Praha – Prezidenta Miloše Zemana po několika úvodních týdnech na Pražském hradě čeká první významná zahraniční návštěva - setká se s předsedou Evropské komise José Barrosem. I když by Zeman místo úřednických komisařů raději viděl funkční „evropskou“ vládu s politickým mandátem, během jednání se šéfem komise zřejmě převáží jeho příznivý vztah k eurofederalismu, prezentovaný - nejen – vyvěšením evropské vlajky. Zemanův Pražský hrad bude mít k Bruselu zřejmě blíže než za jeho předchůdce, nekriticky přímou linku bez mezipřistání ale zdaleka neslibuje.
Evropa podle Zemana: „Soft“ federalismus, „tvrdá“ diplomacie
Zemanovo vnímání evropské integrace dobře ilustruje, jak jinak, bonmot. Jak se liší eurohujerství od eurofederalismu? „Právě v tom, že nebudete mechanicky schvalovat a nadšeně tleskat všem nápadům bruselských euroúředníků,“ nechal se Zeman ještě jako kandidát slyšet v rozhovoru pro think tank Evropské hodnoty.
Miloš Zeman skutečně podporuje evropskou integraci a směřování EU v jeden federativní celek, ale nikoliv ve všech ohledech. Jako prospěšné vidí propojení například zahraniční a obranné politiky. Právě v této oblasti ale sám často hájí odvážné názory. Podporuje například preventivní útok na Írán ze strany Izraele. Pokud by prý Česko našlo odvahu podpořit židovský stát, tak by za to sice zaplatilo horšími vztahy se zeměmi, které na Izrael útočí, ale bylo by to správné řešení. „Evropská unie opakuje chybu appeasementu, usmiřovací taktiky, tehdy vůči Hitlerovi, dnes vůči islámským fundamentalistickým teroristům,“ řekl Zeman loni v Hradci Králové.
GALERIE
Ilustrační foto autor: Michael Probst, zdroj: ČTK/AP
Ani finanční politika EU se u Zemana nesetká s nadšením. Na adresu ekonomické integrace totiž několikrát naznačil, že se někdy stává záminkou pro pomoc zemím se špatným hospodařením a špatnými vládami. Z toho důvodu Zeman například odmítá finanční pomoc Řecku. Finanční injekce má podle něj smysl pouze při živelných pohromách. Společná hospodářská politika by měla působit hlavně v oblasti bankovní kontroly, které, slovy Zemana, „není nikdy dost“.
Zeman: Do eurozóny až za pět let
Přesto ale v doprovodu Barrosa podepíše dodatek Lisabonské smlouvy k záchrannému fondu eurozóny. I když podotkl, že se bude řídit rozhodnutím parlamentu, pokládá svůj podpis za symbolickou věc vzhledem k tomu, že Česko není v eurozóně. Do té by ČR podle Zemana mohla vstoupit nejdříve za 5 let. Kromě „symbolického“ podpisu ale prezident už nyní učiní další úkon s podobným přívlastkem – vztyčení modrožluté vlajky EU na Pražském hradě. „Ale nic víc než symbol to není, reálně to začne fungovat až za těch pět let,“ dodal nový prezident.
Česko je kvůli chybějícímu prezidentskému podpisu poslední zemí EU, která ratifikaci eurovalu zatím nedokončila. Na samotnou činnost fondu, který už od loňského podzimu funguje, to ale nemá vliv. Evrospký stabilizační mechanismus má pomoci zemím platícím eurem překlenout problémy s financováním, které by mohly ohrozit stabilitu eurozóny.
„Nejsem příliš pro evropský stabilizační balíček, protože se domnívám, že je to spíše skrytá forma podpory těm vládám, které neumí dobře hospodařit.“
Fond může půjčit až 500 miliard eur (12,4 bilionu korun), země platící eurem do něj ale peníze musejí také vkládat. Pokud by ČR byla členem eurozóny, musela by během 12 let do fondu poslat 40 miliard korun. Ručit by musela okamžitě za půjčky ve výši 250 miliard Kč.
Rozšíření EU podle Zemana? Část Balkánu, Turecko nikoliv
V dosavadních názorech na přijímání nových států do unie se Zeman dotýkal hlavně oblasti Balkánu. „Jsem pro vstup Chorvatska, případně Srbska. Ale to je tak asi všechno,“ řekl Zeman k integraci balkánských států ještě v době volební kampaně.
K možnému rozšíření EU o Turecko se Zeman staví rezervovaně. „Jsem rozhodně proti vstupu Turecka do EU, protože je to jiná kultura. A Evropa není integrována jenom ekonomicky, ona je integrována i kulturně svými hodnotami,“ tvrdí Zeman. Podle svých slov by však respektoval, pokud by se Turecko stalo privilegovaným strategickým partnerem EU, což je jedna ze zvažovaných variant spolupráce unie s Tureckem.
Co se týče české role v mezinárodních vztazích, země by měla usilovat o vznik opozice proti velkým státům v EU. Tu by prý mohly vytvořit země Beneluxu ve spolupráci s Visegrádskou čtyřkou, kterou by Zeman ještě rozšířil o Slovinsko. A Češi by neměli odcházet ze spojeneckých vojenských misí, například z Afghánistánu.
Zemanův předchůdce Václav Klaus se právě vůči evropské integraci velmi často vymezoval. Svůj odmítavý postoj k unii dal Klaus jasně najevo také tím, že po přijetí Česka do EU odmítl vyvěsit unijní vlajku na Pražském hradě, čímž si vysloužil kritiku od české politické scény i od některých členských států. Absence evropské vlajky na Hradě byla zvlášť ostře kritizována v roce 2009, kdy Česko předsedalo unii. Klaus svůj postoj bránil tím, že pro to nevidí důvod, protože „nejsme nějakou provincií EU“.
Klaus také odmítl všechny integrační smlouvy, které následovaly po rozšíření v roce 2004. Ostře se postavil proti návrhu evropské ústavy a v říjnu 2004 ji odmítl podepsat. „Přijetím tohoto dokumentu, svým mlčením či falešnou loajalitou bychom na dnešní křižovatce evropských dějin spolurozhodli vykročit evidentně federalistickým nebo dokonce supernacionalistickým směrem. (…) Měli bychom o tom všichni znovu přemýšlet. Když dojdeme k vlastnímu názoru, nenechme se okřikovat, že jsme proti Evropě,“ zdůrazňoval.
GALERIE
videogallery_322848