náležely. Žena ombudsmanovi napsala, že ji Česká správa sociálního zabezpečení špatně vypočetla výši důchodu. Kancelář Varvařovského věc prošetřila a došla k závěru, že pochybení skutečně nastalo. „Stěžovatelce jsem pak poslal dopis, že jí Česká správa sociálního zabezpečení posílá půl milionu korun,“ říká k tomu s úsměvem veřejný ochránce práv.
Čtyřicet procent stížností nicméně kancelář vyřešit nemohla, protože nespadaly do ombudsmanovy působnosti. Jedna žena například Varvařovského žádala, aby se zasadil o propuštění jejího syna z vězení. Velkou část z neplatných stížností také tvořily problémy s exekucemi. Činnost exekutorů ani rozhodování soudů ale ombudsman nedozoruje a nemůže do nich zasahovat. Jeho úřad může v takovém případě maximálně poradit, jak mají lidé postupovat a která instituce jim pomůže.
Výběr kuriózních stížností za rok 2012
(ve znění poskytnutém kanceláří Veřejného ochránce práv)
„Stěžovatel žádal ochránce o vyřešení nepřiměřeného a nepřirozeného houkání sanitek a jiných vozidel záchranného systému při přejezdu křižovatek a přechodů pro chodce. Dotazoval se také, zda je houkání zákonné. Poukazoval přitom na to, že houkání může ohrožovat zdraví, a dokonce i život osob se zdravotním postižením, například kardiaků. S možným zdravotním rizikem houkání má prý osobní zkušenost.“ (Ombudsman musel stížnost odmítnout, protože výhrady vůči zákonnosti do jeho působnosti nepatří.)
„V e-mailu ochránci další stěžovatel psal, že by se rád informoval o tom, jakou minimální teplotu musí zajistit České dráhy při přepravě osob v zimním období. Poslední dobou se podle něj totiž stává, že vlaky ve směru České Budějovice - Plzeň jsou chladnější, než je venkovní teplota.“ (České dráhy nejsou úřadem státní správy, tedy spadajícím pod ombudsmanův dohled.)
„Stěžovatel píše, že doma našel starou vkladní knížku České záložny z 50. let evidovanou na jméno jeho dávno zesnulého příbuzného. V České spořitelně mu řekli, že peníze, které jsou ve vkladní knížce uvedeny, jim již nikdo nedá. Pisatel namítá, že jde o nemalou částku a zdá se mu podivné, že by příbuzný neměl dostat takto uložené peníze.“ (Soukromoprávní otázku, v tomto případě firmou Česká spořitelna a občanem, nemůže ombudsman řešit).
Veřejný ochránce práv chrání osoby před jednáním úřadů a dalších institucí, pokud je toto jednání v rozporu s právem, neodpovídá principům demokratického právního státu a dobré správy nebo jsou úřady nečinné.
Provádí také preventivní systematické návštěvy míst, kde mohou být lidé omezováni na svobodě, a usiluje o respektování jejich základních práv. Ochránce rovněž přispívá k prosazování práva na rovné zacházení a ochraně před diskriminací.
Na ochránce se mohou obracet lidé se stížnostmi na všechny úřady, které vykonávají státní správu (ministerstva, krajské, městské či obecní úřady, další specializované úřady – například školské, báňské apod.).
„Stěžovatelé popsali, že se jejich nemovitost nachází cca 25 m od sousední, u níž majitelé ve večerních hodinách rozdělávají oheň, který pak hoří až do rána. Veškerý kouř z ohně jde do oken v podkroví, kde se nachází ložnice a pokoj pro děti, které jsou už doslova vyuzené. Pálení ohně je provázeno hlučnou zábavou, mlácením do železných předmětů, sešlapováním PET lahví, řezáním dřeva motorovou pilou atd., a to vždy kolem půlnoci. Stěžovatelé žádali sousedy, aby ohniště přesunuli na vzdálenější místo, ale bez úspěchu. Již 4x během jednoho týdne byli nuceni volat policii. Policie se však zaměřuje na monitorování hluku, ačkoli předmětem nepříjemností je ohniště. Neví, jak mají situaci řešit.“ (U sporů mezi sousedy nemá ombudsman rozhodovací pravomoc.)
„Stěžovatel se na ochránce obrátil v souvislosti s neoprávněným vymáháním platby za holicí strojek. Uvedl, že mu jednou kdosi zavolal, jestli nechce zdarma vyzkoušet holicí strojek. Sice se holí žiletkou, ale za zkoušku prý nic nedá. Tedy souhlasil. Strojek se mu ale neosvědčil, protože má tvrdé vousy, takže ho po několika pokusech zahodil. Po čase mu přišel další balíček, o němž v tehdejším telefonátu nebyla ani zmínka. Rovnou ho nerozbalený hodil do koše. A protože si nic neobjednal, nic nehodlá platit. Nyní čelí exekuci a od ochránce chtěl, aby proti takovému podvodnému jednání zakročil.“ (Do postupu exekutora, jak bylo řečeno výše, ochránce nesmí zasahovat).